Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme.

EVANGELIUM Lk 16,1-13
Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům:
 „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
 Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
 Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
 Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

ZAMYŠLENÍ:

V prvním čtení prorok Amos kritizuje nespravedlivé praktiky bohatých vůči chudým. Amosův spis patří mezi menší prorocké knihy Starého zákona – tzv. malé proroky – a zároveň mezi nejstarší prorocké spisy. Amos pocházel z Judska a jako jeden z mála prorokoval k Severnímu Izraeli.

Ráda bych nyní lehce nastínila historický vývoj obou zemí (Severního Izraele a Judska), které podle biblických zpráv vznikly rozdělením původního Izraele, jak jej známe z vyprávění o králi Davidovi a Šalomounovi. Po vládě Šalomouna, kolem roku 933 př. n. l., se izraelské království rozdělilo na Severní Izrael a Judsko. O tomto rozděleném království čteme ve 2. knize královské.

Severní Izrael – byl větší, úrodnější a bohatší. Protékala jím řeka Jordán s úrodnou nížinou, měl přístup ke Středozemnímu moři a vlastnil významné přístavy. Naproti tomu Judsko nemělo přístup k moři, na jeho území se nacházelo pouze Mrtvé moře. Byla to sušší a chudší oblast, ale právě zde ležel Jeruzalém s chrámem – duchovním centrem celého Izraele.

Severní Izrael byl také lákavým cílem pro okolní státy. Často čelil vpádům Aramejců ze severozápadu. Ve starověku existovaly i velké říše, které více či méně ohrožovaly malé státy, jako byl Severní Izrael a Judsko. Nejprve to byla rychle se rozpínající Asýrie, po ní Babylonská říše, poté Perská říše, a nakonec Římská říše. Asýrie významně útočila na Severní Izrael, zatímco Babylonská říše zasáhla Judsko.

Ale vraťme se zpět k době, do níž spadá dnešní první čtení. Tehdy panoval v Severním Izraeli klid – Aramejci, kteří jindy na tento stát útočili, byli zaměstnáni bojem proti Asyřanům, a proto neohrožovali Izraelce. V zemi vládl blahobyt, hospodářství rostlo a lidem se dobře dařilo. Izraelci si sice byli vědomi nebezpečí ze strany Asyřanů, ale ti se zdáli být ještě daleko a aktuálně jim nepředstavovali hrozbu. A právě v této době zaznívá Amosovo proroctví.

Amos neobdivoval bohatství ani vysokou životní úroveň v Severním Izraeli, jak to možná činili lidé v Judsku. Nezáviděl jim blahobyt a bohatství, ale obracel svůj pohled k chudým a utiskovaným – k těm, kteří byli systémem opomíjeni. Viděl, jak bohatí obcházejí zákony, aby dosáhli svého zisku. Všímal si jejich chamtivosti, hamižnosti, nenasytnosti a sobectví, ale i toho, jak chudí trpí útiskem a nespravedlností. To všechno zahrnul do svých výroků. Připomínal, že Hospodin vidí i to, jak se zachází s chudými, a ohlašoval soudy.

Dnes jsme slyšeli tři verše, které velmi ostře kritizují ty, kdo se snaží ohýbat systém k vlastnímu prospěchu, i kdyby to mělo být na úkor těch nejchudších:

„Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. Říkáte: „Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu.“ Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“ (Am 8,4-7, ČEP)

V textu jsou odhaleny myšlenky a motivace majetných, které prozrazují chamtivost: netrpělivě čekají, až budou moci znovu prodávat a vydělávat. Jejich jednání mohlo být i legální, ale rozhodně nebylo etické. Hleděli pouze na vlastní zisk, a to na úkor druhých. Amos připomíná, že člověka nelze redukovat na zdroj zboží či výdělku, protože každý lidský život má pro Hospodina hodnotu.

