Kniha na květen 2021

Stephen Hawking: Stručné odpovědi na velké otázky

 Vydalo nakladatelství Dokořán a Argo v roce 2021, edice Aliter, svazek 75., ISBN: 978-80-7675-010-4, stran 222

Slavný fyzik Stephen Hawking (1942 – 2018) patřil mezi hvězdy světové fyziky posledního půlstoletí. Mimo jiné proto, že byl pro vědeckou komunitou symbolem vítězství ducha na hmotou. Od své časné dospělosti byl nemocný obávanou ALS, která ve většině případů vede k ochrnutí svalů a časné smrti do dvou až tří let od projevení příznaků. Hawking byl výjimkou, protože u něj progrese nemoci výrazně zpomalila, a tak byl sice odkázán na pomoc druhých, přesto dokázal pokračovat se své vědecké a popularizační práci. Jeho nejznámější knihou je Stručná historie času, světoznámý přehled kosmologie pro laiky.

Představovaná kniha je Hawkingovým posledním dílem. Autor tento soubor esejů začal sestavovat ze svých dříve publikovaných článků a esejů; práce na knihy byly dokončeny až po jeho smrti. Přehled témat je velmi působivý; jde o obhajobu lidské zvídavosti a tvořivosti. V knize se nepojednává jen o kosmologii, ale autor se v bilancujícím duchu pokouší zaujmout stanovisko k otázkám, které bývají pravidelně vyhodnocovány pro budoucnost lidstva jako zásadní.

Úvodní zamyšlení je shrnutím autorovy životní a vědecké cesty a vysvětlením, proč je lidská zvídavost podstatou úspěchu i ohrožení lidského druhu. Posledním jeho přáním je, abychom uskutečnili budoucnost, do které bychom se rádi podívali. To bez zvídavosti, statečnosti a ochoty překonávat obtíže nepůjde. První kapitola je věnována ne/existenci Boha. Autor byl znám jako rozhodný zastánce ateismu. Přesto oproti výsledkům působení Richarda Dawkinse, rozhořčeného zneužíváním lidské potřeby posvátna, lze vnímat určitou noblesu, která je založena na úctě k druhému. I když Hawking odmítá „hypotézu Boha“ m. j. jako rozpornou s Occamovou břitvou, předkládá své argumenty klidně a bez rozhořčování se nad lidskou slepotou. Druhá kapitola je věnována původu Vesmíru. I když se nic překvapivého nedozvíte, zarámování odpovědi na otázku po příčině „všeho“ do autorova životního příběhu je působivé, přestože odmítnutí smysluplnosti otázky po čase před jeho počátkem je již od doby sv. Augustina tak trochu neuspokojivé. Hawking byl znám jako optimista, pokud jde o existenci mimozemského života, a současně jako pesimista, pokud jde o možnost bezpečného kontaktu mezi různými formami života. Odkazuje na lidskou historii a na konce mezicivilizačních kolizí. Ve třetí kapitole se autor zamýšlí nad determinismem a schopností předpovídat budoucnost. Naše schopnosti ve vztahu k předvídání budoucího nejsou úplně malé, ale s odkazem na pravděpodobnostní základ projevů energie a hmoty musí být v uplatňování prognóz nemalá pokora. V páté kapitole „Co je uvnitř černé díry?“ si autor hraje, takříkajíc, na vlastním písečku. Zkoumání černých děr a jejich vlastností bylo nejúspěšnější částí jeho odkazu. V rámci této kapitoly se poučíte o dojmech kosmonauta z pádu do černé díry s rozlišením různých typů těchto z nejpodivnějších vesmírných těles. Šestá kapitola je věnována cestování v čase. Autor přiznává, že známé přírodní zákony toto cestování nevylučují, ale s vysokou pravděpodobností bude existovat nějaká fyzikální překážka pro takové časoturistické výlety. Protože kde jsou jinak ti turisté z příštích staletí? Sedmá kapitola se věnuje alarmujícímu stavu životního prostředí a šancím lidí na přežití. Tón je vážný, ale mírný optimismus, jak je u něj zvykem, převládá. Další život lze předvídat jen za ohromných změn ve všech oblastech života. Autor byl jednoznačným zastáncem kolonizace Sluneční soustavy a Vesmíru. V osmé kapitole je to podle něj naše jediná šance na přetrvání. Ještě dříve, než Slunce změní svou aktivitu k neobyvatelnosti Země, dojde k takovému přelidnění, že zemské zdroje další přežití lidstva neumožní. V deváté kapitole Hawking varuje před důsledky rozvoje „umělé inteligence“. Zatím nelze o vzniku samostatného umělého života mluvit, ale při současné explozi možností techniky je to jen otázka času. Je na místě, aby se vědci a politici touto otázkou seriózně zabývali. V poslední kapitole se autor zamýšlí na dalším směřováním lidstva a radí se dívat na hvězdné nebe, místo na vlastní boty. Každý člověk, který se nenechá obrat o svou zvídavost, se počítá.

