Nedělní zamyšlení Petry Pospíšilové - Svátek Povýšení sv. kříže

PRVNÍ ČTENÍ Nm 21, 4b - 9
Každý uštknutý, když se na měděného hada podívá, zůstane na živu.

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hebreové táhli směrem k Rákosovému moři a lid už omrzelo být stále na cestě. Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? abychom umřeli tady na poušti. Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy."
Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady." A Mojžíš se modlil za lid.
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu." Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

DRUHÉ ČTENÍ Flp 2, 6 - 11
Ponížil se, proto ho také Bůh povýšil.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

EVANGELIUM Jan 3, 13 - 17
Syn člověka musí být vyvýšen.

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl Nikodémovi:
 „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
 Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen."

ZAMYŠLENÍ:
Liturgické texty pro dnešní neděli jsou plné protikladů. Had, který je původně symbolem zla a smrti, je dnes představen také jako znamení záchrany. V listu Filipanům autor zdůrazňuje protiklad Boha a služebníka, a také ponížení a povýšení v souvislosti s Ježíšovým působením na zemi. A v evangeliu čteme o vystoupení na nebe, které však mohlo začít jen sestoupením. Já bych se dnes s vámi ráda zastavila nejprve u prvního čtení a poté u novozákonních textů.

První čtení je z knihy Numeri, tedy ze čtvrté knihy Mojžíšovy. Izraelci už nějakou dobu putují pouští a je zřejmé, že je to přestává bavit – a to i přesto, že mají za sebou četná vítězství a úspěchy, z nichž některé jsou popsány v kapitole hned před dnešním příběhem. Přesto se v dnešním čtení dočítáme, že jsou nespokojení. Mají žízeň a mana už jim „leze krkem“, vzpomínají na Egypt a svůj aktuální zoufalý stav dávají za vinu Hospodinu i Mojžíšovi. Viníci jejich nespokojenosti jsou jasní. V textu se nedozvídáme bezprostřední reakci Mojžíše, příběh pokračuje vyprávěním o pohromě, která lid postihla – o ohnivých hadech. Tato pohroma je vysvětlována jako důsledek jejich chování. Následně lid svůj postoj mění, obrací se k Hospodinu a prosí Mojžíše, jako prostředníka mezi nimi a Hospodinem, o pomoc.

Obracejí se na Hospodina, protože věří, že právě on jim může pomoci. Tuto víru mohou opřít o mnoho zkušeností: byli otroky v cizí zemi, kde trpěli, a Hospodin vyslyšel jejich prosby a vyvedl je z otroctví. Jejich cesta pouští je plná zázraků a vítězství, ale především je to cesta ke svobodě. Na této cestě je však potkávají i různé překážky, nejistoty, neúspěchy a lidská selhání. A právě v těchto chvílích se projevuje jejich víra – obracejí se s důvěrou k Hospodinu a věří, že je opět zachrání, vysvobodí nebo jim pomůže. O jedné takové obtížné situaci jsme dnes četli: lid potkalo neštěstí ve formě hadů.

U hada a jeho symboliky bych se ráda zastavila. Had je mytologicky zajímavé zvíře. V biblických textech je chápán jako symbol zla a neposlušnosti. V knize Genesis čteme i o zlořečení na adresu hada – „prach žrát budeš“. Ale v dnešním textu je had také symbolem záchrany, uzdravení a vysvobození.

Had byl mytologickým, symbolickým a často i posvátným zvířetem starověku. V mýtech a náboženství měl dvojí význam – pozitivní i negativní. Jeho jed mohl zabíjet i uzdravovat. Díky svlékání kůže byl také obrazem uzdravení a zmrtvýchvstání. V Kanaánu byl had spojován s božstvy plodnosti a uzdravení. V Mezopotámii představoval obnovu a nesmrtelnost – jeho svlékání kůže bylo metaforou nového života. V Egyptě, odkud Izraelci vyšli, byl znám kult Ureova hada – kobra byla zobrazována na čele faraona jako symbol moci a ochrany.

Mojžíš umístil hada na kůl. Ani tento symbol není v mytologii ničím novým. Hada na tyči měl i řecký bůh lékařství Asklépius. Tento had na tyči se následně stal symbolem lékařství a pravděpodobně jej všichni známe jako symbol zdravotnictví.

