Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 19. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Lk 12,32-48
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozveje ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.
Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."
Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde', a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími.
Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat."

ZAMYŠLENÍ
Principem sociální spravedlnosti státu je uspořádávat společenské struktury tak, aby každý člověk měl rovné šance k důstojnému a svobodnému životu. Nový zákon v celé své šíři hlásá tuto svobodu. Nový zákon také dává konkrétní obsah tomuto rámci, který nazývám svobodou. Chápe ji jako závazek k lásce a odpovědnosti. Ježíš i jeho následovníci kladli důraz na svobodu, která se projevuje konkrétními skutky. Láska podle evangelisty je činná, aktivní a konkrétní – má podobu služby druhým.
Důvodem evangelistovy výzvy k prodeji majetku nebyla negativní hodnota vlastnictví samotného, ale jeho potenciál sloužit. Takové propojení lidské aktivity společně se stvořenými věcmi dává do pohybu princip požehnaného života ve vztahu k druhým lidem. Díky takovému přístupu se druzí cítí být požehnaní, tj. pociťují zájem nejen ze strany Boží, ale i ze strany lidské společnosti. Opakem je nucená izolace a odkázanost na sebe, která se svými důsledky jeví spíše škodlivě. Evangelistův Ježíš neodsuzuje vlastnictví jako takové, ale varuje před připoutaností srdce k „bohatství“. Všimněme si, že toto české slovo v sobě skrývá jádro problému „boh“, sakralizace toho, co Bohem není a nikdy být nemůže. Měšec, který nezpuchří a poklad v nebi nejsou pouhými náboženskými metaforami, ale vyjadřují hlubší přesvědčení, že lidské dobro má být směrováno k druhým.
Ježíš také upozorňuje, že bdělost není strach, ale postoj. Postoj je stav, jakým člověk čte svět, jak do něho vchází a jak člověka čte svět. „Blahoslavení služebníci, které Pán při svém příchodu nalezne bdící“ – to není výhružka, ale výzva k vnímavosti a vztahu. Být bdělý znamená být připravený a schopný milovat, být vnímavý k druhým a ochotný sloužit a být otevřený proměně. Evangelista také zdůrazňuje, že bdící jsou zahrnuti do zvláštní Boží přízně, když o nich prohlašuje, že jsou blahoslavení.
Lidská přirozenost má tendenci usadit se v pohodlí. Na tom asi není nic špatného, ale evangelium se spíše staví k pohybu: k pohybu v myšlení, v srdci i v jednání. Ježíš nekárá majetek, ale zvláštní vztah k němu. Nekárá správce, ale jejich zapomínání na pověření. Každý člověk dostává svěřený úkol – bdít nad tím, co mu bylo dáno, a být věrný i v maličkostech.
Lukášův Ježíš ukazuje, že znamením Božího království je sociální spravedlnost – hostina, při níž sám Bůh hostí každého jednotlivce osobně a s náklonností. Boží království se neuskutečňuje skrze dokonalé programy a normy, ale skrze konkrétní službu a věrnost v každodenních vztazích. Je to výzva i pro naši společnost – zvláště v čase, kdy rozhodujeme o budoucnosti naší vlasti a našeho domova. Boží záměr se naplňuje skrze jednotlivce, ne sliby.
Tento úryvek nás zve k důvěře: Boží vláda není náhlý zásah zvenčí, ale tichý proces, který roste v srdcích lidí. Každý den je příležitostí nést světlo, které nehasne. Každý z nás je pozván být bdělý – srdcem otevřený, rukama připravený a myslí zaměřený na dobro.