Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 4. neděle postní

Nedělní zamyšlení Luboše Pejsara - 4. neděle postní



Datum konání:
19.3.2023

EVANGELIUM Jan 9,1-41

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."                                                                                                                                                                                    Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."                                                           Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
 Řekli mu: "V hříších ses celý narodil – a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
 Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."

ZAMYŠLENÍ

Je postní období. Využívám ho k hlubšímu pochopení sebe sama. Pokusím se zpřítomnit obsah vyprávění evangelia sobě samému. Nebudu kritizovat jednotlivé společenské postoje, protože příběh tak jak je, už sám popisuje velké systémové selhání křesťanských společenství své doby. Snažím se rozumět příběhu jako podobenství. Jde mi o bohatost a nesourodost postav příběhu, kteří se „jakoby“ podobají vnitřnímu životu člověka. Bohatost (možná plnost jakoby v náznacích), se ukazuje u každého člověka. Všichni vedeme vnitřní rozhovor s kýmsi, koho považujeme za „já“. Nesourodost se jeví v tom, alespoň tedy u mě, že „Já“ má s tím druhým „já“ někdy problém. Prostě se mi nelíbí mnohokrát to, co dělám a co myslím. Nyní tedy k příběhu.

Podle tohoto vyprávění by byl vnitřní člověk slepý konstantně, biblickým vyjádřením „od narození“. Budu ho nazývat „Slepý", to znamená tělesným smyslům uzavřený vůči světu. Ten druhý vnitřní člověk není slepý, protože má fyzické oči a fixuje se na projevy těla, mysli a celého stvořeného světa. Hlavně se fixuje na čas, to znamená zaplétá se do minulosti a vytváří konstrukce do budoucnosti. Biblický jazyk ho nazývá „farizeus“. Mezi Slepým a farizei jsou velké rozdíly, ale jsou mezi nimi důležité vztahy. Jeden bez druhého nebo druhých nemůže být. Jsou jakoby jednotou. Jeden, přesto cítím něco jiného. Jsem sám se sebou. Divná věta. Slepý je jeden, ale farizeů je víc než jeden, jak říká Písmo. Slepý je prostřednictvím uzavřenosti vůči viditelnému světu schopný poznání. To, co poznává, poznává přímo, ne zprostředkovaně. Biblickým jazykem poznává „Člověka od Boha“, na jiném místě Bible je to „Moudrost“ nebo „Kristus“ nebo „Hospodin“. To, co poznává Slepý, to farizeové poznají jen v náznacích prostřednictvím rozumu. Proto jsou farizeové závislí na Slepém. Slepý v důsledku přímého poznání prožívá klid. Farizeové prožívají všechno jinak, jen ne klidně a sami jsou zdrojem utrpení. Protože Slepý poznává Moudrost a dokáže si jí osvojit, je Moudrý Slepý natolik chytrý, aby věděl, že farizeům nemůže jeho poznání popsat jinak než prostřednictvím viditelných stvořených věcí, biblickým jazykem „slinami a blátem“. Slepý používá rozum jako nástroj, farizeové se ztotožňují s rozumem. Prostřednictvím stvoření farizeové rozumí světu, jinak mu rozumět ani nemohou.

Jak už jsem řekl, jejich základním projevem je myšlení. V myšlení ulpívají. Biblickým jazykem je projev myšlení „Zákon“ ve všech jeho podobách jako jsou rituály, dogmatická prohlášení, zákoníky, prostě vše viditelné, hmatatelné, slyšitelné, to, co má chuť, vůni a podobu. Farizeové trpí svázaností se „Zákonem“. Slepý je volný a bere se vší volností Poslání, biblickým jazykem řečeno „Jdi se umýt v rybníku Siloe" (mimochodem, je to krásný obraz křtu). Slepý, který poznává, nemá rodiče, protože rodiče Slepému nerozumí a jsou nuceni se ho vzdát. A tak je Slepý sám a jeho partnerem může být jen Zdroj jeho samoty a slepoty, která je jím samým. Farizeové se točí v neustávajícím kruhu utrpení, které je pro ně nesmyslné, protože Slepého slyší, ale nerozumí mu, přestože „jsou“ rozum. Farizeové musí utrpět rány, ty jsou jejich prokletím.  Je to proto, protože rány mají být otevřené, aby skrze ně vycházel Slepý s celou svou plností, velkou radostí a láskou. Slepý je slepý, jemu nevadí, že je okolo něho tolik farizeů. Jak jsem řekl, on je plný klidu. Ale farizeové potřebují Slepého, protože alespoň ze svých ran poznají pokoj Slepého. Přesto, že je Slepý v plnosti klidu potřebuje farizeje, protože miluje. Kdyby farizeje nemiloval nebude jich třeba.

Všem příjemný čas postní.

Luboš Pejsar