Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > nedělní zamyšlení Ondřeje D. - Slavnost Narození Páně (vigilie)

nedělní zamyšlení Ondřeje D. - Slavnost Narození Páně (vigilie)



Datum konání:
25.12.2022

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: ‚Ať je světlo!‘ – a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo ‚den‘ a tmu nazval ‚noc‘.  Byl večer a bylo ráno, den první.“ Zajistné jste poznali počátek Bible. Po stvoření nebe a země Bůh osvětlil vesmír světlem, a protože světlo bylo dobré, oddělil z prvotní nerozlišené temnoty den a … noc. Den a noc existovaly v mýtickém čase ještě před vznikem nebeských těles.  Den se nám stal dobou aktivity, práce, prostě života a noc dobou odpočinku, stažení se ze světa, spánku a často také kontaktu s tajnými mocnostmi, jak nás stále poučují lidové zvyky (a Karel Jaromír Erben). Protože z doby našeho praživota uprostřed přírody je v naší genetické paměti zakotvena ostražitost před vnějším nebezpečím, spojujeme si s nocí ohrožení, strach, působení věcí neviditelných a nadpřirozených.

Noc je dobou spánku. Pokud náhodou nespíme, měli bychom se mít na pozoru. V jedné ze svých knih vypráví Tomáš Halík starý chasidský příběh, který si zde dovolím parafrázovat. Rabi Pinchas položil jednoho večera svým žákům otázku, jak se pozná konec noci a počátek dne, tedy kdy vlastně končí noc. Žáci měli řadu nápadů. „Je to okamžik, kdy pastýř rozezná psa od ovce?“, napadlo prvního. „Nikoli.“ zavrtěl hlavou rabi. Druhý zkusil něco jiného: „Chvíle, kdy je možné rozlišit datlovník od fíkovníku?“. „Ale kdepak.“ odmítl učitel. „A kdy tedy přichází ráno?“ zajímali se žáci. „Přece v okamžik, kdy pohlédnete do tváře jakéhokoli člověka a poznáte v ní svou sestru a svého bratra.“ uzavřel rabi. Noc nás mimo jiné děsí tím, že omezuje náš smysl, který je podstatný pro sociální kontakty, vidění, a tedy obtížněji rozpoznáváme své přátele a … nepřátele. Avšak. Rabi Pinchas zřejmě pomýšlel na další rovinu chápání „dne“ a tato rovina nás bude dále zajímat.

Den a noc odpovídají do značné míry protikladu světla a tmy. Starý zákon zmiňuje na řadě míst noc s její neproniknutelnou temnotou jako symbol smrti, hrůzy a neštěstí. O půlnoci pobil Hospodin egyptské prvorozené a Job dychtí ve svém neštěstí po noci (smrti). Ten, kdo důvěřuje v Boha, se však noci a jejích hrůz bát nemusí, jak slibuje 91. žalm. Naopak Bůh v noci před vyvedením ze země egyptské začal naplňovat příslib záchrany svého národa a na tuto památku židé slaví každý rok Paschu. Podle koptské tradice se hlavní události biblického času odehrály v noci nebo temnotě: Adam s Evou byli vyhnáni z Ráje navečer, na zemi dorazili o půlnoci. Ježíš se o půlnoci narodil, za tmy zemřel na kříži, aby opět o půlnoci vstal z mrtvých.

Lukáš ve svém evangeliu posílá Ježíšovi rodiče do města Davidova, do Betléma. Místo, kde mohli přenocovat, není Lukášem nijak blíže popisováno. Mohlo být pod širým nebem, ve stáji, v jeskyni (podle východní tradice), nebo ve zřícenině stavby (jak začasté bylo znázorňováno v barokní době). Určitě to však nebylo moc pohodlné a na porod uzpůsobené. S ohledem na další události po Narození je odůvodněný předpoklad, že k Narození došlo skutečně v noci, možná dokonce v hodině duchů. Ježíš přichází na svět tak říkajíc na ulici a pouze v přítomnosti svých rodičů. Místo kolébky, která byla v tehdejší Palestině dostupná všem, je uložen do jesliček (odpovídajících naší představě koryta k napojení dobytka). Na popisu narození Ježíše není nic zázračného, hned poté se však podle Lukáše začnou dít nevídané věci. Noční scéna je nasvícena.

