Nedělní zamyšlení Ester N. - 18. neděle v mezidobí

Jako dítě jsem s rodiči jezdila na návštěvu k příbuznému, který bojoval ve druhé světové válce. Zažil boje o Duklu a válka ovlivnila, stejně jako u mnohých jiných, jeho život. Při odjezdu z návštěvy vždycky vybízel moji maminku, aby si nakoupila mouku, protože bude hlad a sám měl pro tento případ železné zásoby. Zažil hlad, kdy byli lidé pro kousek jídla schopni dělat věci, které by jim jinak ani nepřišly na mysl.

Žijeme v zemi, kdy hladovění nezažíváme, naopak můžeme využít různé aplikace na počítání kalorií, držet různě propracované diety pro zachování správné hmotnosti a vybírat z pestré nabídky potravin. Mít potravu je pro člověka nezbytné a v modlitbě Páně je tato potřeba vyjádřena prosbou – chléb náš vezdejší dej nám dnes. Přestože Ježíš tuto potřebu neopomíjí, sytí hladové zástupy chlebem a rybami a zahrnuje ji i do zmiňované modlitby, vybízí nás, abychom neusilovali o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu.

Stejně jako zajišťujeme jídlo pro naše tělo, hledáme pokrm pro duši. Něco, co dá našim životům naplnění, smysl žití. A opět se nám nabízí pestrá nabídka oblastí, které se snaží tuto potřebu naplnit. Reklamy poukazují na spoustu produktů, díky nimž bude život šťastnější, což je někdy i pravdou, ale k uspokojení hluboké potřeby milovat a být milován, která byla zmíněna též v zamyšlení minulou neděli, nestačí.

Přestože je text v evangeliu známý, dotýká se mne přímočará odpověď Ježíše na naše hledání.  „Já jsem chléb života“. Jedná se o první ze sedmi Ježíšových výroků začínajících důrazem „Já jsem“. On je tím, kdo naplňuje lidské hledání po smyslu života, kdo nabízí svou lásku a chce být milován.

V Janově evangeliu v 6, 51 Ježíš říká: „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnosti. A chléb, který já dám za život světa, je mé „tělo“.“ Je tedy tím, kdo naplňuje naši potřebu vztahu, dal svůj život za nás a otevírá pro nás bránu věčného života.

Ježíš též v evangeliu říká: “ To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Ježíš přichází z nebe jako chléb. Víra v Něho je skutkem. A z tohoto skutku víry vycházejí skutky, které na Ježíše poukazují a vrací se k Němu – kruh se uzavírá - vždyť je psáno: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Matouš 25,40.

Přeji vám vskutku skutky naplněné dny.