Slovo pana faráře Müllera na konec roku 2020

Nm 6, 22-27

Jak 4, 13-15

Mt 6,31-34

Prožili jsme zvláštní rok. Na jeho počátku nás nenapadlo, že nás čeká rok s tolika osobními omezeními a strachem ze smrti vlastní nebo našich blízkých. A tyto úzkosti jsme prožívali nejen my, ale lidé po celé této naší planetě. Na konci roku bývá zvykem bilancovat. Rád bych, abychom si na druhou stranu také povšimli, čím byl pro nás tento rok, poznamenaný koronavirovou pandemií, obohacující. Jistě něco nalezneme.

Včera byl Centrem pro výzkum veřejného mínění zveřejněn speciální průzkum, který se zaměřil na koronavirovou krizi a zkušenosti s ní. Do výsledků průzkumu byla zahrnuta data z května, června a začátku prosince tohoto roku. Sami pro sebe si můžete odpovědět na následující otázky položené celkem 1024 respondentům.

 „Když přemýšlíte o svém vlastním životě a o Vaší osobní situaci:

1. a) Jak jste celkově spokojen(a) se svým životem?
2. b) Jak jste spokojen(a) s Vaší životní úrovní?
3. c) Jak jste spokojen(a) s Vaším zdravím?
4. d) Jak jste spokojen(a) s tím, co se Vám v životě daří dosahovat?
5. e) Jak jste spokojen(a) s Vašimi osobními vztahy?
6. f) Jak jste spokojen(a) s tím, jak bezpečně se cítíte?
7. g) Jak jste spokojen(a) se životem ve společenství, ve kterém žijete?
8. h) Jak jste spokojen(a) s Vaší jistotou do budoucnosti?
9. i) Jak jste spokojen(a) s Vaším duchovním nebo náboženským životem?“

Odpovědi byly definovány bodovou škálou 0 (zcela nespokojen/a) až 10 (zcela spokojen/a).

https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove-zpravy/ostatni/vztahy-a-zivotni-postoje/5343-spokojenost-se-zivotem-a-s-jeho-ruznymi-aspekty-nase-spolecnost-special-prosinec-2020

Analýza průzkumu poukázala na nejméně dvě skutečnosti, které bychom neměli nechat bez povšimnutí. Jednak to, že nejméně spokojeni se životem jsou mladí lidé od 18 do 24 let. A druhá věc pak je, že na otázku, jak jsou lidé spokojeni s duchovním životem nebo náboženským životem ve velkém počtu odpověděli, že spokojeni nejsou. Nevím, jak tomu rozumět. Co změnit a co dělat jinak, aby spokojenost s duchovním a náboženským životem byla větší? Prosím, poraďte. Mne osobně uplynulý rok utvrdil v přesvědčení, že velmi záleží na tom, jakou představu o Bohu máme v sobě zakořeněnou. A tím také jakou představu o Bohu vlastně předáváme.

Dnes jsme četli úryvek z Jakubova listu. Autor má pravdu, kterou si mnoho lidí letos uvědomilo. Sice, že život člověka je pomíjivý. Je jako pára. Ale jak s touto pomíjivostí naložit? Na to odpovídá Matoušovo evangelium: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ A tím vším přidaným navíc Matouš myslí každodenní materiální zabezpečení. Ovšem východiskem pro naše snažení je právě naše představa Boha. V tomto směru nám může být nápomocné Arónské požehnání, které jsme slyšeli v prvním čtení.

V liturgickém a vlastně i ekumenickém překladu bohužel zaznívá přací věta: „Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě.“ Tak je ale navozen dojem, že Hospodin Bůh ti také nemusí požehnat a nemusí tě ochraňovat. A jakmile přijmeme tuto představu, pak se vše začne zesložiťovat. Dovolte, abych se pokusil stručně a inspirován biblistou Jiřím Benešem Arónské požehnání vysvětlit. Nejprve samo slovo požehnání. V kontextu Bible je obsahem požehnání životodárná síla. Životodárná síla, kterou může dát jen Bůh. Velekněz Arón dostává za úkol, aby shromážděnému lidu zprostředkoval ujištění, že Bůh svou životodárnou sílu nikomu z přítomných neupírá. Naopak, Arón má každého v shromáždění ujistit, že Bůh svou životodárnou silou nešetří a dává ji každému, kdo je jí otevřen a touží po ní.

V originále a doslova přeloženo zaznívá: Tobě Hospodin žehná a soustředí se na tebe, střeží tě, rozsvěcuje nad tebou svou tvář a omilostňuje tě.

Slova „rozsvěcuje svou tvář“ předpokládají, že žijeme v nějaké temnotě. Rozsvěcování Boží tváře znamená, že Boží světlo člověku dovoluje, aby se v situaci orientoval. Bůh se přibližuje a nasvěcuje, osvěcuje člověka, aby se v temnotě neztratil. Jeden překlad dokonce nabízí vysvětlení, že Bůh se k člověku příznivě sklání a usmívá se. Spojení „Bůh tě omilostňuje“ znamená, že měřítkem Božího jednání je soucit, slitování a milosrdenství. Člověk smí počítat s Boží náklonností a odpuštěním. V požehnání také zaznívá: Hospodin na tebe klade svůj pokoj. To znamená, že Božím zájmem je, aby člověk byl v souladu sám se sebou i s Bohem. To je ten pokoj, kterým člověka zahrnuje. A je to také pokoj, který člověku dovoluje, aby žil v harmonii s druhými lidmi.

„Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“ Tento poslední verš již není součástí požehnání, nýbrž instrukcí. Izrael neznamená etnikum, nýbrž komunitu Hospodinových vyznavačů. Smíme proto slova požehnání vztáhnout i na sebe. Doslova přeloženo je řečeno: Vložím své jméno na Izrael a jeho syny. Synové znamenají budoucnost. A vložit jméno vyjadřuje opět bytostné přiblížení se. Hospodin je se svým lidem a chrání ho. Jeho lid na sobě nese jeho jméno a v tomto jménu jsou skryti. Takovým je Bůh Bible. Biblista Jiří Beneš proto navrhuje následující překlad Arónského požehnání:

Žehná ti Hospodin a střeží tě,

rozsvěcuje Hospodin tvář svou k tobě

a omilostňuje tě,

nese Hospodin tvář svou k tobě

a klade na tebe pokoj.

Kéž právě toto ujištění každého z nás v novém roce provází.