1. ČTENÍ Sk 2,1-11
Čtení ze Skutků apoštolů.
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
‚‚Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."
2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ‚‚Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
EVANGELIUM Jan 20,19-23
Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: ‚‚Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: ‚‚Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ‚‚Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Zamyšlení
Líbí se mi texty písní z Taizé. První píseň, která zazněla letos během Noci kostelů, měla slova: V temnotách našich dnů zapal oheň, který nezhasíná, nikdy nezhasíná v nás.
Duch svatý je zobrazován jako holubice nebo jako oheň. V dnešním textu jsme četli o tom, jak Duch svatý zapálil oheň v životech učedníků.
Po své smrt se Ježíš zjevuje učedníkům v místnosti, kde se se strachem schovávají. Musel to být pro učedníky ohromný okamžik radosti, že se opět setkávají se svým Pánem a slova Pokoj vám uklidňovala jejich srdce stejně, jako se zklidnilo po Ježíšových slovech rozbouřené Genezaretské jezero. Během tohoto setkání Ježíš dechl na učedníky se slovy: ‚‚ Přijměte Ducha svatého.” Raymond E. Brown interpretuje tuto událost jako „symbolické stvoření nového člověka“, paralelní s Gn 2,7, kde vdechl Bůh život do člověka.
Když byl Ježíš vzat do nebe, tak se učedníci vrátili do domu, kde se spolu s matkou Ježíše a dalšími ženami a učedníky svorně a vytrvale modlili. Svorně - tedy jednomyslně, bez hádek a výčitek, kdo zradil nebo nevěřil. Semkli se a vytrvale směřovali své myšlenky a modlitby k Bohu. Spolu byli i v den Letnic. Poslechli Ježíše, že mají zůstat v Jeruzalémě a splnilo se to, co Ježíš slíbil: ‚‚Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky — Ducha pravdy… On bude ve vás.“ (Jan 14,16–17)
Co způsobil Duch svatý v životě učedníků? Již se neschovávali a nebáli za zavřenými dveřmi, ale otevřeně před ostatními mluvili o své víře, jejich slovo mělo moc a provázelo je mnoho zázraků. - Lidé na jejich slovo reagovali - vyznávali své hříchy, vydávali své životy Bohu a nechali se pokřtít. - Měli touhu být spolu - vytvářeli společenství, kde byli měli všechno společné a zároveň se vydávali s evangeliem na cesty, díky čemuž se zpráva o naději a životu v Kristu šířila i mimo Jeruzalém. Pokud bychom zůstali u připodobnění Ducha svatého k ohni, tak díky tomu, že několik svíček nezůstalo za zavřenými dveřmi v místnosti, kde hrozilo, že by mohl dojít kyslík a oheň by zhasínal, vyšli ven a zapálili svým plamenem další svíce a rozzářili postupně celou Zemi.
Velmi podobně zažili křest Duchem svatým v 18. století lidé v Ochranově - ve chvíli, kdy se mezi sebou usmířili a byli jednotní, zažili během Večeře Páně křest Duchem svatým. Následovalo 100 let nepřetržitých modliteb, kdy se střídali muži a ženy po hodině v modlitbách a během několika let odešlo 300 misionářů do celého světa s poselstvím evangelia. Naplnili verš ze Sk.1,8 “ Přijmete moc Ducha Svatého a budete mi svědky… až na konec země.“
Oheň Ducha svatého v životě člověka nejen svítí, ale zároveň přetavuje to, co potřebuje změnu a proměnu, aby mohlo v našich životech růst ovoce Ducha svatého, což je “...láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a sebeovládání.” Gal. 5,22. Stejně jako ovoce nevyroste ze dne na den, tak i proměna charakteru závisí na tom, jaký prostor necháme Duchu svatému nás přetvářet v růstu do podoby Krista. “Plamen Ducha nezhášejte.” 1Te 5,19 “Stále se naplňujte Duchem.” Ef 5,18 – doslova v řečtině: „buďte neustále naplňováni“. V případech, kdy si nevíme rady, a cítíme, že nevíme kudy dál, je povzbuzující číst slova z epištoly Římanům 8, 26-27: “Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. “
Kromě ovoce Ducha svatého, které je plodem proměny charakteru, vstupují do našich životů dary Ducha svatého, které slouží k budování společenství. „Neboť jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému slovo poznání… jinému víra… dary uzdravování… mocné činy… proroctví… rozlišování duchů… jazyky… výklad jazyků.“ 1Kor 12,8–10. Dostáváme tedy různá obdarování, která neslouží k prospěchu nás samotných. Jak je uvedeno v textu, každý z nás tvoří část Kristova těla, Duch svatý nás v Kristovo tělo spojuje a dary Ducha svatého pomáhají k tomu, abychom vytvořili funkční jednotu. Nejde o instituci, ale o živý organismus, ve kterém má každý svou důležitost a zodpovědnost - jak k hlavě - Kristu, tak k jednotlivým částem, které tvoří bratři a sestry v Kristu.
Zamyšlení jsem začala citací písně a známou písní ho zakončím s přáním, aby Duch svatý působil v životě každého z nás.
Miroslav Kolochatý
Slunce Kristovy lásky ať ozáří nás,
oheň Svatého Ducha ať zapálí nás.
Ať nedoutnáme jen, ať nezhasíná den,
ve kterém se Jeho milost oslavovat má.
© 2025 Římskokatolická farnost Karlovy Vary-Stará Role, Kontaktovat webmastera
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO