Nedělní zamyšlení Marie Rezkové, Květná neděle

1. ČTENÍ Iz 50,4-7
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Pán, Hospodin, mi dal jazyk učedníka, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem.
Každého rána mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníků. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět.
Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben.

Hospodinův služebník snáší i tupení a rány, ale zůstává věrný, protože ví, že při něm je Hospodin. Nemluví o svém povolání, ale o způsobu, jakým své poslání uskutečňuje. Přirovnává se k učedníkům, kteří naslouchají slovům svého učitele, aby je dále šířili. Služebník vidí své poslání ve službě slovem. Má podpírat lid zemdlený dlouhým čekáním na vysvobození. Potěšovat ho slovem, které uslyšel přímo od Hospodina. Přijímá slovo, pro něž mu sám  Hospodin probouzí a otvírá uši vždy znovu každého jitra. Tím, že se nazývá učedníkem, nastiňuje svou závislost. Nevystupuje jako majitel slova, ale jako ten, jemuž je slovo jen svěřeno.

Nést Hospodinovo slovo lidu není úkol snadný. Naráží na nepochopení a odpor, kdekdo by se mu raději vzepřel nebo vyhnul. Služebník však nevzdoruje a neuhýbá ani před utrpením a ponižováním, ani před projevy opovržení a zatracování. Do takové situace ho přivádí jeho poslušná služba Hospodinovým slovem. Bere vědomě a dobrovolně na sebe úděl proroků, vydává se svým odpůrcům napospas. Zaznívají zde stejné motivy (nastavuji svá záda a líce), jaké se ozvou v utrpení Kristově.

To, co služebník podstupuje, není výrazem jeho hrdinství ani vytrvalosti, ale vyplývá z vědomí, že je to Boží cesta, že při něm Hospodin stojí. Hospodinova blízkost je jeho pomocí a silou. To, že vydává svou tvář potupě a ranám, není projevem jeho osobní tvrdosti a odhodlanosti, ale proto, že ví, že se to děje před Hospodinem. Utrpení služebníka je i utrpením jeho Pána, on sjedná služebníkovi spravedlnost.

Jak mě tento úryvek oslovuje?

• Učit se naslouchat Bohu (i lidem)
• Povzbuzovat druhé (neudílet nevyžádané rady)
• Vytrvat v dobrém, i když se setkám s nepochopením                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

2. ČTENÍ Flp 2,6-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Tento úryvek je označován jako jeden z nejkrásnějších textů Nového zákona. Jako starokřesťanský hymnus o pokoře a oslavení.
Je to úplně jiná logika, než jakou vidíme ve světě.

Pokora vede k vyvýšení!