Slavnost Nejsvětější Trojice - nedělní zamyšlení Jiřího Kaplana

Dnešní Slavnost Nejsvětější Trojice se vymyká mezi ostatními velkými slavnostmi v liturgickém roce – ty většinou reflektují události dějin spásy: Narození Krista, jeho Vzkříšení, Seslání Ducha Svatého …..

Podstatou dnešní slavnosti není událost, ale jeden z podstatných článků víry. S pojmem Trojice – Trinitas – se nesetkáme v Bibli, ale zavedl jej starověký africký teolog Tertulián. Teologie dogmatická jej nazývá „Mysterium strictae dictum“- tedy Tajemství v nejvlastnějším slova smyslu.

Jeden z nejznámějších německých teologů, Karl Rahner, prohlásil, že kdyby se vynechalo učení o trojici, nic by se v životě mnoha křesťanů nezměnilo. Bohužel musíme konstatovat, že je to asi pravda. Ne, že by „učení o Trojici“ nemělo význam pro náš život, naopak!

Jen si však přiznejme…není to spíš tak, že v „praktickém křesťanském životě“ (v modlitbě, v liturgii…) počítáme jen s jednou božskou osobou? Jistě, bohužel nejsme schopni „pojmout“ tajemství Boží trojice, nejsme schopni „mít vztah“ k tomuto tajemství trojjediného Boha – stěží dokážeme navázat vztah s Bohem, natož, abychom rozlišovali jednotlivé osoby… či dokonce navázali vztah k Bohu v Trojici, ve třech osobách, ve společenství tří. A přitom – pokud prozatím nejsme s to žít svůj život v tomto Božím tajemství, tak nemusíme propadat rezignaci: můžeme se naopak těšit na to, že nás toto čeká.

Janovo evangelium (16,12-15) nám podává úryvek dlouhé řeči, kterou Ježíš pronesl na rozloučenou krátce před svým umučením. V této promluvě vysvětluje učedníkům nejhlubší pravdy, které se týkají Jeho osobně. Tak je načrtnutý vztah mezi Ježíšem, Otcem a Duchem. Ježíš ví, že se blíží uskutečnění Otcova plánu, který naplní svojí smrtí a svým zmrtvýchvstáním. A proto chce svoje učedníky ujistit, že je neopouští, neboť Duch svatý bude pokračovat v Jeho poslání. Duch prodlouží Ježíšovo poslání, to znamená, že povede církev dál.

Tajemství Trojice však mluví však mluví také o nás, o našem vztahu s Otcem, Synem a Duchem svatým. Prostřednictvím křtu nás totiž Duch svatý zasadil do srdce a života samotného Boha, který je společenstvím lásky. Bůh je „rodina“ tří osob, které se mají tolik rády, že tvoří jednotu. Tato „božská rodina“ není do sebe uzavřená, nýbrž otevřená, sdílí se ve stvoření a v dějinách, vstoupila do světa lidí a povolává všechny, aby se stali její součástí. Trojiční horizont společenství nás všechny zahrnuje a podněcuje, abychom žili v lásce a bratrském sdílení a byli si jisti, že tam kde je láska, je Bůh.

Naše bytí stvořené k obrazu a podobě Boha, který je společenstvím, nás nabádá, abychom sebe sami chápali jako bytí -ve-vztazích a žili mezi sebou v solidaritě i vzájemné lásce. Tyto vztahy se pěstují nejen v našich církevních společenstvích, ale i ve všech ostatních sociálních vztazích, počínaje rodinami přes přátelství až k pracovním kolektivům. Jsou to konkrétní příležitosti, které jsou nám nabízeny, abychom vytvářeli lidsky stále bohatší vztahy, schopné vzájemné úcty i nezištné lásky.

 Líbí se mi slova Tomáše Halíka o metaforicko-prostorovém vnímání Trojice k vnitřní meditaci: 

 - Nad námi – všudypřítomný otec, zcela mimo prostor a čas

 - Před námi – Syn – ve tvaru lidství, jeden z nás

 - V nás – Duch – který je spontánní, tiše a trvale pracuje v nás

Název Boží Trojice shrnuje tří činitele pod společného jmenovatele, kterým je Bůh. Trojice je pro nás do určité míry tajemstvím a přijmout zdravou míru tajemství může být životodárné.

Pěkně to vystihuje v jedné ze svých knížek Pavel Kosorin, když říká: „Trojjediný Bůh – Otec, Syn a Duch svatý stvořil dvojjediného člověka muže a ženu. Dvojjedinost člověka není o nic menším tajemstvím než trojjedinost Boha“.

Znalost Trojice není uspokojením naší zvědavosti vůči Bohu, ale je vyzváním k účasti na vnitřním tajemství Božím. Účastí na životě Božím roste naše poznání Trojjediného Boha. Dnešní svátek by mohl být výrazem radosti nad tímto poznáním.

                                                                                                                           Jirka Kaplan

Carlo Carretto: Tajemství Trojice je nepochopitelné, a přece tak prosté!

Říká se, že tajemství Nejsvětější Trojice je nepochopitelné, a snad tomu tak doopravdy je.

A přede je tak prosté, když ho žiješ!

Když ho zakoušíš, není nic, co by bylo jasnější a pravdivější.

Čím by byl Otec bez Ježíše?  A čím by byl ježíš bez Otce?

A kde by byla plnost a láska bez Ducha, který je spojuje? Který ze tří činí jedno?

Zamysleli jste se někdy nad Ježíšovým výkřikem v noci?

Nad jeho modlitbou v poušti či v Getsemanech?

Kdyby nebylo Otce, který mu odpovídá,

Co by mu vlastně zbylo – a co by zbylo nám?

Jak hrozná by musela být osamělost Boha

uzavřeného do své děsivé jednoty!

Avšak Ježíš vykřikl a Otec mu odpověděl.

A jejich věčná jednota, to je Láska.

Jakou radostí je Duch!

Ze tří činí jedno

A v této znovunalezené jednotě spočívá veškerá Boží blaženost!

Všechno je jeden, všechno jsou tři.

V jednotě se dáváme do pohybu, avšak v Trojici objímáme Boží plnost.

Dokonalost je v Trojici.

Já, Ty, Láska.

Otec, Syn, Duch.

Duch je objetí,

které činí  ze tří jedno

a obdarovává tě z radostí z této jednoty.

Prameny:  Papež František – kázání před modlitbou Angelus

                   Tomáš Halík  - kázání o Nejsv.Trojici

                   Angelo Scarano - kázání