Nedělní zamyšlení Standy Fialy - 29. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Ex 17,8-13
Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: „Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.


Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2
Boží člověk ať je důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.


EVANGELIUM Lk 18,1-8
Bůh se zastane svých vyvolených, kteří k němu volají.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
  A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

Hledám-li jednotící myšlenku dnešních čtení, napadá mě, že by jí mohla být: vytrvalost ve víře, obohacenou o modlitbu a vzájemnou lidskou podporou, Bůh ocení svou věrností a záštitou.

V prvním čtení Mojžíš s rukama zdviženýma k nebi prosí za svůj lid. Respektive, zcela prozaicky, za to, aby Izraelité dali na frak Amalečanům. Jeho lidské síly se však vyčerpávají, ruce bolí a ochabují, dílo se přestává dařit… Mojžíš potřebuje nutně pomoc a to ne pomoc Boží, tu má, ale pomoc lidskou.

Áron je Mojžíšův bratr, muž, který Mojžíše doprovází od počátku, je pro něj „hlasem před lidem i faraonem“. Chur je zřejmě významný muž z izraelského lidu, tradice říká, že patřil k Mojžíšovým nejbližším spolupracovníkům, snad i k jeho příbuzným. Jeden z rodiny, druhý z přátel a společníků – obraz toho, že život a víra, má li být jeho součástí, se nedají žít osamoceně. Víra v Boha a Boží pomoc prostě nestačí. K tomu, abychom dosáhli vítězství nad Amalečany, abychom prožili plnohodnotný život, potřebujeme lidi z masa a kostí, ty, do jejichž dlaní vložíme své unavené ruce, s pokorným vědomím vlastní slabosti a nedostatečnosti.

Modlitba Mojžíše má sílu, ale sám ji neunese. Potřebuje, aby někdo podepřel jeho ruce. Stejně tak i my – naše víra slábne, naše modlitba ochabuje. Tehdy potřebujeme Árona a Chura, někoho, kdo, když nám schází vlastní, se stane na čas naší silou. Stejně tak jsme i my voláni být těmi, kdo podpírají. Církev není shluk individuí, ale lid, který drží spolu. Bojovníci (věřící) potřebují vidět Mojžíše (klérus), že je v Boží milosti a zároveň s nimi, Mojžíš potřebuje pomoc blízkých (laiků), aby Boží úkol unesl.

Druhé čtení z listu Timotejovi připomíná, že jedním ze základních kamenů naší víry je Písmo. Pavel vybízí: „Drž se toho, čemu ses naučil...“ Ale pozor, jsem přesvědčen, že to Pavel nemyslel staticky, abychom strnule lpěli na jednou získaném. Dovolím si otřepané klišé: člověk se učí po celý svůj život. Jedna generace od druhé, následující od předchozí, celá staletí. Písmo není mrtvá litera. Je „vdechnuté živým Bohem“, jak sám Pavel říká, naplněné Duchem, který působí v dějinách, Duchem, který vane…

Písmo nemůžeme chápat jako strnulý text, vytržený z času. Slova určená Timotejovi v prvním století mají platnost i dnes, musíme je ale číst s pochopením původního historického a společenského kontextu a zároveň s otevřeností k dnešní době. Když to neuděláme, staneme se fundamentalisty, zákoníky, kteří používají Písmo jako zbraň. Nebo jako ohradu z ostnatého drátu okolo hřbitova.  Písmo je zdrojem života. Boží slovo je živé, je nutné jej stále znovu vykládat, hledat jeho poselství pro dnešní svět a v tomto světe pro mě, který stojím před tváří Boží tady a teď.

Všechno to Pavlovo „poučování, usvědčování, napravování a výchova ve spravedlnosti“ snad není (i když, vzhledem k Pavlově minulosti, kdo ví?) výzva k přísnému moralizování. Podle mě je apelem k tomu, abychom skrze Písmo rostli v moudrosti, vedoucí k životu. Abychom skrze historické věty hledali odpovědi na otázky dneška: Jak v této chvíli spravedlivě žít v tomto světě? Jak žít v solidaritě, v odpovědnosti, otevřenosti, lásce?

Evangelium je víc anekdota než podobenství. Slabá vdova, bez vlivu, která neochabuje ve svém volání.,…, která otravuje tak dlouho, až dosáhne svého. Typická ženská finta jak nás chlapy k něčemu dokopat. Ježíš touto zlehčující zkratkou ukazuje, že modlitba zpravidla není o dosažení rychlého výsledku, ale o neustálém zakotvení v Bohu. A zároveň ukazuje, že podstata Boží pomoci je jiná, že vychází z jiných motivů než u nespravedlivého soudce. Poslední věta úryvku ironizujícímu podobenství najednou dává hořce bolavý nádech, působí jako povzdech, jakoby sám Ježíš v pevnost lidské víry nevěřil, nebo minimálně o ní pochyboval... Je adresována nám? Nebo je to sebereflexe Ježíšova lidství???

Dnešní poselství je tedy podle mě trojí:

• Jako Mojžíš potřebujeme druhé, kteří nás podepřou, my sami máme být oporou těm, kdo slábnou, a to bez ohledu na to, na jakou úlohu ve světě, společnosti, církvi plníme.
• Jako Timotej máme být lidmi Písma, ne tak, že jej zamrazíme v minulosti, ale tak, že ho necháme znít v přítomnosti, s odvahou hledat jeho aktuální smysl.
• A jako ona vdova máme vytrvat v modlitbě, s důvěrou, že Bůh slyší i naše hlasy.