Nedělní zamyšlení Michala Maglii - 4. neděle postní

Nedělení zamyšlení 4. neděle postní

Jak spolu souvisejí dnešní druhé čtení a evangelium?

2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Bratři!

Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.

Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:

"Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.

Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.

Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.

Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.

Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'

Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

Jaký je rozdíl mezi křesťanem a ne-křesťanem? Ne-křesťani nejsou tak úplně nevěřící. A mnoho je více věřících než lecjaký katolík, protože víra nemusí být hned náboženství a naděje taky ne. Proto pro sebe rozlišuji věřící a nevyznávající. Pokud chodí po světě nějaký hodný nevěřící člověk a nějaký charakterově horší křesťan, a to asi ano, tak se nám nedaří vidět onoho křesťana jako vyvoleného, zachráněného nebo co já vím, na rozdíl od toho hodného člověka. Takové uvažování vede k takovému plynulému hodnocení mezi křesťany a ostatními lidmi, bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou křesťani. Ale druhé čtení to vidí radikálně jinak. Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. Je zdůrazněna diskontinuita v životě člověka mezi dobou, kdy ještě nebyl křesťanem, a dobou, kdy jím je. Máme být zprostředkováním mezi Bohem a nevěřícími, námi se má nevěřícím představovat Boží záměr na zemi. Evangelijní příběh o návratu marnotratného syna nepřestane nikdy inspirovat. Nezapomeňme na to, že se jedná o podobenství vykládané farizeům a učitelům zákona, řekněme pokrytcům, kteří se pohoršovali nad blízkostí Ježíše vyvrhelům, za které byli považováni celníci a jiní hříšníci. Těm měl příběh ukázat něco, co neviděli. Čteme, že marnotratný syn šel do sebe, vrací se a otec se raduje. Na dvou místech otec říká, že byl mrtev, a zase žije. A v tom vidím podobnost poselství obou textů – anebo možná záměr toho, kdo tyto texty k sobě zařadil – směřování k Bohu, návrat k otci, to je věcí života a smrti: byl mrtev, a zase žije. Radikálně jiná situace, stejně jako příchod nového tvora v 2 Kor.

A co že Ježíš těm farizeům chtěl podobenstvím o návratu marnotratného syna říct? Že k obrácení nevede dlouhá cesta, protože otec přiběhne, i když jsi ještě daleko. Že tvůj návrh řešení, který rozumně zohledňuje tvá zásadní pochybení, tedy že budeš u otce tak maximálně nádeničit, ani nedořekneš. A že budeš vítán jako v rodině, kde tě už považovali za mrtvého. Otec se chce radovat z důvodu, že tento syn byl mrtev, a zase žije. Když mu vyčítá druhý potomek, otec mu připomíná, že tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije. A tak ho napomíná, že by se měl radovat také, když jde o jeho bratra, který už byl ztracen a teď je tady. A toto Ježíš vzkazuje svým podobenstvím farizeům, těm, kteří dopředu vědí, kdo je lepší a kdo horší, kteří se štítí lidí, které ale mají považovat za svoje bratry a láskyplně usilovat o jejich navrácení na smysluplnou cestu.

Michal Maglia