Nedělní zamyšlení Evy. K - 1. neděle postní

EVANGELIUM Mt 4, 1-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.
Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."
On však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' " Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavili ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.' "
Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět."
Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.

Tento příběh je těsně svázán s Ježíšovým křtem. Křest otevírá Ježíšovo veřejné působení, při křtu je ujištěn o nebeské podpoře a vybaven Duchem svatým...
Poté se Ježíš odebírá na poušť, aby se postem připravil na svůj úkol. Postil se 40 dní a 40 nocí, až nakonec vyhladověl. Ačkoli je to řečeno jednoduchou větou, je jasné, že hladovět tak dlouho nebylo snadné a Ježíš musel být na pokraji fyzických sil.
Překvapením je, že do této situace, kde mohl Ježíše pokoušet ďábel, ho postavil Duch Boží. Bůh tedy svého Syna, kterého miluje, vystaví úmyslně na poušti tvrdé zkoušce. A to kvůli nám lidem, abychom viděli, že Syn Boží zakouší všechna možná pokušení jako my, rozhoduje se dobrovolně a nevyužívá žádných zvláštních schopností, které by mu cestu ulehčily.
Trojí pokušení láká Ježíše na scestí, na které by se mohl svévolně vydat, kdyby se přestal držet Boží vůle a kdyby se přichýlil na stranu druhou – ďábelskou. Ďábel je vlastně takový populista, láká jej slovy, aby více důvěřoval jeho řečem než slovu Božímu. Hraje na strunu, která nám zní libě, protože cesta, kterou nabízí, přirozeně více vyhovuje lidským sklonům a je snadnější. A kdo by nechtěl žít život bez překážek a v blahobytu?
Ježíš stojí před prvním lákadlem: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby!"
Syn Boží, ten, který je Bohem milovaný, přece nemá hladovět! To by přece Bůh nemohl chtít. Dává ti moc, udělat pro sebe zázrak! Ďábel jednak zpochybňuje Ježíšovu identitu – jsi skutečně Syn Boží? - a jeho schopnosti – dokážeš si vůbec pomoci?
Hladový Ježíš však odpovídá: "Je psáno, nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst!"
To je odvážná odpověď, která zní jinak od člověka hladového než od sytého. Duchovní život je zde kladen výš než pouhé materiální zabezpečení.
Druhé pokušení se již odehrává ve městě Jeruzalémě a je rafinovanější. Ďábel přímo cituje Písmo, jen ho upravuje po svém, překrucuje a posouvá smysl. S těmito praktikami jsme se mohli přímo setkat v předvolební kampani. Ježíš je postaven na vrcholek chrámu a ďábel mu řekne: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů, vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!"
Ďábel Ježíše pokouší ve dvou rovinách – přesvědč se, zda jsi skutečně Syn Boží a že tě Bůh ochrání, a pokud nechceš nabídnout chleba, nabídni zázrak. Za tímto pokušením jsou odvěké lidské touhy po tom, aby konečně Pán Bůh potvrdil svou moc viditelným důkazem. Ježíš však odpovídá: "Je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." Tím také odhaluje, jak se dá Bible ďábelsky snadno zneužít, pokud ji užije člověk na svůj soukromý, sobecký prospěch. A nejen Bible... Syn Boží odmítl vyprovokovat Boha k takové akci.
Ve třetím případě již ďábel odkrývá karty docela. Vezme Ježíše na vysokou horu a ukáže mu všechna království světa a jejich slávu a řekne mu: "To všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Hora zde představuje světový rozhled. Pokud nedůvěřuješ Bohu, důvěřuj mně, nabídnu ti světovládu. Kdo jiný by měl být vládcem světa? Stačila by kapka ješitnosti, dnes bychom řekli zdravého sebevědomí, a zkusit štěstí. Nejprve získat veškerou moc a potom uskutečnit chvályhodné reformy, pokud by nějaké potom bylo. Ale touto cestou uchvácení moci Ježíš jít nechce. Vědomě odmítá nabídku a pokušitele oslovuje tak, jak mu to patří: "Jdi z cesty, satane, neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat!"
Ježíš dal najevo, že s takovým ďábelským obchodem nechce nic mít. V tu chvíli ho ďábel opustil, přistoupili andělé a obsluhovali ho.
On to dokázal! Jednou provždy? To určitě ne, protože pak přišla další pokušení, třeba od nejbližšího učedníka Petra, který mu rozmlouval cestu utrpení. A nakonec ještě na kříži volali: „Sestup z kříže, jsi-li Syn Boží!“
A Ježíš pokaždé odmítá, ačkoliv už musí vědět, do čeho jde. Andělé přicházejí vždy až Bůh sám potvrdí Ježíšovo synovství, nikdy předem. Bůh mu neulehčil ani rozhodování ani zvolenou cestu...
Ježíš po této zkoušce, ve které obstál, odešel do Galileje, o které se píše, že tam lidé sídlí v temnotách a ve stínu smrti, protože jsou to kraje polopohanské. Jako ostatně i ty naše. Nic tam lidé nepotřebují tolik jako světlo. A Ježíš tam jde, protože ví, že tam je jeho služby třeba. Ví, že jej potřebujeme i u nás, mezi námi. Když přichází, víme, že je to ten, který nehledá ani pohodlí, ani umetenou cestičku, ani vlastní moc a slávu. Přišel, aby hledal a zachránil to, co zahynulo. Vždyť tím, že odmítl pokušitelské nabídky, se jasně rozhodl pro cestu Boží.

Krásnou neděli bez pokušitelů přeje Eva K.