Pastýři nocující pod širým nebem nedaleko od popisovaných událostí jsou osloveni andělem. Oslovení se neděje ve snu, je činěno přímo. Nebeská zpráva je činěna veřejně, slavnostně a za propojení nebe a země. Boží sláva osvěcuje sbor andělů i poslouchající pastýře. Velebnost zjevení budí, jako je tomu obvykle… hrůzu. Jde o to, že zpráva i způsob její proklamace jsou natolik vybočující z lidské zkušenosti, že její adresáty je třeba uklidnit a ujistit, že jsou v bezpečí. Nezapomínejme, že je hluboká noc, ve které bychom obličej své sestry a svého bratra nerozeznali od démona nebo nepřítele. Možná bychom mohli mluvit o oslnění… Pastýři, tedy nejnuznější z nuzných, snad pokud nepočítáme žebráky, mrzáky a nemocné, si vyslechnou evangelium jako první. Prostředí porodu a místa zjevení dovolují předpokládat, v jakých sociálních vrstvách se bude děťátko v budoucnu pohybovat. Předpokládám, že po ukončení andělského navštívení dochází k potemnění scény. Propojení nebe a země zdánlivě končí. Nebeské světlo je pryč a tma noci se vrací. Pastýři si ověřují informaci o narození Spasitele na udaném místě a Ježíšovým rodičům potvrzují jejich předcházející tušení, že s dítětem Ježíšem to nebude jen tak.

Příchod Ježíše na svět znamená, že sláva Páně bude nadále nesena (i) Ježíšem, který se stane již v průběhu života světlem mnohým. Po svém Zmrtvýchvstání se z něj stává příslovečný maják, který bude zahánět naše lidské temnoty a který nám umožní rozeznat v temnících se obličejích našich bližních sestry a bratry jako by byl den. Přesně tak, jak v prvním čtení předpokládal Izaiáš a jak činí ve druhém čtení pseudonymní pisatel Listu Titovi. Označení Ježíše za druhého Adama dává svůj smysl. Pokud je Adam zosobněním touhy být jako Bůh, je Ježíš tím, ve kterém Bůh dal průchod své touze být „jako“ člověk a stává se jím právě v Ježíši Kristu. Mezi křesťany bývá diskutováno, jaké křesťanské svátky jsou ty největší. Narození Páně je předpokladem jakýchkoli dalších křesťanských svátků.

Dovoluji si vyslovit přání, aby dlouhé noci adventu a Vánoc, i kratší noci Velikonoc, svatodušního období i liturgického mezidobí, i naše osobní noci a temnoty byly celý příští liturgický rok ozařovány světlem toho, který přišel na svět ve chlévě a opustil ho (v jistém smyslu) na kříži. Myslím, že Ježíš má v osvětlování našich temnot a prosazování „dne“ mnoho pomocníků, našich blízkých i vzdálenějších bližších. Zkusme na ně, zejména o Vánocích, nezapomínat, ať jim jejich lampičky i nadále pořádně svítí.

 

Použitá literatura

Kol.: Výklady ke starému zákonu I. (Zákon), Zvon 1991

Kol.: Výklady ke Starému zákonu IV. (Knihy prorocké), KN 1998

Borse, U.: První a Druhý list Timotejovi, List Titovi, MSK / NZ 13, KN 2001

Halík, T.: Noc Zpovědníka / Paradoxy malé víry v postoptimistické době, LN 2005

Halík T.: Oslovit Zachea, LN 2003

Johnson, L. T.: Evangelium podle Lukáše, SP 3, KN 2005

Léon-Dufour, X. a kol.: Slovník biblické teologie, Academia 2003

Lurker, M.: Slovník biblických obrazů a symbolů, Vyšehrad 1999

Mareček, P.: Evangelium podle Lukáše, ČEK k NZ 3, CBS + UK / ČBS 2018

Müller, P.-G.: Evangelium sv. Lukáše, MSK / NZ 3, KN 1998

Palouš, R.: Adventní a postní zamyšlení, UK 1992

Ryšková, M.: Doba Ježíše Nazaretského / Historicko – teologický úvod do Nového zákona, Karolinum 2010

Royt, J.: Slovník biblické ikonografie, Karolinum 2007

Söding, T.: Boží syn z Nazareta / Ježíš v novozákonních spisech, Vyšehrad 2020