Nedělní zamyšlení Evy K. - 3. neděle velikonoční

Dnešním prvním čtením ze Skutků apoštolů je jedna z promluv apoštola Petra: "Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých." (Sk 3, 13-15,17-19)

          Vybrala jsem si k zamyšlení tento úryvek, protože mi připadá v dnešní době velmi aktuální. Petr zde promlouvá k lidem poté, co došlo k uzdravení chromého žebráka u brány Chrámu a to proto, aby si nemysleli, že zázrak uzdravení učinil svou vlastní mocí či zbožností. Chromého žebráka uzdravila víra apoštolů v Ježíše Nazaretského, což je důkazem nejen Ježíšova zmrtvýchvstání, ale i jeho pokračujícího působení. Ježíš může i nyní skrze ty, kdo v něj věří, konat stejné zázraky jako za svého života.

          Během této řeči přišli za apoštoly kněží a velitel chrámové stráže, Petra a Jana zatkli, protože jim vadilo, že podle jejich hlásání je v Ježíšovi zaručeno vzkříšení z mrtvých. 

          Petr obviňuje lid z Ježíšovy smrti, neboť Pilát třikrát zopakoval, že je Ježíš nevinný a že ho propustí, pokud si to bude lid přát. Ale lid si to nepřál, naopak. Všichni křičeli a chtěli, aby byl Ježíš ukřižován, k propuštění si zvolili vraha ...

          Petr ukazuje kontrast mezi odmítnutím Ježíše Židy a mezi jeho přijetím a povýšením Otcem. Bůh se hlásí k tomu, koho oni zavrhli. Prvotní křesťané však nevnímali, že by za Ježíšovu smrt mohli výhradně Židé, ale spíše souhra různých činitelů: Ježíšova učedníka Jidáše, židovských náboženských vůdců a římských pohanů. V každém případě se lidé Ježíše zřekli a rozhodli se pro vraha, který byl propuštěn. Petr ale nevidí tento skutek beznadějně, připomíná ho proto, aby vyzval lid k obrácení. Je to vlastně vybídnutí k přijetí Božího daru, protože bez tohoto daru nemohou být člověku zahlazeny hříchy. A toto platí dodnes: ať už je člověk jakkoliv hříšný, může se obrátit, aby došel k odpuštění. 

          Lid poslal Ježíše na smrt, zvolil si vraha a v podstatě tak učinil z nevědomosti ... Bohužel, toto téma ožívá i v současné době. Hlas lidu, hlas Boží...Tak zní známé přísloví. Co se týká všech, mohou řešit všichni, ale je tomu skutečně tak? Je opravdu správné to, co chce většina, která není často zcela správně informovaná a vzdělaná?

          Představa o moudrosti lidu a davu, o zdravém selském rozumu, o prosazování vůle prostých lidí se táhne staletími. Naneštěstí lid bývá od nebes vzdálen a dav je na tom ještě hůř. A tak se " vox Dei" stává hříčkou v ústech pseudospasitelů, kteří se na křídlech populismu dostávají vzhůru k moci. Populisté se bijí za svaté právo na referendum - ať rozhodne lid, jestli chceme patřit na východ nebo na západ, kdo bude naším prezidentem, jestli vystoupit z EU, když nám do všeho mluví... Ale kdo tomu všemu v politice, ve financích, v ekonomice, v jaderné energetice z tzv. "obyčejných lidí" skutečně rozumí, aby mohl fundovaně rozhodnout v referendu? Politici, kteří se často pohybují na televizních obrazovkách a kteří s námi tráví večery, jsou populární a nám se zdá, že je dobře známe, proto jim věříme a nakonec je volíme... Při přímé volbě prezidenta již dvakrát lid naletěl na primitivní triky a lži. Taky z nevědomosti. Jak má potom zvítězit pravda nad lží a nenávistí?

          Není ovšem citována celá věta, která smysl výroku " Vox populi, vox Dei " úplně mění. Kdo ví, jak to myslel starořecký básník Hesiodos, kterému se ono okřídlené rčení připisuje. Ale vzdělaný mnich Alcuin z Yorku, který se pak v 8. století proslavil, doslova napsal: "Neposlouchejte ty, kteří říkají, hlas lidu, hlas Boží, protože zběsilost davu se vždycky blíží šílenství."

          Petrovy výtky k židovským posluchačům byly taky ostré: "Vy jste Ježíše vydali, zřekli jste se Svatého a Spravedlivého, vůdce k životu jste dali zabít." Náhle však přechází k jinému tónu, optimistickému a smířlivému, své posluchače nazývá bratry a ostrost své dosavadní řeči mírní výrokem, že Židé a jejich předáci jednali v nevědomosti. Obyvatelé Jeruzaléma a jejich předáci nepoznali, kdo On je...

          Teologicky hluboký dosah má věta, že "Bůh to dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný bude trpět." I ve zvolání křesťanů po návratu Petra a Jana z vězení se ozývá stejná myšlenka: "Tak vykonali, co předem určila Tvoje moc a Tvé rozhodnutí." Prvotní křesťané vnímali Boha jako skutečného režiséra celé události, a židovský lid, Herodes a Pilát jsou jen herci. Tito aktéři nedohlédli v danou chvíli dosah svého jednání, důsledky role, kterou jim Bůh předem určil. Tomu odpovídá i Ježíšovo zvolání na kříži (Lk 23,24): "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají."

          Úryvek končí Petrovou výzvou: " Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny." Hebrejská slova používaná pro pokání znamenala v běžné hovorové řeči změnu cesty, návrat po ní v protisměru, ale i vzdychání a pociťování lítosti. V náboženském jazyce to pak znamenalo odvrácení od toho, co je zlé....

          Petr naléhá na posluchače, aby prohlédli ze své nevědomosti ohledně Ježíše, aby připustili, že Boží jednání může zcela přesahovat naše představy o něm. Boží milosrdenství chce odpustit těm Židům, kvůli kterým Ježíš trpěl, a nejen jim. Ježíš je smírnou obětí za naše hříchy, za hříchy celého světa.

          Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a v tom je naše naděje. Kéž nám také přinese setkání s Boží mocí skrze Ježíšovo jméno uzdravení a radost!

Krásnou neděli všem!