Nedělní zamyšlení Marie Z. - 33. neděle v mezidobí

ČTENÍ Mal 3,19-20a
Čtení z knihy proroka Malachiáše.
Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev. Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.

2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.
Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.
Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.

EVANGELIUM Lk 21,5-19
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."

Druhé čtení:

Kdo nechce pracovat, ať nejí.

Lidská práce je prostředkem našeho realizování, nepracujeme jen z nutnosti, ale z přirozenosti.

Z biblického textu dokonce vidíme, že pracovat je povinností člověka – kdo nechce pracovat, ať nejí. Ježíš jako vyučený tesař, jeho učedníci rybáři, či výrobci stanů.

Nikdo z nich netrávil čas pouze duchovním rozjímáním, či šířením evangelia pohanům.

Ve starém zákoně se práce také nepovažovala za cosi degradujícího, naopak. Lidská práce jako poslání člověka a zároveň i jeho požehnání.

                                                 ……aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou.     

Naopak Platonův pohled na manuální práci, byl pohledem odlišným, manuální práce byla vhodná jen pro otroky.

Tyto dvě kultury ovlivnily naše ekonomické myšlení hned v prvopočátku.   

Člověk musí nejen pracovat, ale i odpočívat.   

Hebrejské učení oddělovalo svaté a světské, přikázání o sobotě jasně říká, že v tento den nikdo nesmí pracovat. Ale nebyl to odpočinek ve smyslu, oddychu pro následující zvýšení výkonu.

Byl to čas spočinutí, čas radosti ze stvořeného.

O změně křesťanského slavení šabatu vypovídá ze starých svědectví nejobšírněji tzv. list Barnabášův, napsaný někdy na přelomu 1. a 2. století, ve své 15. kapitole.

Obsahuje již velmi rané křesťanské vysvětlení, proč křesťané neslaví sobotu spolu se Židy, ale neděli, osmý den stvoření, den Kristova vzkříšení.

Mnohokrát v historii byla lidská práce zneužívána – práce otroků, bez nároku na mzdu, robota a ve 20. století opět návrat k otroctví v lágrech, kde na vstupní bráně bylo psáno: Arbeit macht frei.  

Ani dnes mnozí lidé nepracují s radostí, důstojně, za zaslouženou mzdu. Jiní by pracovat chtěli, ale v místech, kde žijí, těžko práci hledají.

Někteří pracovat nechtějí, jak píše apoštol Pavel (A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě…) parazitují na jiných lidech, na systémech, které to umožňují.

Část citátu M. T. Cicera ukazuje na lidskou přirozenost, která se nikdy nezmění.

„Chudý pracuje, bohatý ho využívá a voják chrání oba dva. Plátce daní platí všem třem, tulák odpočívá za všechny čtyři a ochmelka pije za všech pět…….“