Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 12. neděle v mezidobí

1.ČTENÍ Zach 12,10-11

Čteni z knihy proroka Zachariáše.
Toto praví Hospodin:
„Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vylij i ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."


2. ČTENÍ Gal 3,26-29
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.


EVANGELIUM Lk 9,18-24
Ty jsi Boží Mesiáš. Syn člověka bude muset mnoho trpět.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?"
Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

Myslím, že není třeba jít neštěstí naproti v podobě nějakého drastického sebezáporu či sebemrskačství. Den co den ber na sebe svůj kříž, ne kříž někoho jiného, ani kříž, který sis vybral. Nedávno jsem slyšela vyprávět příběh o ženě, které zemřelo dítě, a ona prosila Buddhu, aby ho vzkřísil. Po dlouhém prošení jí řekl: Vzkřísím ho, ale musíš mi přinést semínko z domu, v němž nikdy nepoznali bolest. Žena takové obydlí ale nenašla. Pokud je náš životní příběh pravdivý a poctivý, jsme připraveni nést důsledky svého chování a neproplouvat situacemi pouze s vidinou výhod či zisku, ono si nás nějaké to neštěstí vždycky najde.

Většinou nemá smysl se ptát proč. Má ale smysl vždycky a za všech okolností chválit Boha. Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa. Chválit a prosit o slitování. Žádné dobro, žádná krása, žádná láska není samozřejmostí. Všechno je to dar, bonus. Naším úkolem je žasnout, radovat se a pokud to jde, tak to rozmnožovat, a také si užívat svobody, protože všichni jsme se oblékli v Krista, už nemusíme být otroky čehokoli, zvyklostí, rolí, lidí, genderových stereotypů atd.

V listu Efesanům je obrat „abychom rostli všemi způsoby v Krista“. Vrátím se zpátky k obrazu životního příběhu. Od narození do určitého věku rosteme a když pak fyzický růst je už u konce, dá se říct, že rosteme dál – zkušenostmi, vzděláváním, setkáváním apod. My hledáme způsoby, jak růst, čím krmit svou duši. Obrat „oblékli jsme se v Krista“ musí logicky být sloveso ve tvaru, který vyjadřuje děj, který začal a stále trvá, něco jako oblékáme se a současně jsme se oblékli a budeme se oblékat, tedy rosteme v Krista a současně již v něm jsme. A Bůh se na nás dívá mimo čas, tedy jako by se jednalo už o perfectum, ukončený děj, tedy oblečené v Krista. Důvěřovat tomuto pohledu je výrazem naší skutečné naděje.

Netuším, zda se odehrál příběh ženy prosící Buddhu, ale na závěr Vám budu vyprávět, jaké neštěstí se stalo mému psovi. Vášnivý milovník plavání skočil do rybníka a nevšiml si vlasce, háček na ryby mu skrz naskrz probodl lýtko (kůži u Achillovy šlachy). Obrovská bolest ho přiměla plavat na břeh. Bála jsem se, že strhne holčičku, která prut držela, do vody, ale on plaval ke mně. Trvalo celou věčnost, než se mi podařilo háček (který má ty zpětné háčky) dostat z jeho těla. Můj pes stál a věřil, že mu dokážu pomoct. Toto je pro mě názorná ukázka víry tohoto týdne. Nemusím přesně vědět, jak to dopadne, jen věřím, že Bůh má situaci v rukou a na zřeteli mé dobro.

Stejně tak Bůh věří lidem jejich růst a jejich snahu budovat Jeho království. A to je panečku víra! Byla by hrůza zklamat důvěru vlastního psa, což teprve svého člověka či svého Boha.