Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Kniha na březen 2021

Kniha na březen 2021



Umberto Eco: Nulté číslo

 Vydalo nakladatelství Argo s. r. o. v roce 2014, z italštiny přeložila Anežka Charvátová, ISBN: 978-80-257-1589-5, stran 248

kniha na měsíc březen 2021 foto.pngItalského sémiotika, literárního vědce, filozofa, historika a prozaika Umberta Eca (1932 – 2016) není třeba představovat. Jeho nejznámější próza (a podle ní natočený film) Jméno růže dorazily i do ČSSR, pravděpodobně pro své kritické ztvárnění některých rysů vrcholně středověké církve. Eco je v církevním prostředí vnímán jako kontroverzní osobnost, protože v pozici veřejně činného intelektuála opakovaně kriticky vystupoval proti některým církevním politikám a i proti spojení církevních špiček s kontroverzními italskými politiky. Rozhodně však nebyl „vysazen“ (pouze) proti církvi, své názory liberálního zaměření prosazoval též proti jiným mocným (známý je spor s Berlusconim).

Nulté číslo je posledním Ecovým románem (z roku 2015), ve kterém zpracoval aktuální téma selhávání „šesté velmoci“, tisku. Jak je zřejmé z obálky, nápad, na kterém je vystavěn příběh, měl reálný základ. Vydavatel novin chtěl zpravodaj bulvárního zaměření adresovat přímo politikům. Jeho nevyřčeným cílem bylo dosáhnout pro sebe vydíráním výhod. Novinářská praktika, že jsou aktuální události domýšleny do absurdních důsledků, aniž by vždy byla cílem služba veřejnosti, není výjimečná ani u nás. Ostatně na této „metodě“ je vlastně postaven bulvární tisk, aniž by snad (doufejme) bylo primárním cílem dosahovat výhod od politiků výměnou za mlčenlivost.

Příběh se odehrává v roce 1992 v Miláně. První kapitola je vstupem do doby konce příběhu a zvyšuje napětí nespecifickým ohrožením hlavního hrdiny, padesátníka, zkrachovalého novináře a spisovatele Colonny. Od druhé kapitoly se vracíme na počátek událostí, které dovedly hlavního hrdinu na pokraj zhroucení a (možná) i ohrožení života. Colonna dostane nabídku vést přípravu deníku Zítřek. Po dobu 12 měsíců mají být připravována nultá čísla novin, ve kterých si mají angažovaní novináři vyzkoušet tu správnou bulvární metodu diskreditace politiků a veřejně známých osob (zpracovávají minulé události tak, jako by šlo o novinky; domýšlejí, vymýšlejí si a naznačují). Investorem projektu je vydavatel portfolia bulvárních novin, časopisů a zájmových tiskovin. Noviny mají v budoucnosti umožnit nátlak na politické a ekonomické špičky, aby vydavatele „přibraly“ do svých obchodů. Přizvaní novináři patří mezi spodní vrstvy své profese. Jsou bez práce, nebo téměř bez práce a žádný z nich se nedokázal ve své odbornosti prosadit. Ředitel zastupuje hlas té nejhorší podoby novinařiny. Lži prezentované jako názory, polopravdy, manipulativní texty, upozaďování a zarámování nežádoucích informací atd. mají tvořit základní matérii novin. Pokud nemáte s odvrácenou stranou novinářské práce své zkušenosti, může být pro vás i tento beletristický text poučením a varováním, na co si v denním tisku dát pozor a čemu věnovat pozornost.

Tým Zítřku je vskutku odpudivý a neklade zadavateli téměř žádný odpor. Vše je na dobré cestě k vyprofilování toho nejhoršího z italských deníků, kdyby jeden z novinářů, posedlý konspiračními teoriemi, při svém pátrání nenarazil na něco, co vyplaší elity. Novinář je zavražděn, vydavatel přijme telefonát, který ho vede k okamžitému zastavení další činnosti Zítřku. Nejste pravděpodobně znalci italské poválečné politiky. Vězte ale, že řada událostí v knize odpovídá realitě italské politické a ekonomické sféry. Stačí se přesvědčit na Wikipedii.     

