O Třech králích, kteří nebyli králi a nebyli (asi) tři - nedělní zamyšlení Ondřeje D.

Zamyšlení nad evangelijním textem Slavnosti Zjevení Páně / O Třech králích, kteří nebyli králi a nebyli (asi) tři

EVANGELIUM Mt 2, 1-12

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'." Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

Matoušovo vyprávění o Třech králích patří mezi nejznámější novozákonní biblické příběhy. Tradice o koření se mocných a bohatých chudému novorozenému děcku je inspirací pro každoroční charitní Tříkrálovou sbírku. Zvěstování Páně v Matoušově pojetí však otvírá řadu otázek, které mohou být inspirací pro nás, jak přistupovat k Bibli jako každodennímu zdroji duchovní tvořivosti.

První a druhá kapitola Matoušova evangelia byly a jsou důvody pro rozpravy a půtky týkající se jejich historičnosti a přiléhavosti minulosti. Byť text může mít v něčem svůj původ ve skutečnosti, zdá se, že i druhá kapitola je spíš zpracováním vztahu evangelisty (a jeho komunity) k Ježíšovi než historickou reportáží. Mudrcové (v některých překladech mágové) z východu, kteří ostatně nebyli podle textu králové a jejichž počet není vydán, spoléhají na své znalosti o významu hvězd pro lidský život. Spíše než konkrétní astronomický úkaz (supernova, konjunkce Jupiteru a Saturnu nebo některá z komet) je inspirace hvězdou dána antickými představami o vztahu hvězd (stálic) a lidského života. Předpokládalo se, že mezi lidmi a hvězdami takový vztah je a že významní lidé v době svého zrození získávají svítivou hvězdu (jasností úměrnou významu budoucího velikána). Podivné je však chování Matoušovy hvězdy, která „vede“ mudrce přímo do centra potencionálních (a později skutečných) Ježíšových nepřátel. Těžko říct, zda šlo o selhání mudrců nebo vesmírného tělesa. Každopádně mudrci osvědčí politickou naivitu, pokud se tážou na místo narození Krále židů toho, kdo neváhal sáhnout k preventivním vraždám možných soků. Herodes tím musel být v širším okolí dobře znám. Těžko uvěřitelné dále je, aby matador intrik ukládal neznámým mágům (cizincům), aby realizovali špionáž za jeho určitě rozvětvenou a spolehlivou síť donašečů. Poté, co mudrci vyrazí na označené místo, hvězda dostane rozum a zamíří (již) správným směrem. K opuštění Betléma po klanění však již není astrologie dost spolehlivá, a proto mudrci obdrží pokyny prostřednictvím snu.

Určitě uznáte, že tříkrálový příběh není příliš věrohodný. Ani to, co mu předchází a co po něm následuje (první a další část druhé kapitoly Mt), není potvrzováno mimobiblickými prameny. Příběh tedy musíme zpracovat jiným způsobem. Za zmínku stojí a) vnímavost aktérů pro události a zážitky, které do jejich životů vstupují, a b) práce evangelisty s biblickými texty (tzv. Starého zákona). Obě skutečnosti nás mohou navést, jak s biblickými texty nakládat dnes. Ad a) Pro naši každodennost je typické přehlcení informacemi, které na nás prší zejména z virtuálních světů. Pokud vystrčíme nos od monitoru, vyřizujeme si telefonáty, odpovídáme na zprávy. Z návratu k virtuálnosti nás může vyrušit jen úder sloupu dopravní značky do nosu. (Nebo se něco takového na chodníku stalo jenom mně?) Vnímání okolí – vesmírných těles, meteorologických úkazů, kolemjdoucích lidí, her světla a stínu, vůně kapek deště dopadajících na rozpálený asfalt – nebo jen přemýšlení o sobě a druhých je něčím, co z našeho světa postupně zmizelo (no dobře: zaujímá menší část našeho světa). Tři králové vnímají nejen to, co je v jejich specializaci (pohyby nebeských těles), ale i obsahy snů (a dále i další věci, na které se v Bibli nedostalo), byť na politiku Palestiny přelomu letopočtu odborníky asi nebyli. Ad b) Evangelista pracuje s citacemi biblických textů způsobem, který se nám nemusí jevit korektní. Ano, citace z Micheáše (Mi 5,1-3) doplněná 2. Knihou Samuelovou (2 Sam 5,2) není přesná a je kombinována tak, aby se svatopisci hodila k jeho záměru: doložit, že s Ježíšem počítali již starozákonní proroci a autoři spisů pojatých do Bible (Starého zákona).