Mojžíšův „měděný had na tyči“ má velmi pravděpodobně kořeny ve starších kanaánských a mezopotámských symbolech hada. V celém starověkém Předním východě se objevovala myšlenka: „Co tě zranilo (had), to tě také může uzdravit – pokud je to přetvořeno do posvátné formy.“ Mojžíšův měděný had tedy mohl vycházet z této představy, ale byl zasazen do zcela jiného rámce. Jsou zde přeformulovány staré mýty a je jim dán jiný smysl. Had je v dnešním textu ten, který zabíjí, ale také pohled na bronzového hada uzdravuje. Co se skrývá za tímto pohledem? Je to modloslužba – uctívání nějaké sochy, vůči které se desatero jasně vymezuje?

Had sám o sobě nikomu nepomohl a lid není veden k uctívání hada. Rozhodující je akt člověka – pohled na hada. Tento pohled, akt víry, se opírá o živou, výše popsanou zkušenost s Hospodinem a přináší záchranu. Uzdravuje tedy Hospodin, nikoli had. Nejde zde o modlu a uctívání předmětu, ale o živou víru. Každá modla vede ke zjednodušenému vidění světa a k magickému chápání. Ve zmiňovaných mytologických představách lidé přikládali léčivou moc a sílu předmětu, který uctívali a ke kterému vzhlíželi. V příběhu Izraelců je to však Hospodin, kdo zachraňuje. Rozhodující je zde víra člověka, který s důvěrou v Hospodina prosí o záchranu před smrtelným uštknutím. Onen uzdravující moment je obrácení člověka a jeho pohledu – je to pohled víry v Hospodina, v jeho moc a jeho slovo. Tomuto musela předcházet změna smýšlení u jednotlivých Izraelců, kteří v úvodu příběhu Hospodina obviňovali, a nyní se k němu upínají – jako ke zdroji záchrany. Tato změna je v onom pohledu, který se opírá o zkušenost Izraele s Hospodinem a jeho záchranou. A právě tímto je příběh Izraele s ohnivými hady naprosto odlišný od mýtů starého Orientu. Uzdravuje Hospodin, nikoli had.

V novozákonních textech jsme četli: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ Vyvýšením Syna člověka je zde myšlena Ježíšova smrt na kříži. Dnes slavíme svátek Povýšení sv. kříže. Co v nás kříž vyvolává?

Symbol kříže může být vnímán různě a každý z nás mu může přisuzovat jiný význam. Kříž byl v Ježíšově době znamením hanby a smrti. Jsou lidé, kteří v něm vidí jen smrtící nástroj. Pro jiné je symbolem, skrze který vnímají Ježíše, celý jeho život a odkaz. Dalším zase připomíná nový život a zmrtvýchvstání – pohled na Krista na kříži může vzbuzovat naději, protože tam, kde se zdánlivě nacházel konec a selhání, začalo něco nového. A tak se pro mnohé stal symbolem osvobození, víry a spásy.

Pokud je ale kříž a Ježíšova smrt chápána magicky, pak se z něj stane modla a víra se stává modloslužbou a pověrou. Podstata má být v pohledu víry, v našem činu – protože za křížem stojí konkrétní život Ježíše, který je Kristem. Život, který osvobozoval a proměňoval druhé, burcoval je. Konflikty řešil netradičně a více mu záleželo na člověku než na ustanoveních a pravidlech, která opět vykládal netradičně. A to vše dělal s takovou opravdovostí, že ho to stálo život. Tak jako Izraelci obraceli svůj pohled na hada s vírou a důvěrou v Hospodina, který měl moc je zachránit, tak i my jsme vybízeni k víře, jež se obrací na Syna člověka. Je to víra, která vysvobozuje, zachraňuje, přináší nestandardní řešení v životních situacích, dává naději a život. Přála bych nám, aby za pohledem na sakrální předměty stála zkušenost se živou vírou.

Zdroje: 

https://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/bronzovu-had-na-pousti

https://www.bobek.cz/static/medicinske_symboly/promena_symbolu_mediciny_v_case.html

NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. 1956.

Výklady ke Starému zákonu. 1991. ISBN 8070174080.