Hlavní hrdina s pomocí spřízněné duše prchá, protože správně (?) tuší, že informace, které mu kolega před svou smrtí sdělil, můžou být i pro něj osudové. Jenže náhoda chce tomu, že téměř vzápětí zveřejní BBC reportáž o stínech soudobé italské politiky. To tajemství znají teď všichni, tedy, podle Eca, už prezentovaným událostem nikdo nevěří. Ale závěr prózy nelze označit za jednoznačně pesimistický. Colonna získává v důsledku těchto děsivých událostí něco, co se mu do té doby vyhýbalo. Můžete tak i v současné době, která se hemží konspiracemi a děsivými scénáři, zažít románový příběh, které vás navíc naučí pár dovedností, jak se bránit manipulacím, a který vám též připomene, že  naděje může i v těch nejděsivějších časech dojít svého naplnění.

Ukázka: Str. 65: „Podívejte se třeba na velké anglosaské deníky. Když líčí řekněme nějaký požár nebo automobilovou havárii, samozřejmě nemůžou napsat, co si o tom myslí. Takže v článku použijí v uvozovkách výpověď nějakého svědka, člověka z ulice, co se k tomu nachomýtl, představitele veřejného mínění. Jelikož se použijí uvozovky, stávají se ta tvrzení fakty: je zkrátka fakt, že ten a ten pravil to a to. Ale mohlo by se namítnout, že novinář pustil ke slovu jen toho, kdo má stejné názory jako on. Proto budou v článku výpovědi dvě, protikladné, aby se předvedlo, že na jednu věc existují zcela odlišné názory, což je nezpochybnitelný fakt a noviny ho musí ukázat. Vtip spočívá v tom, že nejdřív se dá do uvozovek nějaký banální názor, a až na druhém místě se uvede názor rozumnější, podobnější tomu, co si myslí novinář. Čtenář tak nabude dojmu, že dostal informace o dvou faktech, ale zároveň je nenápadně ovlivněn, aby si jeden názor vybral jako nejpřesvědčivější…“

Str. 153: Další pondělí si nás Simei zase svolal: „Costanza,“ řekl, „použil ve svém článku o šlapkách výrazy jako nasrat se, dělat bordel, zkurvit, a šlapka v rozhovoru říká ,di do piči.´“ „Ale tak se prostě mluví,“ ohradil se Costanza „Dneska používají sprostá slova všichni, i v televizi, a ,ty kokote´běžně říkají i mladé dámy.“ „Co dělají lidi z vyšších kruhů, to nás nezajímá. My musíme myslet na své čtenáře, a ty sprostá slova děsí. Musíte to opsat. Colonno?“ „Úplně klidně se dá napsat rozčílit se, dělat nepořádek, něco pokazit, jděte do háje,“ vyjádřil jsem své mínění. „Co asi budou v tom háji dělat,“ ušklíbl se Braggadocio. „Co budou v tom háji dělat, to my říkat nesmíme,“ odpověděl Simei.

Str. 215: „Nesnažte se chytračit, Colonno, moc dobře jste pochopil, že Braggadocia zapíchli, protože se chystal něco odhalit. Pořád ještě nevím, co z těch jeho historek byla pravda, jestli vůbec něco, a co si vymyslel, ale jisté je, že jestli se jeho pátrání týkalo stovky záležitostí, přinejmenším v jedné se strefil do černého, a proto ho umlčeli. Jenže včera ten svůj příběh vyprávěl i mně, a tak i já teď něco vím, přestože nevím, co vlastně. A poněvadž mi řekl, že se s tím svěřil i vám, víte to také. Takže nám oběma hrozí nebezpečí…“

 

Informace o autorovi: https://cs.wikipedia.org/wiki/Umberto_Eco

Obrázek: https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/202654_bg.jpg