Nedělní zamyšlení Ondřeje D., 6. neděle velikonoční

V zamyšlení nad novozákonními texty předchozí neděle byla řeč o navigaci pro automobil. Navigace skutečně mnohé obtíže při pohybu odstraňuje. Jenže její použití vyžaduje řadu předběžných znalostí a dovedností, a tak ji obsluhovat zvládne pouze ten, kdo s mapami a s jejich využitím má nějaké zkušenosti. Je jasné, že aplikace pro navigaci bude za dvě desetiletí vypadat zcela jinak a že dnešní programy určené pro mobil budou pro naše potomky obtížně pochopitelné, třebaže jejich účel bude pravděpodobně stejný. Návod k použití je srozumitelný (bez dalšího) pouze pro naše informované současníky.

V dnešním úryvku z evangelia se hovoří o zachovávání přikázání Ježíše, respektování jeho slov a učení. Tím autor evangelia zjevně nechce říci, abychom se i dnes vyjadřovali Ježíšovými slovy a abychom jednali v Ježíšově duchu pouze v situacích, o kterých je pojednáno v evangelijních textech. Pokud Ježíš slibuje, že v době jeho fyzické nepřítomnosti nám bude ku pomoci Duch svatý, má tím na mysli dosažitelnost Zdroje pro inspiraci, jak Ježíšovo učení (navigaci z roku 30 po Kristu) realizovat dnes, v době automatizovaných směrovek všeho druhu.

Problémy s aktualizací Ježíšova učení pro dnešek jsou obdobné jako problémy s interpretací a aplikací právních pravidel (práva). Právní pravidla jsou formulována obecně, tudíž často nedostatečně pro konkrétní řešenou situaci. Formulují je, stejně jako biblické texty, lidé, tudíž nedokonalostem, nejasnostem a omylům jsou dveře otevřeny dokořán. Právní pravidla se přitom zpravidla nemění tak rychle, jako se mění lidské poměry. Lidé musí právo stále znovu a nově vykládat a přizpůsobovat změnám, ke kterým ve vztazích mezi lidmi dochází. Může se stát, že výklad právních pravidel jde až na hranici toho, co by na první, nepromyšlený pohled z právní normy vyplývat mělo. Známý příklad: pokud se státnímu orgánu ukládá, že něco „může“, často to v kontextu povinností „služebníka“ lidí znamená, že „musí“. Obdobné obtíže nás potkají při interpretaci slov Písma. Úryvek z evangelia poskytuje metodu, jak postupovat při výkladu a aplikaci učení. Další úryvky z dnešních novozákonních textů seznamují s výsledky užití této metody v době po seslání Ducha svatého.

V úryvku ze Skutků apoštolů se postupuje v čase dále, ocitáme se v době veřejného působení apoštolů. Vypráví se v něm o úspěšné misii v Samařsku. Filip tam představuje Ježíšovo učení a při znalosti místních poměrů a za pomoci Ducha svatého dokáže obsah své víry podat natolik vynikajícím způsobem, že jeho slova odpovídají problémovým uzlům života lokálního společenství a že dokonce dokážou některé obtíže této komunity řešit (viz informace o radosti zástupů, o uzdravování a  o dramatickém útěku nečistých duchů). Evangelium má v Samaří takový úspěch, že lidé jsou připraveni po nedlouhé době od příchodu Filipa k přijetí Ducha svatého (tj. k dalšímu kroku na cestě učedníka). Samozřejmost však není, že posluchač Ježíšových slov též učení odpovídajícím způsobem zpracuje. Nejde jen o schopnosti apoštolů, ale i o zodpovědnost a riziko učedníka, který (stejně jako Šimon Mág) může učení zkreslit a učinit předmětem obchodu. Proto je potřebné víru vyznávat a učení rozvíjet ve společenství, které není jen místem hádek a sporů, ale i místem korekce, rozhovorů a předávání dovedností k obsluze navigace cesty životem.

Úryvek z 1. Petrova listu postupuje v čase ještě dále, jsme v době po pádu Jeruzaléma. Petr na nás klade nemalé břemeno v podobě úkolu připravenosti předávat Ježíšovo učení. Ostatně slova, která mají svůj význam pouze pro nitro a která nejsou zužitkována v činech, jsou vlastně zbytečná; nikdo se o nich a o jejich významu pro svět nedozví. Petr zdůrazňuje tři momenty podstatné pro a při předávání Ježíšových slov. Jednak je třeba způsob tradice (ve smyslu předávání) evangelia promyslet a „zkonzultovat“ s Duchem svatým (Petr hovoří o „zasvěcení srdce Pánu Kristu“). Zadruhé je třeba odpovídat na položenou (nikoli předpokládanou) otázku. Zatřetí je nezbytné ke druhému přistupovat „s vlídností, úctou a dobrým svědomím“, protože zejména v dnešní době mají bližní dost kázání, co je třeba, a potřebují odpověď na otázky, které se jich (nikoli nás) dotýkají, které je trápí a jejichž nezodpovězenost jim možná brání ve spokojeném a plodném životě.

Blíží se slavnost Seslání Ducha svatého. Dnešní četba z Nového zákona tuto blízkost výběrem témat reflektuje a snaží se vyjádřit Ježíšovu představu o činnosti Ducha svatého a dále následující chápání takové činnosti ranou Církví. Duch svatý je jaksi nejméně hmatatelný ze všech Božských osob. Jeho vztah k nám je, dalo by se říci, nejosobnější. V určitém smyslu může být, či má být, vzduchem, který dýcháme. Ježíšův zástupce je nadto slovy Bible s námi (se mnou) vícerým způsobem, jak si všímá novozákoník Felix Porsch ve svém komentáři k Evangeliu sv. Jana. Přítomnost „být s“ připomíná pomoc, oporu a ochranu (např. Ex 3,12, Jer 15,20, Lk 1,28, Sk 18,9, J 16,32). Přítomnost „být v“ představuje hlubinnou přítomnost Ducha v Ježíšových učednících; pro tuto přítomnost Filip dokázal zapalovat srdce v Samaří a pro ni dokážeme odpovídat na otázky našich blízkých slovy Ducha. Přítomnost „být u“ zdůrazňuje důvěrnost a trvalost vztahu; tímto způsobem byl Ježíš se svými učedníky (J 14,23, J 14,25). Cílem křesťana je, popř. může být předávat působení Ducha „s, u, v“ dále, abychom zprostředkovávali hojivou Boží blízkost našim současníkům. Pokud se to dařilo našim předchůdcům, může se to dařit i nám.

Použitá literatura:

Jiří Mrázek: Teologie opomíjených / Přehlížené hlasy v Novém zákoně, Mlýn 2013

Felix Porsch: Evangelium sv. Jana (Malý stuttgartský komentář / 4), Karmelitánské nakladatelství 1998

Klaus Kliesch: Skutky apoštolů (Malý stuttgartský komentář / 5), Karmelitánské nakladatelství 1999

Paula – Angelika Seethaler: První a Druhý list Petrův, List Judův (Malý stuttgartský komentář / 16), Karmelitánské nakladatelství 2001

Bible 21

Bible, ČEP