Lidská práva na váhách

Miska se zájmy českého exportu nabývá na váze úměrně významu obchodních partnerů, kteří jsou na ní kladeni, zatímco podporu lidských práv lze podle potřeby zlehčovat např. tím, že ji zařadíme do kategorie „módních politických projevů“.

A hned pro názornost uvedl dva příklady: Na jednu misku vah vložil případ ruské skupiny Pussy Riot a Tibetu, na druhou pak Rusko a Čínu. Výsledek jeho vážení lze shrnout asi takto: Tři dívky, které dostaly dva roky kriminálu za svůj happening v chrámu, nám nestojí za to, abychom kvůli nim ohrožovali své obchodní zájmy. Zvláště, když se způsob protestu punkerek příčí premiérově vkusu. Také osudy desetitisíců zavražděných, vězněných, vyhnaných či jinak perzekuovaných Tibeťanů neváží mnoho ve srovnání s našimi obchodními zájmy a možnostmi na čínském trhu. Kvůli dosažení správného váhového poměru je jen třeba starost o tyto osudy zlehčit jako „politickou módu dalajlámismu“.
Rovněž arcibiskup Duka položil lidská práva a svobody na váhy. Tentokrát se ovšem na druhé misce vah neocitly zájmy českého exportu, nýbrž „city a tradice“ pravoslavných věřících. Výsledky vážení ovšem dopadly dost podobně. City a tradice věřících pro hlavu české katolické církve váží víc než lidská práva. Více než fakt, že tři dívky byly odsouzeny za svou uměleckou kreaci, mu vadí „hulvátský projev“ punkerek, jejichž „potupu chrámu“ dokonce přirovnal k jeho zničení Stalinem. Arcibiskup zároveň zdůraznil, že případ nesmí být viděn jednostranně a je třeba ho zasadit „do celého kontextu.“ S tím nelze než souhlasit. Záleží ovšem na tom, pro jaké souvislosti je kdo vnímavý.
Kontextem případu Pussy Riot jsou především poměry v putinovském Rusku. Putinův režim má přitom na svědomí desetitisíce nesmyslně zabitých civilistů ve válce v Čečensku, další stovky zmizelých, umučených či zavražděných lidí po této válce, desítky zavražděných novinářů či aktivistů, další stovky perzekuovaných a vězněných odpůrců režimu atd. Tím, že se představitelé pravoslavné církve spojili s tímto režimem, dali najevo, že jim jsou hodnoty a ideály jejího zakladatele a Pána lhostejné. Jestliže za těchto okolností zraňuje jemnocit arcibiskupa Duky nejvíce „hulvátství“ mladých punkerek, pak tím pouze dokládá svou vlastní neschopnost vnímat celý případ v jeho reálných souvislostech. Právě v kontextu drsných poměrů putinovského Ruska se jejich protest proti spojenectví Kirillova oltáře a Putinova trůnu jeví jako oprávněný – a údajně „hulvátský“ způsob jeho provedení jako nevinná (snad mi slečny feministky prominou) klukovina.

Autor vyučuje na Filosofické fakultě University Karlovy

Děkujeme autorovi za laskavé svolení se zveřejněním článku.
Příspěvek pana kardinála, na který se autor článku odvolává, lze přečíst na adrese http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publicistika/_zprava/1107548