Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Kniha na duben 2020 - Péter Esterházy: deník se sl. Inivkou

Kniha na duben 2020 - Péter Esterházy: deník se sl. Inivkou



Péter Esterházy: deník se sl. Inivkou

Vydalo nakladatelství Dybbuk v roce 2019, z maďarštiny přeložil Robert Svoboda, ISBN: 978-80-7438-215-4, stran 200

Deník se sl. Inivkou obrázek.pngPéter Esterházy (1950 – 2016) patří mezi nejvýznačnější středoevropské prozaiky druhé poloviny dvacátého a počátku třetího tisíciletí. Natrvalo se do dějin literatury zapsal monumentální historií svého rodu Harmonia caelestis (česky 2013) a její „opravou“ (napsanou po zjištění, že milovaný otec byl spolupracovníkem komunistické tajné služby) Opravené vydání (česky 2015). Od počátku své spisovatelské kariéry na sklonku sedmdesátých let se Esterházy profiloval jako postmoderní autor, pro kterého je druhotné „velké vyprávění“ - jak to vlastně bylo - a pro kterého je ústřední reflexe subjektivního, omylného a nespravedlivého pozorovatele / vypravěče. Zajímavé (pro křesťanského čtenáře) je, že autor byl katolíkem, kritickým katolíkem.
V dubnu 2015 diagnostikovali autorovi rakovinu slinivky břišní, která mívá s ohledem na její pozdní diagnostiku obvykle fatální průběh. Autor se pokusil, jak ostatně zmiňuje na počátku svého „deníku“, chytit neštěstí za pačesy a obtížit ho jhem vět (str. 7). Současně se vyrovnává s reflexí umírání ve světové literatuře a též se svým chátráním. Od autora Esterházyho naturelu však nečekejte usebranou reflexi, žalostící obžaloby Boha, či pesimistické pohřební řeči. Je to (byl to) bojovník slova.
Kniha sestává z datovaných literárně stylizovaných záznamů. První je z 24. 5. 2015, poslední z 2. 3. 2016. Záznamy jsou často krátké, obsahují kromě momentek z každodenního života též příběhy z nemocnice, ze setkání s příbuznými a přáteli, či z uměleckého prostředí; nechybí ale ani fikce. Zpočátku autor drží svůj styl, se svou nemocnou slinivkou, kterou přejmenuje na slečnu Inivku (sl. Inivku), rozpráví, nechává ji samotnou promlouvat, uvažuje o její vraždě („nemá ale krk“; poznámka: slinivka břišní opravdu nemá „krk“), činí jí milostné návrhy… Esterházy vyjadřuje nespokojenost s tím, že (stejně jako v době „Opraveného vydání“) se mu do psaní vnucuje realismus.
Každý, kdo byl nemocný, ví, že setkání se zdravotnickým provozem je často odosobnělé, technicistní a absurdní. Tomuto provozu však vděčíme za delší a zdravější život; i ve zdravotnictví záleží na člověku, se kterým se setkáte. Esterházy nekritizuje, jen zapisuje, reflektuje a… chválí (oceňuje), je-li co. Příběh pacienta je, jak už to u nevyléčitelných nemocí bývá, zrychleným záznamem lidského chátrání, ubývání fyzických i mentálních sil, tj. obrazem akcelerace lidského odcházení. Přesto není „deník“ pesimistický. Jednak se v knize objevují „odlehčené“ pasáže (včetně osvěžujících literárních nápadů a hříček), jednak nemoc dává autoru možnost si s blízkými i Bohem alespoň některé věci vyříkat. Shrnuto: má-li umírání mít takový obsah a formu, nemá se člověk za co stydět a čeho se bát. A i proto je třeba Esterházyho poslední knihu číst: jako učebnici umění dobré smrti.
Záznamy v knize postupně řídnou, autor konstatuje subjektivní zkracování času, ubývání sil pro cokoli jiné, než je léčba a odpočinek. Závěr je však nepochybně optimistický: „Někde se to musí uzavřít, a pochopitelně psát dál. Docela dobrou poslední větou by bylo, že pořád přepisuji na věčně.“ (str. 198)
Ukázky: Str. 7: Na konci dubna, pokud si dobře pamatuji, se mi ohlásila mírná bolest pod žebry a pravé straně. Nebo na levé? Nestaral jsem se o to. Zjistili mi rakovinu slinivky břišní s metastázemi v játrech. Ale už na podzim mě tam jednou píchlo. Od té chvíle jsem na bolesti dával pozor a taky jsem si začal dělat poznámky. Dokonce jsem napsal i sousloví slinivka břišní, i když víceméně náhodou, tedy nevinně. Vždycky mám po ruce lístečky papíru, abych si kdykoli mohl cokoli poznamenat, ale nejsem ten (pravý) typ, co si píše deník. Typ, co si píše deník, by kontroloval čas, chtěl by zaznamenat den se vším všudy. Já jako bych se jím stával, jenom když něco není v pořádku.
Str. 35: Prasátko a Géza. Kterého bolí záda, má to vepsané do tváře, ačkoli si člověk taky může myslet, že mě lituje. Lítost ani nelítost mi nevadí. Sebelítost, ta mi vadí. Ale teď jako by nebyla. Prasátko mi zpříma řekne, že jsem hezký. Milostivě přikývnu, jako moje vnučka Lili, ano, jednou to prostě tak je, co mohu dělat.
Str. 36: Oh, my God. OMG: Bylo by ale dost nepředložené vydávat to za přímý důkaz Boží existence. – Och, ani v nejmenším.
Str. 69: Co jsem se naučil od rodičů o smrti? Pramálo. Otec zemřel náhle, bylo to dílem okamžiku, bez příprav a předběžných opatření. Matce to trvalo dlouho, nedá se říci, že umírala, ale kráčela ke smrti. Dlouho. Moli jsme to pozorovat jako neustálé slábnutí. Ale nepřesáhla svoje fyzické já. / Jako by si jiní vážili mého života více než já. Tedy oni si ho váží. Jako konverzační téma nestojím za nic.
Str. 89: Ještě nikdy jsem nevyslovil větu: Zemřu. Totiž nevylovil tak, abych tím myslel sebe. Kulí si hlavu proženu, pro koho?, pro ženu. A taky pro větu. Ne pro tuhle.
Str. 151: Erární oběd jsem nechal odnést. Místo něho teď přišel jakýsi oxaliplatin, tomu už se dá říkat předkrm. Kdyby mi bylo až moc do žertu, řekl bych si, to je v pořádku, že musím umřít (kdo nemusí?), ale nejíst a nepít, co hrdlo ráčí, to je fakt krávovina. (A ta nemá daleko k rakovině, ba ještě blíž má k rakvovině, čím nechci nic prolamovat ani naznačovat, prostě jenom vidím, jaká jsou v tom slově písmenka. Ale také je možné, já nevím, že už opravdu proklamuji a naznačuji.)
Str. 197: Jako bych nespal sám. No ovšem! Teď už nikdy nebudu sám. I. je pořád se mnou. Pořád přepisuji na věčně. / Slušelo by se spát, je půl 1. Z těchhle sešitů přece jenom bude kniha. Kde jsem o tom psal? Dopisy nakladateli? Vždyť je to fuk. Začínám přepisovat do počítače, co už mám hotové. Někde se to musí uzavřít a pochopitelně psát dál. Docela dobrou poslední větou by bylo, že pořád přepisuji na věčně.

Zdroj obrázku: https://img-cloud.megaknihy.cz/407281-category/b48a7a4828715c16b3bd81b04b77bf31/denik-se-sl-inivkou.jpg