Nedělní zamyšlení Jiřího K. - 6. neděle v mezidobí

Dnešní evangelium je vzato z „horského kázání“ a pojednává o tom, jak plnit Zákon. Ježiš chce svým posluchačům pomoci ke správnému pojetí Mojžíšských předpisů a přikázání a nabádá je ke vstřícnosti vůči Bohu, který nás vychovává k opravdové svobodě a odpovědnosti prostřednictvím Zákona.

Papež František říká: „Je třeba žít Zákon jako nástroj svobody. Na toto nezapomínejme: žít Zákon, který je nástrojem svobody a pomáhá mi být svobodnějším.“

Ježíš řekl svým učedníkům: Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.

Tento verš je programovým prohlášením hlubokého a dalekosáhlého významu. Nemyslete může znamenat Ježíšův spor s protivníky, ale může to být také známka autority, s kterou promlouvá. Slovní spojení Zákon nebo Proroci označuje celý Starý zákon. Zrušit znamená zbavit platnosti. Naplnit může znamenat uskutečnit činem nebo splnit nejhlubší Boží záměr.

Ježíšova zvěst je v tomto ohledu velmi nekonvenční. Způsob, jakým upřednostňuje milosrdenství před dodržováním předpisů, se mohl jevit tehdejším farizejům jako anarchie, která zákon ruší. Ježíš zde ale trvá na tom, že právě milosrdenství je naplněním toho, oč v Zákoně jde – takže on sám jej naplňuje, nikoli ruší: Zákon a Proroci platí, ale měli bychom k nim přistupovat jinak – právě v duchu milosrdenství.

Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.

Tyto věty patří k nejpozitivnějším výrokům evangelia ve vztahu k Židům. Spolu s předcházejícím veršem jde o totéž: Mojžíšův zákon zůstává v platnosti, a to po stránce obsahové (jediné písmenko) i časové (dokud nepomine nebe a země). Poněkud rušivě působí závěr výroku: dokud se to všecko nestane. Tento závěr nejpravděpodobněji znamená, že dojde ke slibovanému naplnění. Na rozdíl od rabínské nauky o věčné nezměnitelnosti Mojžíšova zákona zůstává podle Matouše tento zákon v platnosti jen do konce světa. Při něm obstojí pouze Ježíšova slova.

Ježíšova promluva dále sestává ze čtyřech antitezí, tvořených výrazem: „Slyšeli jste, že bylo řečeno… Ale já vám říkám..“ Tyto výroky, dle Mrázka poněkud nešťastně nazvané antiteze, poukazují na čtyři životní situace: zabití, cizoložství, rozvod a přísahy. Ježíš neruší předpisy, které se týkají těchto problematik, nýbrž vysvětluje jejich plný význam a vyjevuje ducha, ve kterém se mají dodržovat.

Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezabiješ…

V logice království nebeského – tak, jak uvažujeme o království nebeském a jak nás Ježíš učí se na svět dívat jeho očima už teď – to znamená: nejen, že nezabiješ fyzicky, ale nezabiješ ani duši, nezabiješ ani vnitřní život člověka. Nebudeš ho ubíjet svým hněvem, ani svým výsměchem ani svou zbožnou povýšeností.  Nedáš mu pocítit, že ty jsi lepší a zbožnější….

Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš.

Druhý protiklad – o cizoložství – je vyhroceným výkladem šestého přikázání. Starý zákon znal dvojí právo pro muže a ženu. Muž nemohl zcizoložit proti svému manželství, pro ženu však byl každý mimomanželský styk cizoložstvím. Žena patřila muži jako vlastnictví a nebyla mu rovná. Cizoložství bylo tedy chápáno jako porušení vlastnických práv muže. Ježíš dbá na vnitřní postoj. Muž není zbaven své odpovědnosti, Ježíš stanovuje oběma, muži i ženě, stejná práva.

Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek. Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.

Tento Ježíšův požadavek lze vnímat jako restrikci: omezení, zákaz. Tentokrát se zdá, že Ježíš přece jen ruší to, co je psáno v Zákoně. Mojžíšův zákon rozvod připouští. Novozákoník Mrázek se snaží ukázat, že i tento výrok je možno chápat jako radikalizaci (tedy nikoli jako restrikci), a to na příkladu Josefa, který jako spravedlivý člověk zjistí, že jeho manželka je těhotná bez jeho přičinění. Spravedlivé řešení by bylo – propustit ji. Josef je však spravedlivý v hlubším smyslu slova – Josef je milosrdný. Chce ji propustit bez ostudy a bez následků. Teprve anděl mu ve snu musí říci: Neboj se zůstat s ní!! Vždyť ty to vlastně chceš. Ale bojíš se, že by to nebylo správné, nebo že by ti to neprošlo. Tímto pohledem: když se někdo nerozvede, ačkoliv by pro to měl dost důvodů, a místo toho třeba odpustí - tak opět zpřítomní aspoň na chvíli Boží království. Tím, že se zachová jinak, než jak to moralistická společnost čeká. O tuto možnost jde. O možnost překonat krizi a nabídnout usmíření.

Ježíši jde o Boží království, a ne o slepé dodržování předpisů. Proto dořekne i druhou možnost: mimo případ smilstva. Toto slovo poněkud nepřesně přeložené z řečtiny k nám do češtiny doputovalo přes několik jazyků jako ve smyslu - porno. Myslí se tím: mimo případy, kdy už to není manželství, ale cosi, co se zvrhlo. Kdy tomu druhému - tím, že ho nenecháte jít – nepřipravíte kousek Božího království, nýbrž permanentní peklo. V takovém případě je i v Ježíšově intenci rozvod.

O přísaze

Ježíšova slova bychom mohli vyložit takto: když už se k něčemu zavazujete předem – tak do toho laskavě nezatahujte Boha. A vůbec nic, čím nedisponujete. Mluvte za sebe. Ježíš nám říká: Nezatahujte sebe ani Boha do věcí, které nemůžete zaručit. A nezavazujte se k něčemu, s čím byste potom nemuseli souhlasit. Ale pak k tomu ještě dořekne druhou polovinu: to neznamená zůstat úplně stranou a do ničeho se nemíchat. To prostě znamená říkat ANO tomu, s čím souhlasíte. A říkat NE tam, kde se souhlasit s čistým svědomím nedá.

Ježíš nás dnes žádá, abychom se drželi cesty, kterou nám vytyčil – cesty lásky. To je cesta, kterou se máme dát, abychom dosáhli opravdové radosti a šířili všude spravedlnost a pokoj.

Ať se nám to všem daří!!!

                                                                                                                Jirka Kaplan

Zdroje:   Jiří Mrázek: Evangelium podle Matouše

                Papež František: Angelus – kázání

                Petr Chalupa: Bible v liturgii (biblickedilo.cz)