Nedělní zamyšlení Evy K. - 16. neděle v mezidobí

       Dnešní zamyšlení je věnované ctnosti pohostinnosti, kdy je Ježíš pozván jako host do domu sester Marty a Marie z Betánie. Pohostinnost není totiž jen gesto lidskosti, ale též jeden z aspektů nového Kristova přikázání: přijmout hosta, cizince, pro nás znamená přijmout samotného Krista, který se ztotožnil se všemi potřebnými.

      Benediktinské heslo „ora et labora (modli se a pracuj) má svůj předobraz v těchto dvou biblických ženách, Martě, která pracuje, a Marii, která naslouchá Ježíšovi u jeho nohou.

      Marta je symbolem činorodé aktivity, práce a pohostinnosti, což je v souladu s jejím jménem, které znamená „paní domu“ nebo „hospodyně“. Její jednání je pochopitelné a nám i blízké. Navíc byla starší ze sester, což podle sourozenecké konstelace znamená, že byla zodpovědnější, svědomitější a zvyklá starat se o ostatní. Chtěla tím nejlepším způsobem uctít Pána Ježíše a připravovala hostinu, což v té době znamenalo, že chystala předkrm (čerstvě pečený nekvašený chléb, olivy, kuličky z kozího sýra, fíky a datle, ořechy), hlavní jídlo (jehněčí pečeně s cibulí a česnekem, čočkový pokrm na způsob kaše, dušená zelenina), dezert (sušené ovoce s medovým sirupem, granátové jablko, fíkové koláčky) a nápoj (řídké víno smíchané s vodou a bylinkami, voda, odvar z máty). Opravdu tedy měla plno práce a starostí, aby vše sama zvládla.

      Marie představuje kontemplaci, ztišení a pokorné naslouchání u Ježíšových nohou. Hosté při jídle leželi na lehátkách (triclinium), obvykle na levém boku, kolem nízkého stolu a jedli pravou rukou. Hostitel projevoval úctu kromě podání nejlepšího jídla i tím, že hostům umyl nohy a někdy pomazal hlavu drahým olejem (např. nardový olej).

      Hostina měla nejen zasytit, ale hlavně ukázat úctu, vděčnost a radost z přítomnosti váženého hosta. Marta tímto způsobem plnila tradiční roli ženy v domácnosti, ale Ježíš jí zároveň připomněl, že duchovní naslouchání je ještě důležitější, jak ukázal u Marie, která si lehla u Ježíšových nohou a naslouchala jeho slovům.

      Marta zřejmě sama všechno nestíhala, byla ustaraná, a místo toho, aby požádala Marii o pomoc, postěžovala si u Ježíše:

„Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

Šlo jí však spíše než o skutečnou pomoc o slova uznání. Problémem Marty však bylo to, že si neuvědomila, že skutečným hostitelem je v tuto chvíli Ježíš...

      Pán jí odpověděl:

„Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“

     Obě sestry byly hodné, ale Ježíš pochválil Marii, ukázal, že duchovní blízkost má přednost před výkonem. Martu káral ne za její pohostinnost, ale za její nepokoj a roztržitost, která jí brání v tom „dívat se na to jediné důležité“ – tedy přítomnost Boží skrze jeho slovo. Ačkoliv kdyby Marta Ježíše nepozvala do domu, Marie by se s ním nemohla setkat… Úsloví „host do domu – Bůh do domu“ odráží starověké přesvědčení, ve kterém je poutník nositelem posvátných hodnot a ten, kdo ho přijímá, má účast na Božím navštívení. Martino jednání z takového přesvědčení pramení a tak nejenom sedící Marie, ale i konající Marta jednají z nejhlubší víry.

    Při tomto zamyšlení mne napadla jedna vzpomínka z doby, kdy jsem jako mladá bydlela v domě svého muže. Narychlo jsme se s manželovou maminkou chystaly do kostela, maminka s sebou chtěla vzít i pětiletou vnučku, namítala jsem, že ještě vůbec neobědvala, a maminka řekla, že jsou důležitější věci a šly jsme...

    My jsme v současnosti často spíše jako Marta – stále ve spěchu, online, roztržití, produktivní, ale ne vždy přítomní. Na nic není čas, protože je člověk vytížen prací v zaměstnání, doma, pomáhá dětem s úkoly, s dalšími aktivitami, nemá chvilku času pro sebe … Ale jak člověk stárne, tak mu v podstatě povinnosti ubývají, děti odcházejí, práce je méně, a najednou můžeme být jako Marie …Bůh nás volá, abychom si udělali čas jako Marie, zastavili se, naslouchali a ztišili se. Materiální věci ztrácejí význam a člověk se obrací k duchovním hodnotám. Spojujeme v sobě Martu a Marii, dva způsoby života: aktivní službu a tiché naslouchání, duchovní růst. To nám umožní lépe vnímat priority, vykonávat své úkoly v pokoji, s klidem, což je v konečném důsledku tou nejlepší cestou, jak dělat věci dobře a zvládnout jich hodně.

Mnozí křesťané vnímají tento příběh jako výzvu k nalezení harmonie mezi těmito dvěma přístupy k životu.  Konat dobré skutky, starat se o druhé a být aktivním křesťanem jako Marta. Zároveň se věnovat modlitbě, rozjímání a duchovnímu růstu jako Marie. Doufám, že se nám taky podaří tuto harmonii nalézt!

Přeji nejen krásnou neděli, ale celé letní prázdniny!

Eva K.