Slovo pana faráře Vladimíra Müllera, 15.11.2020

33. neděle během roku

Kniha Přísloví je nejstarší památkou izraelského mudrosloví. První čtení dnešní neděle je úryvkem z této knihy. Stejný text (Př 31,10-13.19-20.30-31) nalezneme ve svatebních obřadech. Snoubencům dávám možnost vybrat si, která čtení by si přáli, aby v liturgii jejich svatebního dne zazněla. Naprostá většina nevěst právě toto čtení odmítá. Zdá se jim, že text ženám ve srovnání s muži vyhrazuje podřízenou roli.

Co ale znamená a co je obsahem slov „řádná žena“? Na rozdíl od liturgického překladu Dr. Jan Hejčl překládá „zdatná žena“ a Ekumenická bible překládá „statečná žena“. Jeruzalémská bible se přidržuje překladu „řádná žena“ a v poznámce nabízí vysvětlení: „Hebrejský výraz, který řec. a Vulgáta překládají doslova ´silná žena´, v sobě zahrnuje zároveň zdatnost i ctnost. Je to dokonalá paní domu.“

Ve výkladu knihy Přísloví vydané v roce 1979 v nakladatelství Kalich se dočteme: „Celá tato skladba opěvuje ideál hospodyně té doby. Je to žena, která sice má k ruce otrokyně, ale pracuje také sama. Její muž patří k váženým občanům, je členem městské rady. Zdatnost ženy náleží ve schopnosti konat jak tělesné práce, tak i rozumně smýšlet a uvažovat.“ (str. 175)

Pokud si některý snoubenecký pár přeci jen tento text vybere, mám potřebu ve svatební promluvě poznamenat, že v duchu Bible je třeba smysl přísloví také obrátit: „Řádného muže, kdo ho najde?“

Co je ale obsahem slov, co si představit, když se řekne „řádný muž“? Zdá se mi, že právě tuto otázku je třeba vzít vážně.

Zpravidla my muži, ale i ženy máme v sobě zakořeněnou představu, že statečnost, síla, zdatnost stejně jako schopnost rozumně myslet je znakem mužství. Paleta možností překladů stejně jako výklady však napovídají, že tato představa je neudržitelná. Navzdory tomu se ale v našich křesťanských řadách všechny tyto vlastnosti stále vnímají jako doména mužů. Dokonce být chlap bývá mnohdy poměřováno právě těmito schopnostmi, a tak se vytváří hierarchie i mezi muži.

V mé církvi, kterou řídí mužská hierarchie, se nadřazenost jedněch mužů nad jinými projevuje nejen tím, že kněz je považován za někoho víc než třeba jáhen, ale také tím, že v katolickém prostředí není dovoleno neordinovaným mužům při liturgii kázat. Natož potom ženám.

Je to právě má církev, ve které zaznívají silné hlasy proti Istanbulské úmluvě, která se zasazuje o prevenci násilí na ženách a domácího násilí. Je to má církev, ve které slovo gender bývá představováno jako zhoubná ideologie. I když pravda, taktika útoků byla nahrazena hlubokým mlčením o těchto otázkách.

Děkuji proto ženám i mužům naší farnosti, že dosud projevují ochotu podělit se o svá nedělní zamyšlení na našich webových stránkách a pro nedělní domácí bohoslužbu je i načíst. Je to sice virtuální cesta, ale na straně druhé natolik skutečná, že možná v čase pokoronavirovém pomůže ke spravedlivějšímu uspořádání uvnitř naší církve.

Přál bych si to již proto, že řada mužů a žen i mimo církev si uvědomuje, že vymanit se z patriarchálních stereotypů a předsudků, jako třeba že muž nepláče anebo že není dost chlapské projevovat své vlastní emoce ve vztahu k manželce, partnerce a dětem, je cesta k osvobození mužství a cesta prožít vlastní autentický život.

Sociální ekolog Bohuslav Blažek (1942-2004) poznamenal: „Pro muže je svůdně pohodlné přijmout pravidla hry, podle kterých je ctěn jako ten, kdo má vyšší zájmy, kdo má právo si hrát, kdo musí mít vyhrazen čas na relaxaci, kdo může občas vypadnout z role věrného manžela nebo kdo může, ba má být poněkud brutální, aby nepřestal být ´chlap´. Zapadnout do této dobové patriarchální pohlavní role a myslet si o ní, že je odvěká, poetická a pro chod světa nezbytná, znamená vlastně zbavit se autenticity, vyměnit své jedinečné bytí za prefabrikovanou pověru.“

V mé zemi to jsou především lidé, muži i ženy mimo církev, kteří poukazují na skutečnost, že podle žebříčku Světového ekonomického fóra jsme v ČR v rovnosti mužů a žen ze 144 hodnocených zemí až na 88 místě. (WEF: 2017)

Často právě vně církve jsou mužové a ženy, kterým vadí mentalita, již lze vyjádřit na příkladu novinářů, kteří se před Vánoci ptají mužů politiků na rozpočet a žen političek na to, jestli a jaké pečou cukroví.

Luteránský pastor a emeritní profesor pastorační teologie v Chicagu Herbert Anderson navrhuje jako ideál mužství svatého Josefa: „Josef je transformací tradičního mužství. Jednal spravedlivě, mírně, statečně a nesobecky, aby se mohlo rozvinout tajemství Božího vtělení. Kdyby bylo Josefovo jednání takto interpretováno již dříve, možná by křesťanská zvěst od počátku hájila osvobození lidí od hegemoniální nadvlády a od neoprávněného přisvojování patriarchálních privilegií. V onu chvíli byla v Josefově životě transformována tradiční podoba maskulinity jakožto nepotřebná. Josef tak představuje novou a osvobozující vizi jiných stránek mužství, ´jako by vše bylo samozřejmé´.“ (https://www.getsemany.cz/node/3800)

Osobně bych se ale klonil k tezi, že cílem by nemělo být „vytýčit nějaký nový ideál nebo šablonu nového pravého muže. V tomto směru je Josef více nabídkou a povzbuzením na cestě. Cílem by mělo být promyslet, v čem konkrétně by se měla mužská role proměnit, aby se ženám i mužům žilo spokojeněji.“ (srov. https://www.otevrenaspolecnost.cz/genderman)

Vždyť všichni bez ohledu na to, jestli jsme muži anebo ženy, bychom se měli k sobě navzájem chovat ohleduplněji. A to u vědomí, že řádnost, síla, zdatnost a statečnost nejsou výsadou mužů.