Nedělní zamyšlení Jiřího K. - 3. neděle adventní

1.ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.

Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Lk 1, 46-48a. 48b-50. 53-54 Odp.: Iz 61, l0b

Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,

Odp.

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho  bojí.

Odp.

Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.

Odp.

2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři!

Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.

Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.

Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.

A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."

"Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."

Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"

Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."

Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"

Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

Zamyšlení k 2. čtení:

 Dnešní - 3. neděle adventní - je někdy nazývána nedělí gaudete, to je nedělí radostnou.

Celou adventní dobou se nese očekávání největšího Božího daru, daru samého Boha, který mezi nás přijde. Dnes to slyšíme od sv. Pavla pěkně naplno: "Radujte se! Pán je blízko!"

 V tomto kontextu se mi líbí zamyšlení papeže Františka, které si dovolím ocitovat:

 "Radujte se!... Pán je blízko! Apoštol nás vybízí k radosti, která není jen povrchní nebo emotivní a není to ani světská či konzumní radost. Nikoli. Jde o autentičtější radost, jejíž chuť jsme povoláni objevit. Chuť pravé radosti. Radosti, která zasahuje nitro naší existence v očekávání Ježíše, který již přišel dát světu spásu, slíbeného Mesiáše, narozeného v Betlémě z Panny Marie (...).

Jsme povoláni nechat se strhnout k jásotu a radosti. Křesťan, který není radostný, něco postrádá anebo to není křesťan. Radost srdce, vnitřní radost, nás nese vpřed a dodává nám odvahu.

Pán přijde do našeho života jako osvoboditel, přijde nás vysvobodit z každého vnitřního i vnějšího otroctví. On nám ukazuje cestu věrnosti, trpělivosti a vytrvalosti, aby se při jeho návratu naplnila naše radost.

Vánoce jsou blízko, znamení jejich blízkosti jsou zjevná na našich ulicích a domech. Tato vnější znamení nás vybízejí, abychom přijali Pána, který bez ustání klepe na naše dveře, naše srdce a přibližuje se nám.

Vybízejí nás, abychom Pána rozpoznávali v bratřích, kteří procházejí okolo nás, zejména v těch nejslabších a potřebných..."

Jak již řečeno, tato neděle je nedělí radostnou. To, že jsme milované a vykoupené děti Boží, je důvodem k radosti. A proto by měla být (a proč vlastně není?) radostnost a vnitřní pokoj charakteristickou vlastností křesťanů.

V tomto duchu přeji Vám i sobě, abychom tuto radost, navzdory mnohému smutnému, těžkému a bolestnému v našem životě, stále zakoušeli.

Zamyšlení k Janovu evangeliu

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Ježíše předchází Jan Křtitel. Janovo evangelium potvrzuje, že Jan křtil, avšak nikdy ho nenazývá titulem Křtitel. Jeho úkolem je seznámit Izrael s Ježíšem.

Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Podle Janova evangelia by se tedy měl jmenovat "Jan Svědek". Východní cirkev jej nazývá "Jan Předchůdce".

Člověk nepotřebuje svědectví, má-li poznat skutečnost, která je kdykoli dostupná. Existují však skutečnosti, které mají úzký vztah k určitému místu, k určité době, nebo které jsou skryté a které je obtížné zjistit. Jsou tedy málo dostupné. Chceme-li být o nich spolehlivě informováni, jsme odkázáni na důvěryhodné svědky, na osoby, které zažily událost nebo kterým byl umožněn přístup k tomu, co je skryté a tajemné.

Je paradoxní, že právě světlo potřebuje svědka. Světlo je třeba nejprve objevit, podobně jako skrytý poklad. Jestliže je objeveno, pak zazáří a odhaluje pravou skutečnost všeho.

Pro Ježíše je příznačné, že jeho pravé bytí není dostupné jednoduše běžným povrchním a libovolným způsobem. Nevnucuje se, nepřepadá a nikoho nenutí. Vždy je možné vyhnout se mu a nebrat na něho ohled. Je světlem, které vyžaduje od člověka svobodné rozhodnutí.

Kvůli své skrytosti je toto světlo odkázáno na svědky. Jan je jeho prvním svědkem. Odhaluje jeho existenci a činí ho viditelným.

Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Jan nejprve konstatuje, kým není. Zdůrazňuje zcela jasně, že není Mesiáš. Zároveň vylučuje, že by byl někým, kdo by měl samostatný a nezávislý úkol. Se stejnou rozhodností pak říká, kým skutečně je. Jeho úkolem je ohlašovat Pánův příchod. Vyzývá tedy k přípravě na tuto událost.

O Hlásaném (Ohlašovaném) se vyjádří tak, že má takovou důstojnost, že on sám není hoden mu vykonat i tu nejnižší otrockou službu. (Nejsem hoden rozvázat mu řemínek u opánku)...

Právě Očekávaný je tajemně zářícím světlem a zároveň jediným pravým světlem.

Závěrem dovolte citovat opět z promluvy papeže Františka (7.12.2014)

"Nemůžeme být Božími posly, pokud sami nezakoušíme radost z toho, že nás Pán těší a má nás rád... Všichni jsme povoláni těšit své bratry, dosvědčovat, že jedině Bůh může odstranit příčiny existenciálních a duchovních dramat. On může. Je mocný!... On zboří přehrady zla, vyplní mezery našich opominutí, srovnává pahorky pýchy a samolibosti a otevře cestu k setkání s Ním.

Je pozoruhodné, že máme častokrát strach z útěchy, z toho, že budeme potěšeni. Ba dokonce se cítíme bezpečnější ve smutku a bezútěšnosti. Víte proč? Protože ve smutku si připadáme takřka jako protagonisté, zatímco v útěše je protagonistou Duch svatý!!

On nás těší, On nám dodává odvahu vyjít z nás samých. On nás přivádí ke zdroji každé opravdové útěchy, tedy k Otci. A to je konverze! Nechte se, prosím vás, těšit od Pána!!"

V duchu těchto slov nám všem přeji: Nechme se těšit od Pána!! Buďme radostnými svědky očekávání jeho brzkého příchodu!!