Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Neděle vzkříšení - zamyšlení Jiřího Rezka

Neděle vzkříšení - zamyšlení Jiřího Rezka



1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43
Jedli a pili jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."                                                                                                                                                                                                                                                                 

2. ČTENÍ Kol 3,1-4
Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9
Ježíš musel vstát z mrtvých.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 

Konečně jsme se dočkali.

Pán vstal z mrtvých. Odvalený kámen a pečlivě složené roušky. Dokonce i oddělené, rouška na hlavě ležela zvlášť. Uměl po sobě uklízet. A dělal to sám? Proč byl kámen odvalen, když oslavené tělo mohlo projít zavřenými dveřmi k apoštolům do večeřadla? U Lazara měl na odvalení lidi. Oslavené tělo by prošlo i kusem šutru jako ve večeřadle. Navíc by to odvalení dělalo rámus a byl tam voják na stráži. A my potom máme turínské plátno jako důkaz – nezpochybňuji jeho autenticitu. Pozn. - turínské plátno umí pan biskup Radkovský, nepozveme ho? Další jak – po vzkříšení běhal oblečený a kde vzal šaty, když o ně na Golgotě přišel a vojáci metali los? Prošel dveřmi a následně jedl, nechal si strkat prsty od Tomáše do těla. Jak to bereme po dvoutisící letech. V tom je asi jádro pudla, naší víry. „Blahoslavení kdo neviděli a uvěřili".

Jak by se s tím tehdy vyrovnaly ženy spěchající ke hrobu, kdyby musely hrob otevírat? Po odvalení kamene vidí prázdný hrob a asi i bez andělů. Navíc měly nakoupené drahé masti – zbytečně? A také my, kdybychom byli účastníky těchto událostí, věřili bychom ve vzkříšení? Tuto otázku si kladu i u jiných skutků Kristova života, co by pro mne znamenaly, jak je to možné, co já s tím dál?

Snad jsem technik a znalosti co mám (a hlavně zaslepenost spoléhání na smysly – co vidím, slyším ... je pravda) mě vnucují jiná poznání. Ve znalostech přírodních zákonů ale chybí poznání Ducha svatého. Snad nejsem heretik, nebo antiteista. Nenechte se tím prosím zmást. To co zapsali svatopisci je učení víry a mravů, ne dějepis, nebo detektivka.

Trochu odbočím.

Pro křesťany je Zmrtvýchvstání Páně (Velikonoce) ústřední událostí, která symbolizuje vítězství života nad smrtí a dobra nad zlem. V kontextu totalitního útlaku nedávné   minulosti představovalo vzkříšení naději, že moc zla (komunismu) není konečná. Zatímco komunistický režim se snažil budovat „světlé zítřky“ bez Boha, křesťané v době útlaku (např. v gulazích nebo vězeních) nacházeli sílu ve víře v Krista, který byl vzkříšen a vysvobozen z muk smrti. Dávalo jim to sílu a odvahu žít a věřit.

Zpět k evangeliu - ženy v církvi.

Ženy byly u hrobu Ježíše Krista jako první z několika klíčových důvodů, které propojují tehdejší zvyklosti, jejich oddanost a teologický význam vzkříšení:

Pomazání těla (náboženská povinnost): Ženy (včetně Marie Magdaleny) přišly časně ráno prvního dne po sobotě, aby pomazaly Ježíšovo tělo vonnými mastmi. Protože Ježíš zemřel v pátek před západem slunce a sobota byla dnem odpočinku, nemohly rituální balzamování provést dříve.

Oddanost a láska: Zatímco většina učedníků se skrývala ze strachu, ženy zůstaly věrné. Stály u kříže v den smrti a jako první se vydaly k hrobu.

Neočekávaly vzkříšení: Ženy přišly k hrobu se zármutkem, očekávaly mrtvé tělo, nikoliv živého Ježíše. O to silnější bylo jejich svědectví, když našly hrob prázdný se dvěma anděli. „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. "

Teologický význam: Skutečnost, že prvními svědky vzkříšení byly ženy (jejichž svědectví mělo v tehdejší kultuře malou právní hodnotu), je křesťany vnímána jako důkaz pravdivosti příběhu – kdyby si ho vymysleli, jako první svědky by zvolili muže.

Ženy tak byly prvními posly radostné zprávy o vzkříšení, přestože jejich primárním úmyslem byla poslední služba mrtvému.

Pro přímé svědky vzkříšení to byl také problém.

Saduceové tomu nevěřili. A co další? Co ženy, které jej doprovázely a staraly se o něj ze svých prostředků? (Lk 8,1) Co učedníci? Co zástupy lidí z celé země? Lidé přicházeli za Ježíšem, aby ho slyšeli, jeho moudrost, aby viděli jeho zázraky a byli zdraveni ze svých nemocí. A viděli je, a mnozí byli uzdraveni. Taková moc, která přicházela skrze Ježíše, v Izraeli ještě nebyla. Otevřel oči slepému, ústa němému, vyhnal z posedlého zlého ducha a

  • zástupy v údivu říkaly: "Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno." (Mt 9,33)

Tak veliké věci! A přece Písmo v Janovi 12 o těchto zástupech lidí říká smutnou pravdu.

  • J 12:37 před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
  • J 12:38-40 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc HospodinovaProto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a je neuzdravím

I učedníci měli pochyby o jeho vzkříšení. A co ti, kteří ho znali nejlépe? Byli u jeho zázraků a sami dostali od Ježíše moc zázraky dělat. Uzdravovali nemocné, vyháněli démony a zvěstovali Boží království (Lk 9,1)

2). Jaká to moc je u Ježíše? Jaká to moudrost? Učedníci byli přitahováni k němu, i ženy, které je doprovázely. To byli lidi ochotní nechat doma rodiny a jít s Ježíšem. Ale ani ti nejbližší učedníci, ani ženy, které byly s nimi, nevěřili v budoucí Ježíšovo vzkříšení.

 

Je to jako s hobity. Starají se jen o to, aby se jim v jejich malé zemi žilo dobře. A vůbec je nezajímá, že celým světem kolem hýbe hrůza přicházejícího zla, které moc smést i je. Ale oni to nevidí, a ani nechtějí vidět. Zatím se jim přeci žije docela dobře, tak co by se starali o budoucnost. Ale pravda, kterou zjevuje Boží slovo a kterou ženy u Ježíšova hrobu toho nedělního rána slyší, je jiná:

Ježíš je vzkříšen, není v hrobě!

To všechno mění! To je pravda, to je skutečnost, která vše mění!

 

Bylo by toho ještě mnoho nad čím přemýšlet. Ale to by nečetl vůbec nikdo. Čtení dnešní neděle říká, co s tím.

 

Radostné a milostiplné Velikonoce          Jiří Rezek