Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Petra Kurimského - 26. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení Petra Kurimského - 26. neděle v mezidobí



Datum konání:
26.9.2021

 

2. čtení – Jak 5,1-6

Vaše bohaté zásoby hnijí.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si (majetek) i v (tyto) poslední dny. Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, (ta mzda) křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

 

Pro své zamyšlení ve 26. neděli v mezidobí jsem si vybral čtení z listu svatého apoštola Jakuba, přestože bylo již k tomuto listu mnoho napsáno v zamyšlení pro 24. neděli v mezidobí a následně byla problematika tohoto listu rozebrána P. Vladimírem v nedělních kázáních.

S listem apoštola Jakuba mám osobní a stále živou zkušenost z období mé konverze. Přesto, že prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, nebylo úplně ateistické, k víře jsem vedený nebyl. K mému obrácení došlo až v mých 20-ti letech a v 21-ti  jsem byl pokřtěn. Jako zapálený a zvídavý konvertita jsem neustále vedl rozhovory na témata víry při každé příležitosti, třeba i v hospodě. Nejednou jsem byl konfrontován s jinými názory a postoji kamarádů z různých denominací. Mně samotnému totiž nějakou dobu trvalo, než jsem pevně zakotvil v katolické církvi. Víra a křesťanství mě v té době zcela pohltily. Hodně jsem četl a asi nikoho nepřekvapí, že nejvíce Bibli. Každý den mého života se mi otevíraly nové otázky. A byl to právě list apoštola Jakuba, který byl velmi blízký mému chápání víry. Nacházel jsem v něm odpovědi na stěžejní otázky, plynoucí z protikladů jako je pravda a lež, láska a nenávist, bohatství a chudoba...  Pomáhal mi pochopit, že život může mít i jiný rozměr. Byl jsem plný ideálů a o mém dalším životním směřování bylo rozhodnuto.

Celé toto mé životní drama bylo ještě umocněno tím, že se psal rok 1989. Na křest jsem se připravoval několik měsíců a datum obřadu bylo dopředu stanoveno na 18. listopad, aniž by kdokoliv tušil, že přijde Sametová revoluce. Byla to jen příjemná shoda okolností, která umocnila můj prožitek z konverze. Vstoupil jsem křtem do nového života a zároveň do nové politické éry naší země. Byla to doba plná ideálů a nečekané svobody. Co se dřív nesmělo, najednou bylo povoleno.

Od té doby uplynulo víc než 30 let. Když dnes čtu Jakubův list, probouzí to ve mně krásné vzpomínky. Zároveň si uvědomuji, jak jsou Jakubova slova stále aktuální pro dnešní dobu!

Na začátku dnešního čtení mluví Jakub o pomíjivosti bohatství, chudobě, okrádání, lhostejnosti a cynismu vůči bližnímu. Propast mezi bohatstvím jedněch a chudobou druhých je dnes celosvětový problém, bohužel často přehlížený. Na mnoha frontách s ním lidstvo bojuje. Ve světě působí a stále vznikají charitativní a dobročinné organizace, a nelze přehlížet ani dobročinnost jednotlivců. Velkou úlohu na tomto poli hrají i křesťanské církve.  Osobně věřím, že každá koruna, každá minuta našeho času, kterou věnujeme bližnímu, má veliký smysl. Přesto si často pokládám otázku: Je tohle všechno dostačující?

V minulých letech upozornila mezinárodní charitativní organizace Oxfam International, že 1% nejbohatších lidí světa vlastní víc, než zbylých 99% obyvatel této planety. Nůžky mezi bohatými a chudými se stále rozevírají. Z výzkumu organizace vyplývá, že za současnou enviromentální i sociální krizí stojí z velké části chamtivost a mašinerie obchodních zájmů jedinců a společností, nesmyslné drancování přírodních zdrojů, zneužívání levné  pracovní síly atd.  Tato organizace zároveň navrhuje pro zlepšení situace např. zrušení daňových rájů, výrazné posílení investic do veřejných služeb, vzdělání a zdravotnictví. Ano, toho všeho lze dosáhnout. Ale jak a za jakých okolností?

Žijeme v době, jejímž znamením se stal konzum a uměle vytvářená spotřeba. Na nevyrovnaných miskách vah balancuje na jedné straně bohatství, blahobyt, nerozumné plýtvání a na straně druhé chudoba, bída a kritický stav životního prostředí. Je načase si uvědomit a přijmout, že tato planeta je dílem Stvořitele a je dána k rozumnému užívání všem lidem, bez rozdílu etnika a vyznání.

Často si prohlížím fotoreportáže našich i zahraničních fotografů. Obraz ve mně mnohdy zanechá silnější dojem než mluvené a psané slovo. V této souvislosti chci připomenout soubor fotografií s názvem „Kde domov můj?“ fotografa a pedagoga Jindřicha Štreita, na téma bezdomovectví. Pod názvem „Domov bez domova“ byl soubor vystaven v r. 2017 i v našem městě v galerii Becherova vila. Vybavuji si, že reakce na fotografie byly velmi rozporuplné, ale ve mně projekt zanechal hluboký dojem. Kromě jiného jsem pociťoval, že tyto „obrazy“ v životní velikosti tak trochu „nastavují zrcadlo“ naší lhostejnosti vůči bližnímu. Jako by i skrze ně promlouvala slova apoštola Jakuba. Nebo ne?

Přečteme-li si Jakubův list celý, neunikne nám, že nás vyzývá k pokoře a trpělivosti. Ale k pokoře činné! Uznáme-li, že jsme mnoho pokazili, neznamená to, že máme složit ruce do klína. Právě naopak!   V dnešním úryvku je tato výzva skrytá v posledním verši:

            Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

 

Své zamyšlení bych rád zakončil slovy mons. Jana Graubnera, která zazněla v adventním pořadu Vizitka ČRo: „Když mnozí z nás obrátíme ruce a řekneme těm ostatním, vemte si z mého, tak se najednou ukáže, že pro všechny je dost.“