Nedělní zamyšlení paní Evy K. - 24. neděle v mezidobí

2.čtení Jak 2, 14-18

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

  Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: " Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se" - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?

Stejně tak je tomu i s vírou: Když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: " Ty máš víru a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.

       V tomto čtení se klade na misku vah na jedné straně víra a na druhé straně skutky. Může vést ke spasení víra bez skutků a skutky bez víry? Co je důležitější? Vně kostela charitativní činnost nebo uvnitř modlitba?

       Nevěřící lidé často kladou oblíbenou otázku: " Je-li křesťanství pravdivé a věřící žijí podle Desatera, proč nejsou všichni křesťané lepší než ostatní lidé?"

      Vnější svět má plné právo hodnotit křesťanství podle jeho výsledků, vždyť i sám Kristus řekl, že strom se pozná po ovoci. Pokud se tedy chovají křesťané špatně, činí křesťanství nevěrohodným pro vnější svět.

      Ono ale nic není dokonalé, svět se neskládá pouze ze stoprocentních křesťanů a stoprocentních nekřesťanů. Někteří chodí pravidelně do kostela, modlí se, ale vlastně jde jen o rituál, o zvyk. Nikomu nepomáhají a nikdo by si ani netroufl je o pomoc požádat. Mnozí dokonce pomalu přestávají být křesťany, jejich skutky a názory se začínají od křesťanských hodnot vzdalovat. Myslím, že každý zná někoho takového, kdo nemá mezi lidmi dobrou pověst a o kom si pak o to víc škodolibě povídají nevěřící. Jsou mezi nimi i duchovní, kteří zapříčinili nedávné skandály v církvi.

    Pak jsou zde další, kteří nepřijímají křesťanské učení, byli vychováni v ateistickém prostředí a nikdo je k víře nepřivedl. Ale žijí vzorově, tak, že se jim nedá nic vytknout, pomáhají potřebným, vystavují své zdraví a i život nebezpečí, ale mají dobrý pocit, že to dělají pro lidi, které mají rádi. Proto jezdí lidé z vyspělých zemí pomáhat do rozvojových oblastí, kde je plno nemocí, bídy a násilí. Nejsou věřící, ale konají dobré skutky. 

    A co to vlastně víra je?

    Může být víra lidská, kdy přijímáme za pravdu výpovědi nebo svědectví učitelů, odborníků, vědců. Motivem této víry je autorita toho, kdo svědčí a poučuje. Od ní se však liší víra náboženská, a to tím, že to není souhlas se slovem lidským, nýbrž souhlas se slovem Božím. A jelikož slovo Boží je svědectví Boha vševědoucího, který se nemůže mýlit a Boha nejvýš dobrého, který nemůže klamat, má víra náboženská nejvyšší stupeň jistoty jaký si můžeme představit.

" Přijímáme-li svědectví lidské, svědectví Boží je větší." (1Jan 5,9)

Víra tedy není soubor pouček a nařízení, ale osobní vztah důvěry: Bůh důvěřuje nám a zve nás, abychom i my věřili jemu. Věřit Bohu znamená přijmout tuto výzvu a vydat se s ním na cestu, ke které je třeba odvahy. Víra je tedy pro křesťany osobní životní cesta a přístupová cesta k Bohu a jeho spáse. Víra však působí ve skutcích a těmito skutky se stává dokonalou. 

    Víra též úzce souvisí s láskou - člověk snadno věří tomu, koho miluje a kdo miluje jeho. Nejdůležitějším motivem víry je tedy skutečnost Boha jako bytosti nejdokonalejší, která miluje nás a je hodna vší naší lásky.  

     Dobré skutky nepramení ze strachu z Boha, ale z lásky k němu.

Například Matka Tereza, kterou všichni obdivují, činila dobré skutky, rozvinula sociální činnost v rozvojových zemích, starala se o ty nejubožejší na okraji společnosti a je dávána všude za vzor a příklad hodný následování. Podstatou dobročinnosti řádu Matky Terezy byla modlitba, kdy člověk intenzivně prožívá Boží lásku a tu předává dál, a jako vedlejší produkt koná skutky, nad kterými mnozí kroutí hlavou. Odkaz Matky Terezy tedy není jen její sociální činnost, ale právě síla prožívání Boží lásky a její zrcadlení. Tedy i my bychom měli být sami sebou, tím, čím Bůh zamýšlel, abychom byli. Měli bychom proto předávat jeho lásku doma, ve svém zaměstnání a při různých činnostech, které by byly ku prospěchu druhých.

      Pro apoštola Jakuba jsou tedy dobré skutky mezi lidmi projevy víry. Zároveň se ptá, co je pro spasení platná víra bez skutků, protože víra bez skutků a bez lásky je mrtvá, tak jako je mrtvé tělo bez  ducha. (Jak 2,26) Mrtvá víra je jen přesvědčení, názor bez důsledku na mezilidské vztahy. Když člověk řekne, že má víru, nic z toho neplyne, ani když se hlásí k Ježíši Kristu a modlí se k němu, i taková víra bez skutků je k ničemu.

      V tomto bodě ovšem nemám úplně jasno, protože často slyším od věřících přátel: " Budu se za to modlit...."  Pokud nepomáhají fyzicky, nemají skutky. Je to podobné jako "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad!" Nebo "Pán Bůh zaplať! " Zní to přejícně a zbožně, ale je to skutečná pomoc?

   Jenže ono to ve skutečnosti ani někdy nejde pomáhat za každou cenu. Modlitba je pak namístě a stává se skutkem. Mohli bychom se také dostat do situace, kdy bychom se mohli obviňovat, že nekonáme dost dobrých skutků, protože to prostě nezvládáme, jsme tedy nevýkonní a neschopní, selhali jsme.

   Ježíš však taky nestačil pomáhat všem nemocným, hladovým a chudým, ve skutcích lásky však neustával, dokud nedošel na konec - na svůj kříž. Tím teprve přinesl vykoupení všem ubohým tohoto světa, které by ani sebelepší charitativní organizace nikdy beze zbytku nemohly zachránit.

    Proto neoddělujme víru od skutků, oboje nás spojuje s Ježíšem Kristem, s nímž chceme žít. To také znamená důvěřovat mu a následovat ho - ve víře, v lásce a skutcích.