V doslovu dcera S. Hawkinga Lucy vzpomíná na den otcova pohřbu a v tomto kontextu se zamýšlí nad důvody, které jejího otce vedly až do jeho smrti k tomu, že každého dne za obrovských obtíží začal stále znovu pracovat. Krásné vyznání úcty lidské nezlomnosti.

Ukázky: Str. 43: Před několika lety se na titulní stránce Timesů objevil titulek tohoto znění: „Hawking: Bůh nestvořil vesmír“. Text byl ilustrovaný. Byl to Bůh z Michelangelovy kresby; tvářil se zachmuřeně a zlověstně. Byla tam i moje fotografie, na které jsem se tvářil samolibě. Mělo to vypadat jako souboj mezi námi dvěma. Ale já nejsem ani v nejmenším zaujatý proti Bohu. Nechci vzbudit dojem, že ve své práci se snažím dokázat nebo vyvrátit existenci Boha. Moje práce se týká nalezení racionálního rámce, který by nám pomohl pochopit vesmír, který nás obklopuje. Po celá staletí se věřilo, že na fyzicky postižených lidech, jako jsem já, spočívá kletba, již na ně uvalil Bůh. Nu, je možné, že jsem někoho tam nahoře rozhněval, ale raději mám za to, že vše se dá vysvětlit i jinak, pomocí přírodních zákonů. Věříte-li jako já vědě, pak věříte, že existují určité zákony, kterým podléhá vše. Pokud chcete, můžete tvrdit, že tyto zákony jsou božím dílem, ale pak se jedná spíše o definici Boha než o důkaz jeho existence.

Str. 107: Říká se, že fakta jsou někdy podivnější než fikce, a nikde jinde toto neplatí víc než v případě černých děr. Černé díry jsou podivnější než veškeré sny a představy spisovatelů science-fiction; jsou to však neoddiskutovatelné objektivní skutečnosti. První diskusi o černých děrách otevřel v roce 1783 John Michell působící v Cambridgi… Michell však tvrdil, že mohou existovat hvězdy mnohem hutnější než Slunce, u nichž je úniková rychlost vyšší, než je rychlost světla. Nemůžeme je proto vidět, protože veškeré světlo, které by vyslaly, by bylo jejich gravitací vtaženo zpět. Michell jim dal název temné hvězdy, dnes jim říkáme černé díry.

Str. 155: Nyní však jsme na začátku nové éry, v které budeme schopni zvyšovat komplexitu naší DNA, aniž bychom museli čekat na pomalý proces biologické evoluce. Za posledních deset tisíc let došlo v lidské DNA k relativně malým změnám. Je však pravděpodobné, že v nejbližších tisíci letech budeme schopni naši DNA zcela přebudovat. Spousta lidí bude samozřejmě prohlašovat, že genetické inženýrství prováděné na lidech by se mělo zakázat. Pochybuji však silně, že budou schopni tomu zabránit.

https://www.dokoran.cz/img/covers/S/1199.jpg