Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 3. neděle postní

Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - 3. neděle postní



Datum konání:
20.3.2022

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15
Ten, který jest, posílá mě k vám.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel.
Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!"
A on odpověděl: "Tady jsem!"
(Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem."
Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?"
Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele: 'Ten, který jest, posílá mě k vám.' "
A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."


2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12
Život lidu s Mojžíšem na pouští byl zapsán jako výstraha pro nás.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce.
To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.


EVANGELIUM Lk 13,1-9
Když se neobrátíte, všichni zahynete.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
"Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete."
Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok.
Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.' "

Dnes přemýšlím o dvou tématech. Díky 1. čtení jsem si vzpomněla na postavu Mojžíšova tchána Jitra, který mě fascinuje. Je to „pohanský kněz“. O midjanském náboženství bohužel nevím nic, ale určitě nebylo kompatibilní s judaismem. A přesto mám pocit, že Jitro měl Mojžíše upřímně rád, svou dceru mu svěřil celkem ochotně. V Písmu se objevil pak znovu v pravý čas. Mojžíšovi, když už měl to nejhorší za sebou, přivedl zpátky manželku a děti a ve chvíli, kdy Mojžíš padal únavou, poradil mu, jak uplatnit princip subsidiarity a úplně se neuštvat. A Mojžíš? Ochotně jeho radu přijal, nenaježil se jen proto, že mu tu radu dal zrovna jeho tchán. (Ex, 18,14-24). Možná právě proto, že měl zkušenost s Bohem, který je, který se nedá spoutat do nějakých pouček a ritů. Jitro, o němž toho Bible zas tak mnoho neříká, je pro mne ukázkou velkorysosti a praktičnosti.

Náznak toho, že náboženství je prostředek a ne cíl najdeme i u Jeremiáše, který končí své vyučování takto: Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Poznejte Hospodina!‘ Všichni mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“ (Jer 31, 33 – 34) Všichni máme šanci Boha znát, všichni máme šanci na odpuštění, není třeba se navzájem dlouze poučovat a nabádat k poznání Boha. Ve skutečnosti je to prosté: Přijímáte-li toho nejnepatrnějšího, mne přijímáte, říká Pán. Upřímně doufám, že i ženy a děti, která k nám teď přicházejí, aby unikly nepředstavitelné hrůze, se brzy shledají se svými manžely a táty, tak jako Mojžíš se Siporou, když už to bylo bezpečné. Podělím se s Vámi o svůj nedávný zážitek: Máme teď doma 4 ženy a 4 děti. V sobotu jsem jim řekla: Zítra jedu do kostela, kdo chce jet se mnou, můžu ho vzít autem. Jely 2, matka s dcerou, a s vnukem. Ani se mě neptaly, o jakou se jedná církev. Představila jsem je jako své Ukrajince. Lidé je nadšeně přivítali a minimálně ve 2 případech jsem viděla, jak po mši plaše tisknou do jejich dlaní bankovky. Venku mi pak ta mladší přítelkyně řekla: Já v kostele tak pláču, že to vypadá, jako bych byla strašně hříšná, ale nemůžu si pomoct. Tak moc jsem potřebovala tam jít… Tak moc mi to chybělo… Víte, oni moc slovům nerozuměly, ale cítily Boží přítomnost, a to jde i bez konkrétního náboženství a dodržování všech možných pouček.

A proč vlastně došlo k té hrůze na Ukrajině? Na to hledají odpověď politologové, politici a další odborníci. Jedná se o tak velké zlo, že je pro nás opravdu naprosto nepochopitelné a nepředstavitelné. Jenže je to jako s tou spadlou věží v Siloe. Nemá smysl se ptát, proč zrovna umřeli lidé tam nebo tam. Viníka války v Ukrajině známe. Ten za ni nese plnou odpovědnost. My se snažíme zmírnit utrpení těch, kteří tím trpí, a nereptat proti těžkostem, které prožíváme v souvislosti se sankcemi proti zločinnému systému a které se absolutně nedají porovnat s těmi jejich. A to je zase naše odpovědnost. Platí, že svět není spravedlivý, ale naší povinností je snaha o zmírnění nespravedlnosti.