V druhé polovině minulého století dochází k určitému odklonu od historicko-kritické metody výkladu biblických textů. Je zřejmé, a bylo to přijímáno v (rabínském) výkladu prakticky vždy, že autor biblického textu měl na mysli něco, co odpovídalo jeho kontextu vlastního života a i jeho doby. V jiném životě a v jiné době mohl biblický text nabývat jiného smyslu. Dokonce se v tomto novém kontextu jevil být jako smysluplnější. Pokud se komunita (nebo jimi pověřená skupina odborníků) shodla na tom, že nový smysl (přesahující záměr autora) je odpovídající vůli Boží, bylo vše v pořádku. Jenže co s částmi Písma, které se dnes zdají být obsoletní, nebo vysloveně v rozporu s naším chápáním lidské důstojnosti (od trestání přestupků a uspořádání společnosti přes trvalost partnerských vztahů k postavení obou pohlaví a jejich různých variant). Již v kumránském společenství, aby bylo možné zmínit starobylou a shodou okolností zachovalou tradici výkladu biblických textů, bylo legitimní ve výkladu některé (mlčící) části textu ignorovat, některé využívat mimo původní kontext a další úplně přeznačovat kombinováním, reformulací a selektivní citací tak, že mohou jít proti záměru autora textu.

Biblický text bývá výkladovou praxí ochočován, ač byl v době svého vzniku často velmi revoluční až anarchistický. Pro moderního křesťana přestává být jeho stabilizační funkce nosná. Křesťanství nemá a nemůže být oporou vládnoucí moci, ale oporou křesťana při jeho pokusu zpřítomňovat Boží království. Proto, pokud se vrátíme k postřehům týkajícím se tříkrálového vyprávění, může být základem našeho vztahu k Bibli a jejím textům osobní vnímavost k přírodním i osobním událostem v našem životě a dále naše odvaha pracovat s biblickými texty tak, aby nám osobně dávaly smysl a aby byly pro náš život podnětné (probouzející). Není toho třeba mnoho, jen chvíle času na vnímavý pobyt v našem okolí a zpracování vnímaného pro náš budoucí život. Dále odvaha se biblického textu dotazovat, co od nás vlastně žádá a jak chce promluvit do našich záměrů. Odvaha, pravda, nebude tím jediným. Každá odvaha by jako závodní koně měla být řízena rozvažující soudností, jinak může život zabloudit do pralesa vševýznamnosti každého mráčku a do schopnosti zaangažovat biblický text do plánování armagedonu. Nejde o to, abychom vše zpracovali pro svou budoucnost, ale abychom nezůstávali zahleděni jen do minulosti a do stávajících pořádků (vláčeni zády k budoucnosti, čelem k troskám minulých katastrof). Negativními příklady nám může být anděl z Kleeovy grafika Angelus Novus (jejíž působivá interpretace filozofem Walterem Benjaminem byla zmíněna v závorce předchozí věty) a jedno nedávno zmiňované prasátko z bajky (na které si z určitě vzpomínáte z kázání pro děti 24. 12. 2025 a ze zmínky při mši 25. 12. 2025; pro ty, co nebyly „při tom“ jen krátce: zvířátka se byla poklonit malému Ježíškovi, byla nadšená až na to prasátko s rypáčkem u země, které nevidělo anděly a betlémské světlo, jen slámu a špínu :-).

Biblista a religionista Pavel Hošek nabízí (zmíněno na závěr mého zamyšlení) jiný počet z dnešního textu: Herodes představuje ty, kdo nechtějí přepustit vládu nad svým životem pravému Králi, ale místo toho se vztekají a bojují za pokračování samovlády. Tři králové (mágové) naopak pojali pravého Krále do svého srdce a přispěchali se mu poklonit a symbolickým předáním darů mu předat vládu nad svým životem. Proč ne?

Použité prameny:

Brueggemann, W.: Bible a postmoderní představivost / Písmo jako scénář života, Edice Studium, sv. 16, Vyšehrad 2016

Harrington, D. J.: Evangelium podle Matouše, SP sv. 1, KN 2003

Hošek, P., Vaďura, P.: V dobrých rukou, RnB sv. 6, Vyšehrad 2013

Mrázek, J.: Evangelium podle Matouše, ČEK k NZ sv. 1, CBS + ČBS 2013

Limbeck: Evangelium sv. Matouše, MSK-NZ 1, KN 1996

Ryšková, M.: Doba Ježíše Nazaretského, Karolinum 2008

Söding, T.: Boží Syn z Nazareta / Ježíš v novozákonních spisech, Vyšehrad 2020

Tabucchi, A.: Sny o snech, Erm 1994

Vermes, G.: Ježíšovo narození / Historie a legenda, Paseka 2009

https://cs.wikipedia.org/wiki/Exegeze

https://en.wikipedia.org/wiki/Angelus_Novus (včetně obrázku)