Nedělní zamyšlení Michala M., 15. neděle v mezidobí

Vážení přátelé,

 děkuji za příležitost se zase jednou zamyslet nad nedělním čtením, tentokrát mám v pácu čtení z knihy Izaiáš 55, 10-11 a evangelium Matoušovo 13, 1-23. Izaiáše tady ocituju, ale podobenství o rozsévači si někde přečtěte, protože tento text by to zbytečně prodloužilo.

 Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

 Já jsem tím už obtěžoval jinde[1], ale opět mě zaujala distance mezi Božím působením a jeho výsledkem. Boží slovo svlažuje zemi, ta může rodit a rašit. Následně země obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí. Schematicky: Boží působení na zemi – možnost země rodit a rašit – aktivita člověka – užitek: semeno a chleba. Ta distance tady není ale nějaká metafyzická, třebas věčná, naopak je aktuální, má napětí, protože se připodobňuje k zemědělskému cyklu v přírodě. To, co svět dostává v podobě Božího působení, má skrze lidi, kteří pracují, ale i jedí, dojít užitku. Působení Boží na lidi je nepřímé. Lidi žijí ve světě, který Boží slovo svlažuje. Lidi jsou pak v kontaktu s takto svlažovanou zemí a ta jim za jejich práci (nebo jiné jejich působení) dává semeno a jíst. Vnímání Božího slova člověkem tak nemůže být vůbec pasivní, ale je zde jen skrze aktivitu ať pracovní, sebezáchovnou nebo i jinak smysluplnou. Není mi pomoci, zase připomínám bezděčnost, kterou už jsem taky ohlašoval[2], a dokonce ji zde ještě budu připomínat. Užitek se ale neměří lidskýma očima, ale Boží perspektivou: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal. Pokud k nám Boží slovo proniká, pak tajemně, zázračně, krásně a zprostředkovaně. A naší účastí má užitek stejné atributy, je zase tajemný, zázračný a krásný.

Co je to Boží slovo? Nevím to nijak jistě. Je to to samé jako Boží působení? Je to určitě kánon Starého a Nového zákona nebo jen některé texty z nich nebo naopak některé další texty? Nebo je to i promluva moudrého státníka nebo i hygienika? Nebo přednes básně žákem druhého stupně základní školy? Žvatlání malýho dítěte nebo i zvuky přírody?

Podobenství o rozsévači. Ježíš mluví k zástupu v podobenství. Když se ho učedníci zeptají, proč to dělá, odpoví jim nejprve tak, že je nad zástup vyvyšuje - Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Ale stejně jim pak vysvětlí, co chtěl podobenstvím říct: Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Tedy nepočítá s tím, že by mu sami nějak příliš rozuměli. Tím je ale naopak dosti shazuje, protože u zástupu nepovažoval za nutné podobenství vysvětlovat, jen vyzval Kdo má uši, slyš! Vzniká tak vlastně podobenství o rozsévači ve dvou verzích – jednak v původní verzi pro zástup, a pak s jakýmisi vysvětlivkami. Jaká je lepší? První verze funguje v podstatě jako pohádka pro děti nebo jakýkoliv dobrý literární příběh – moralita v něm není vyslovena přímo, ale opsána příběhem, který na člověka zapůsobí, chtělo by se říci bezděčně.

Rozsévač rozhazuje zrno do terénu, který má čtyři kvalitativní úrovně:

• okraj cesty
• kamenitá půda
• trní
• dobrá půda.

V tabulce vidíme přehledně, jaký osud čeká zrno v jakém prostředí a jak ten který případ následně Ježíš vysvětluje učedníkům:

První případ okraj cesty je dosti temný. Ptáci zrno sezobou, přitom to má být ten Zlý. Kdo to je? Ale zase co na tom záleží, když adresát sice slyší slovo o Božím království, ale nechápe. Všimněte si, že ve všech dalších případech adresát slyší, ale pouze zde nechápe. A zřejmě také pouze v tomto případě zrno vůbec nevzklíčí. To je temno, kde Boží slovo přichází, ale bez nějakého působení zase mizí. Ale ne, je to ještě smutnější, protože přece jen se likviduje něco, co bylo v srdci zaseto.

Barvitý je případ, kdy zrno dopadá na kamenitou půdu. Semena neměla mnoho prsti, a tak sice hned vzklíčila, ale neležela v zemi hluboko. Proto uschla. Ježíš vysvětluje, že adresát slyší a hned přijímá, ale nemá kořen. Když potom pro slova o Božím království přijde soužení a pronásledování, hned posluchač odpadne. V podobenství Ježíš říká dvakrát hned - hned vzklíčila a hned přijímá. Ve vysvětlení pak ještě říká hned odpadne. Třikrát hned. Tahle varianta ale zase není tak náročná, když adresát podléhá, až když pro slovo dochází k soužení a pronásledování. Ale Ježíš tím jasně říká, že to je nepoctivý metr, protože kvalitní setba nepodléhá právě ani pronásledování. Co já jsem zač, když jsem zatím pro Boží slovo nikdy nebyl soužen ani pronásledován? A není správné nechat čekat katechumeny na křest třeba několik let, aby se v jejich případě nejednalo o to, že slyší a hned přijímá? A co takhle vyložit soužení a pronásledování ne hned jako politickou perzekuci, ale jen jako nepohodlí, které se dostaví při pomoci neznámému člověku. Soužení by mohlo být i to, že někdo mou pomoc nepřijímá s dostatečnou vděčností nebo je málo inteligentní a kontakt s tím člověkem je zatížen odpuzující banalitou. Nebo kvůli těmto nepříjemnostem takové kontakty vůbec nevyhledávám a podobně. Slovo slyší a hned přijímá, ale nemá kořen, je nestálý, a když přijdou nepříjemnosti, těžkosti (nikoliv hned pronásledování), odpadá.

Trní. Takové zrno nečeká těžká zkouška nějakého pronásledování. Tomu trní coby okolí osiva se daří, to vzejde a zrno udusí. Zrno vyjde na prázdno. Co je trní? Dva protichůdné faktory značně obsazující náš život – běžné starosti a starosti o zábavu. To myslím nám hrozí nejvíc a v tomto žádáme od Boha co největší shovívavost. Přitom nás Ježíš v rozsévači upozorňuje na škodlivost této životní náplně – Boží slovo bude bez užitku.

No a nakonec dobrá půda. Tou máme být, aby se Boží odkaz v nás znásobil stokrát, u někoho jen šedesátkrát a u někoho jen třicetkrát, ale je to pořád určitě to, čemu máme říkat potenciál, tedy něco, co přinese na základě podnětu mnohonásobný výsledek. Je tu něco, co lze a je třeba zúročit, co je tu ke znásobení. Izaiáš a rozsévač, Bůh na zemi působí skrze lidi, kteří jsou dobrou půdou. Slyšet a chápat, hledat hloubku, stálost, přerušit každý den zbytné starosti a přinášet užitek, který je třeba i stonásobný ve vztahu k tomu, co ho způsobilo.

Přeju Vám klidnou neděli.

[1] https://www.farnoststararole.cz/aktuality/reflexe-michala-nad-evangeliem-4-nedeli-postni

[2] https://www.farnoststararole.cz/aktuality/nedelni-zamysleni-michala-m