A jak to dopadlo se Severním Izraelem? Amosovo varování bylo ignorováno. Krátké období blahobytu skončilo. Jakmile Asýrie porazila Aramejce, obrátila se i proti Severnímu Izraeli. Ten se nedokázal ubránit a v roce 722 př. n. l. byl dobyt. Izraelci prchali do okolních zemí i do Judska. Tam byli často odmítáni a v nelibosti, přestože byli s Judskými historicky příbuzní. Jejich stát už nikdy nebyl obnoven. A tak se nabízí otázka: k čemu bylo jejich hromadění bohatství?

Amosovo proroctví se tematicky propojuje s dnešním evangeliem, kde Ježíš říká: „Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Slovo mamon pochází ze semitských jazyků a označuje to, v co člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá. Nese však nádech nečestnosti. Obvykle jím bývá jmění, majetek nebo úplatek – a často označuje majetek získaný na úkor druhých. V takovém případě se bohatství stává modlou, která člověka ovládá.

Amosův text míří na ty, kdo slouží mamonu – kdy člověka redukují na zdroj majetku a vlastního prospěchu. A i Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci, které zdánlivě zvláštně končí pochvalou, redukuje dlužníky pouze na zdroj záchrany pro nepoctivého správce. Klíčem k pochopení celého podobenství je jeho závěr: „Nemůžete sloužit dvěma pánům.“ Správce není chválen za správné jednání, ale pouze za to, že byl prozíravý. Celou dobu jednal v souladu se svým nastavením: myslel jen na sebe a svou záchranu. Když byl odhalen, opět hledal cestu, jak si zajistit pohodlný život. Jeho cílem nebyl prospěch pána ani dlužníků, ale jen jeho vlastní. Nedošlo u něj ke změně pohledu na sebe a své bližní. Nesnažil se své chyby napravit.

Stejně tak i v Amosovi vidíme, jak bohatí využívají svou vynalézavost k podvodům: krátí míru, zvyšují cenu, prodávají nekvalitní zboží, používají podvodné váhy. Jsou vynalézaví v tom, jak se obohatit na úkor druhých.

Slyšeli jsme, že není možno sloužit dvěma pánům – Bohu a mamonu. Jak by to vypadalo, kdyby se nepoctivý služebník z podobenství změnil a začal sloužit Bohu? Jak by vypadalo podobenství, kdyby myslel na druhé víc než na sebe?

Nastala by u něj vnitřní proměna. Změnilo by se jeho myšlení a motivace. V původním textu čteme motivy nepoctivého správce: „Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.“

Abych to přiblížila, zkusila jsem přepsat dnešní podobenství tak, že správce má úplně jiné vnitřní nastavení a odlišné pohnutky: Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: „Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.“ Správce si řekl: „Co budu dělat, když mě můj pán zbavuje správcovství? Jinou práci neumím, skončím jako dlužníci mého pána, možná budu muset žebrat.“ Uvědomil si, jaký život jej čeká. Řekl si: „Když nemohu pomoci sobě, pomohu alespoň těm nuzákům, kteří dluží mému pánu.“ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: „Kolik jsi dlužen mému pánovi?“ On řekl: „Sto věder oleje.“ Řekl mu: „Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.“ Pak řekl druhému: „A kolik jsi dlužen ty?“ Odpověděl: „Sto měr obilí.“ Řekl mu: „Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.“ A pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal ohleduplně v zájmu bližních.

Vnější chování správce je v obou verzích stejné, rozdíl je ale v motivaci. A právě to je klíčové. Bible nás často vede k proměně smýšlení, která se pak projevuje v motivacích a pohnutkách – ty nás následně vedou k činům.

A jaké jsou ty naše motivace?

ZDROJE:

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. 1990.

BIČ, Miloš a STAROZÁKONNÍ PŘEKLADATELSKÁ KOMISE. Výklady ke Starému zákonu: Knihy prorocké. IV. 1998. ISBN 8071922749.

NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. 1956, hesla: Samaří, Gerizím, Amos, Mamon.