Blahoslavení chudí v duchu - nedělní zamyšlení Moniky P., 4. neděle v mezidobí

"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království." Mt 5,3.

Výklad "chudých v duchu" patří k v Horské řeči k nejdiskutovanějším místům Nového Zákona.

 Matouš klade důraz na vnitřní postoj.

Lukáš naopak na materiální chudobu. „Blahoslavení chudí, neboť vaše je Boží království.“

 Nejsou v rozporu, spíše se doplňují:

• Lukáš: Bůh stojí na straně skutečně chudých a utlačených.
• Matouš: bez vnitřní chudoby není možné Boží království přijmout.

Ideál evangelia: vnější solidarita + vnitřní pokora.

Takže hotovo?

Úplně ne.

Když pohlédneme do historie, tak

• Sv. Augustin říká:  „Chudí v duchu jsou ti, kdo nejsou nafoukaní, kdo se nepovyšují, ale uznávají, že vše dobré mají od Boha.“
• Tomáš Akvinský:  „Království nebeské patří těm, kdo se nečiní vlastními pány, ale svěřují se Bohu.“
• Martin Luther:  "Člověk je blahoslavený tehdy, když ví, že se nemůže spasit sám."
• Dietrich Bonhoeffer:  „Chudí v duchu jsou ti, kdo opustili veškeré vlastní zabezpečení a stojí před Bohem bez výmluv.“

Je těžké to shrnout, tak snad takto: Chudí v duchu“ nejsou ti, kdo nic nemají, ale ti, kdo vědí, že bez Boha nemají nic podstatného. A právě proto jsou otevření království nebeskému.

Tolik tedy učenci. Jak ale k tomu má přistoupit "řadový křesťan"?

"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království."

Tuto větu jsem v dětství často slýchávala, říkali ji babička i tatínek, když někdo udělal něco hloupého, naivního nebo pošetilého. Nerozuměla jsem tomu. Chce se po nás, abychom byli hloupí? Abychom se nevzdělávali, nepídili? Pro dítě je zcela jistě velmi těžké tento citát pochopit.

Jak si to tedy vyložit? Co to je "být chudý v duchu"?

Možná to může znamenat, že nemusíme být všeználci, mít na vše okamžitě názor, vše vědět, rozdávat bezhlavě moudra i úsudky a určovat, co je naprosto správné a co nikoliv, že nemáme zapotřebí vyhrát každou debatu, mít tu svou pravdu. Naopak dokážeme říct: "Aha, to je dost možné"....nebo: "Máte pravdu, takhle jsem neuvažoval..."

Chudý duchem dokáže přiznat, že nezná, neví, neumí, dokáže poprosit o pomoc, nemusí opravovat každou drobnou nepřesnost a kupodivu tím o nic nepřijde.

A tak možná nejsou chudí v duchu ti, kteří mají málo slov, ale spíš ti, kteří nemají potřebu mít ke všemu komentář. 

Možná nebeské království nezačíná tam, kde máme jasno ve všem. Ale tam, kde si dovolíme říct: „Tady ještě NEVÍM". A to je v pořádku.