Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Pussy Riot ve válce symbolů

Pussy Riot ve válce symbolů



Hospodářské noviny 22. 8. 2012

 Autor: Václav Němec

 Ačkoli happening skupiny Pussy Riot v moskevském chrámu Krista Spasitele byl především politickým protestem a proces s jejími členkami byl politickým procesem, lze na celý případ nahlížet také z religionistického hlediska. Z této perspektivy se případ jeví především jako střet dvou různých pojetí sakrálního: Na jedné straně stojí mumifikovaná posvátnost chrámu spravovaného církví, která se stala více mocenskou strukturou než společenstvím, v němž je zvěstován živý Bůh.

Vedle tohoto posvátna, které se mladým lidem 21. století stává o to nesrozumitelnějším a neobyvatelnějším, čím více se odcizuje svému původnímu smyslu, je tu nové posvátno rockových koncertů, performancí, filmů a videoklipů, které představují moderní rituální formy rezonující s vnitřním světem mladé generace. Hierarchové ruské pravoslavné církve svou roli mumifikátorů smutně zpečetili spojenectvím s autoritativním režimem, který brutálně pošlapává základní hodnoty, jež přineslo Evropě a světu právě křesťanství, jako je idea nezadatelných a nezcizitelných lidských práv. Mladé punkerky na to odpověděly po svém: Vtrhly se svými vlastními sakramentálními formami přímo do srdce petrifikovaného posvátna, jež se pro ně stalo symbolem spojenectví dvou bohaprázdných (byť s ústy boha plnými) mocí. V rámci války symbolů šlo jistě o cílený frontální útok přímo na hlavní stan nepřítele. Útok o to bolestivější, oč větší význam pravoslavná církev připisuje posvátnému chrámovému prostoru a ikonám, jimiž je vyzdoben. Tím lze také do jisté míry vysvětlit hysterickou reakci, kterou umělecká kreace v chrámu vyvolala a která není zcela pochopitelná ani z faktu, že šlo o protest proti Putinovi.   

      Z pohledu religionistiky je rovněž zajímavá otázka, zda lze punkovou píseň Pussy Riot opravdu považovat za modlitbu. Obviňování členek kapely z náboženské nenávisti každopádně ostře kontrastuje se skutečností, že obsah písně je navzdory drsnosti formy vlastně velmi zbožný. Bohorodička v ní není nijak znevažována, ani není zpochybňována její role orodovnice, nýbrž je svérázným jazykem punkerek vzývána, nemluvě o tom, že předmět prosby (vyhnání Putina) je veskrze bohulibý.

     Je-li však tato píseň skutečně modlitbou, pak bychom také mohli doufat, že bude vyslyšena. Jenom si zřejmě budeme muset chvíli počkat, neboť božské míry času jsou poněkud odlišné od těch lidských. Podíváme-li se ovšem na situaci pozorněji, může nás napadnout, že prosba punkerek se již možná před našimi zraky začíná vyplňovat. Uvážíme-li, jak podivuhodnými cestami někdy bývají modlitby opětovány, nelze vyloučit, že Bohorodička si za nástroj vyplnění prosby vyvolila prosebnice samotné. Tři křehké dívky, jimž tupá moc v reakci na happeningovou kreaci nasadila pouta a vsadila je do klece – již pouhý tento obraz, který obletěl svět, má mimořádnou výpovědní hodnotu a názorně odhaluje pravou povahu putinovského režimu, jenž se své zločiny jinak snaží zakrývat rouškou propagandy. Ve světě moderních forem posvátna má právě takovýto obraz značný potenciál mobilizovat světovou veřejnost. Happening, který děvčata z Pussy Riot začala v chrámu Krista Spasitele, tak pokračuje: Nevědomě se na něm podílí i sama mocenská mašinérie putinovského Ruska, ale jako pravé sakramentální dění je snad vposled v režii vyšší moci, která si sice obvykle dává na čas, ale ráda vstupuje do hry inkognito ve chvíli, kdy to ostatní aktéři nejméně čekají.            

 

 

 

Autor působí na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Děkujeme autorovi za laskavé svolení s publikováním textu.