Nedělní zamyšlení Jany Vacíkové - sv. Trojice

Boží Trojice

Obraz jetelového trojlístku, který je jedním listem s jedním řapíkem a jednou čepelí, která se skládá ze tří stejných lístků, je naprosto geniálním znázorněním Boží trojice nejen v Irsku, zemi rozsáhlých pastvin. Při svých návštěvách Irska jsem si nemohla nevšimnout, že symbol jetelového listu je nejoblíbenějším zdobným prvkem architektury, textilií i nejrůznějších užitných předmětů. Pomůcka, na níž biskup Patrik vysvětloval tajemství Boží Trojice, obyčejný jetelový trojlístek, je všude. Odkaz svatého Patrika, Angličana, který byl jako patnáctiletý chlapec piráty v Irsku prodán do otroctví a později se tam vrátil jako misionář, znalý tamní řeči i zvyků, je tam patrný na každém kroku. Každý druhý Ir se jmenuje Paddy (domácky Patrik). Toto jméno je dokonce anglickým slangovým označením Ira jako takového.

Není to tak, že by Bůh stvořil svět a po nějakém čase se mu narodil Syn, který by po své smrti poslal na Zem Ducha svatého. Ne, tajemství Boží trojice je v tom, že Bůh není sám bez vztahů ani před stvořením světa, ale žije nepochopitelně bohatým vnitřním životem lásky. Protože Bůh je Láska a láska je vždycky vztah, nemůže Bůh existovat sám o sobě, ale musí být osobami, aby tato láska mohla existovat. Proto Bůh Otec-Matka potřebuje Syna ke vzájemné lásce a naopak a tato vyzařovaná Láska je třetí osobou, Duchem svatým. Syn se v příhodný čas narodil na svět jako člověk a začal lidem vyprávět o Duchu svatém, který jim bude pomáhat, nebo lépe řečeno, který jim vždycky pomáhal a bude pomáhat. Tajemství nad lidské chápání.

Pro mě je vždy nerozlučně spjato s příběhem o lidské svobodě. Nemůže nás rozčilovat, že člověk má možnost dělat zlo. Protože jen člověk se svobodnou vůlí může doopravdy milovat. A tato zdarma daná možnost svobodné vůle, a tím i lásky, je pro Boha tak cenná, že s ní riskuje i zneužití této svobody, které mimo jiné přivedlo Ježíše až na smrt. Tedy: tak jako láska Boží je předpokladem Boží trojice, tak svoboda lidská je předpokladem lásky člověka.

Snad si ještě z dětství pamatujeme okamžik obrovské radosti z nálezu čtyřlístku na jetelové louce. Pro lidi je od nepaměti symbolem a dávají si ho navzájem „pro štěstí“. Ano, je to v pravdě štěstí, když Bůh do svého tajemství vnitřní Boží lásky pozve člověka.

Myslím, že modlící se člověk často mluví jen k jedné z Božích osob a že se mu ta priorita s časem nebo dalšími faktory mění. Je pro mě vlastně v praxi těžké myslet na všechny tři současně. Bůh je Bůh a „Není božstva kromě Boha“, jak vyznávají muslimové. Je bolestná představa násilí ve jménu Boha, a že jich během historie lidstva bylo. Ale to jsme zase zpět u pojmu svoboda. Člověk hledající poctivě Boha, může nalézt Hospodina, Aláha, Brahmu, Višnu nebo Šivu atd. Bůh je jen jeden, jen představ o něm je tolik, kolik je lidí, kteří si ho představují. Ale víra v Boha ve třech osobách vede k lepšímu pochopení smyslu lidského údělu a úkolu, vztahu Boha a člověka a taky k úžasu, že mu stojí zato neustále nás vyrvávat ze smrti a zachovávat náš život za hladu. Bůh nás sám aktivně hledá tak, jako pastýř ztracenou ovci, nečeká na naše  hledání.

A ještě bych si troufale dovolila nabídnout jiný příměr a tou je rodina. Rodina má několik svébytných členů, ale jak vznikli? Byl muž a žena a ti se měli rádi a z jejich lásky se zrodilo manželství, a posléze i nějaký ten potomek, společně teď tvoří jednu rodinu, rodinu vzniklou z lásky. A jen láska ji může udržet pohromadě. Je to ideál, po němž toužíme, který se snažíme uskutečňovat a který má obrovský smysl. Chci tím říct, že Bůh je prostě svou podstatou borec, kterému se to daří. A to nejen ve vztazích v Boží Trojici, ale i vůči nám, vždyť I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme (Žalm 27, 10) nebo v Izaiášovi: Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní (Iz , 49, 15-16) .