Jak jsem (ne)čistil kanálek před kostelem…..
Jsa osloven při posledním úklidu kostela vedoucí naší skupinky Mirkou, zda bych nevyčistil kanálek na odtok dešťové vody na prostranství před kostelem, hrdě a s nadšením jsem se k této činnosti přihlásil.
Hned po čtvrteční mši jsem obhlédl situaci, drátěným kartáčem a šroubovákem jsem očistil hlavice šroubů, zapuštěných do mřížek, vyrůstající tráva a rostlinky
ze zcela ucpaného kanálku dávaly tušit, že to nebude úplně jednoduchá operace….Při další návštěvě jsem použil speciální spray na uvolňování zarezlých
šroubení a těšil jsem se, že při další příležitosti šrouby demontuji, mřížky uvolním, vyjmu a odtokový žlábek vyčistím.
Mezitím se však z nebes spustily provazy deště a akci tudíž bylo nutno zopakovat….
Nicméně konečně došlo k činu – vyzbrojil jsem se nářadím z mé cyklisticko-ortopedicko-garážové skromné dílny a vypravil jsem se do Role. Při pokusu
povolit první šroub se ozval zlověstný vrzavý zvuk a světe-div se – trubkový klíč nevydržel nápor mých silných paží a bylo po akci….
Vypravil jsem se za kamarádem automechanikem, který mne vybavil patřičným kvalitním nářadím značky GOLA a s nadšením jsem se jal opakovat akci.
Opět již důvěrně známy postup-očistit kartáčem, nasprejovat, nasazuji profi nářadí – rozehraji své svalstvo horních končetin - A NIC!!!
V duchu pátrám, kdo že by mohl být patronem kanálníků či instalatérů, abych k němu vyslal střelnou modlitbu (to si matně pamatuji z dětství - babička mi vštěpovala - když budeš v úzkých, pošli střelnou modlitbu…) Až teď se zamýšlím nad tím, co má modlitba společného se střelbou……..
Klesaje na mysli, opouštím místo děje. Je mi přetěžko, když se mám pomalu smiřovat s tím, že jsem úkol neslnil a že to vzdávám…..
Jdu se svěřit se svým neúspěchem ke kamarádovi-automechanikovi, ten je plný porozumění a má pro mne ještě jednu radu – nahřát fénem, tím se kov
trochu roztáhne a možná to půjde povolit…. Od dopoledne praží slunce, v odpoledních hodinách se vracím na místo činu, a ejhle – slunce jako nejlepší
přírodní fén svými paprsky ohřívá kov, nasazuji profi nářadí a šrouby postupně jeden za druhým povoluji - SLÁVA!!!
Poklepem a páčidlem odstraňuji mřížky a nastává „špinavá“ část práce – zahradnickou lopatkou vybírám zeminu a zetlelé listí, je toho pěkných 5 kýblů,
mezitím spousta mravenců a larviček mušek….
Přichází starší paní a ptá se mne: „Pane, koukejte tam ty mřížky vrátit, ne abyste je odnesl do sběrny….“
Myslím, že mé ujištění a zejména konstatování, že pan farář o tom ví, ji ukonejšilo a odchází celkem spokojeně…A pak už jen usadit mřížky, dotáhnout
šrouby, zamést a s uspokojením konstatuji, že se akce nakonec zdařila.
Sice miniaturní dílko, ale jsem rád, že jsem to nevzdal!!!
Mirko, hlásím – úkol splněn a čekám na další výzvy!!!!
Jirka K.
© 2025 Římskokatolická farnost Karlovy Vary-Stará Role, Kontaktovat webmastera
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO
Milý bratře Jiříčku,
moc jsi mě potěšil, že jsi zavzpomínal na naši dobrou výchovu!
A taky, žes od toho neutekl (táta by Tě hnal, to jsi jako skaut???)
Střelná modlitba je účinná, tak střílej vesele dál. Oni už si to v nebesích přeberou, kdo má být tím správným adresátem.
A hlavně, že je vyčištěno!
Zdraví sestra Martina