nedělní zamyšlení pana Standy Fialy - 13. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a
Je to svatý muž Boží, může se tam uchýlit.

Čtení z druhé knihy Královské.
Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl ( svému služebníku ) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."

Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11
Křestním ponořením do jeho smrtí byli jsme spolu s ním pohřbeni; teď musíme žít novým životem.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

EVANGELIUM Mt 10, 37-42
Kdo nebere svůj kříž, není mě hoden. Kdo přijímá vás, přijímá mne.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým apoštolům:
"Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."

Zamyšlení:

Někdy, ne vždy, to bych lhal, se snažím převést biblická čtení do dnešní denní reality. Dovolte mi, snad nikoho neurazím, malý anekdotický úvod, jak by to mohlo vypadat s prvním textem, kdyby se příběh udál včera, v našem městě, lidem z vedlejší ulice:

Sejdou se tři kamarádky po nedělní Mši jako obvykle na kafíčko v kavárně vedle kostela.

První, říkejme jí třeba Všudybylka, ví, co se okolo šustne: „Holky, už jste to slyšely?  Je v tom!“

Druhá, trochu Naivka: „Fakt? No to je skvělý!“

Třetí Realistka: „No, ale, ale oni se o to už dlouho snažili, není ten její už na to starej?“

Všudybylka: „No holky, co vám budu povídat, prý tam jezdí nějaký cesťák. Dokonce mu zařídila hostinský pokoj…. Prý zůstala stát na prahu…“

Všeobecné hihihi hahaha

Taková by mohla být tedy realita dnes, ale, v trochu jiné formě, určitě i tehdy. Taková obyčejná normální realita našeho přijímání věcí. Zvlášť u nás v České kotlině jsme na to, přiznejme si, specialisté a ještě se tím i leckdy chlubíme.

Jinde v Bibli se píše: „Buďte jako děti…“ Ne hloupí, naivní a bez rozmyslu, ale otevření, laskaví a plni důvěry. Radujte se z věcí nevšedních, které se okolo vás dějí. Dětem se jich přeci děje taková spousta a každou chvíli!  A oslavujte je, ty všední zázraky mám na mysli. Když je poznáte, přijmete, budete oslavovat a jásat nad nimi, budete šťastní.  Protože: “Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře…. Ve tvém jménu jásá ustavičně a honosí se tvou spravedlností…“
Budete pak nejspíš žít jiným životem, možná z pohledu okolí trochu praštěným, ale no a co? On Ježíš také zcela zjevně neměl svůj život uspořádaný podle tehdejších zajetých pravidel.

Moje manželka mě leta učí pozitivnímu myšlení. Velmi jednoduše řečeno, abych nebrblal, nebyl morous a neviděl na každém šprochu…. Moc se jí to chuděrce nedaří. Spíš bych řekl, že čím jsem starší, tím je ta obtíž se mnou větší. Ale v hloubi duše vím, že má moje žena pravdu.

Jestliže totiž víru zkalíme realismem, radost umolousáme skepsí, a důvěru obrousíme pochybnostmi, tak možná sice stojíme pevně na zemi, ale na zemi v níž je vykopán Kristův hrob. Pak možná vlečeme trpně svůj kříž, ale proroci mají u nás dveře zavřené. K tomu, abychom je otevřeli, nepotřebujeme nic, co bychom neznali. Potřebujeme jen víru, naději a lásku.

Nejdříve jsem tato tři slovíčka napsal s velkými počátečními písmeny, ale ono to evokovalo hesla z katechismu. Zbavme ty pojmy zlatého nánosu teologického prachu a přeložme si je jako Důvěru, důvěru v dobro věcí, které se okolo nás dějí. Přesvědčení, že vše směřuje k cíli, který je dobrý a Přijetí lidí, včetně nás samých, tak jak jsou, s jejich krásou i chybami.

Jestliže nám tyto atributy chybí, dokonce chybí-li jen jeden, jsme snad tím, že v neděli chodíme do kostela a dodržujeme všechna ta další katolická pravidla, ponořeni do Kristovy smrti. Jestliže je ale máme, jsme součástí radosti Kristova Vzkříšení. Máme vše potřebné k pozitivní proměně sebe sama, svého okolí, v konečném důsledku celého světa.

A to je snad naším úkolem, možná smyslem toho, proč tu jsme...  

                                                                                                                                                                                                                        Standa Fiala