Tři v jednom - nedělní zamyšlení Magdy J.

Už se jen párkrát vyspíme a je tu hurá konec školního roku. Hrubé obrysy plánů na prázdninové výlety začínají nabývat jasnějších kontur a s nimi se plní i první seznamy nazývající se „s sebou“. Milovníci rychlé kávy přibalí instantní tři v jednom, kosmetickou taštičku doplníme o trojkombinaci šampon – kondicionér – sprchový gel, do kempu si praktické ženy nezapomenou mycí prostředek – odmašťovač – dezinfekci a muži opraváři/kutilové kladivo – šroubovák – kleště v jednom nástroji. No a pro děti, samozřejmě očkované v raném věku trojvakcínou záškrt – tetanus – černý kašel, pro sichr vezmeme vitamin C + zinek + echinaceu v jedné tabletě. Trojčlenky, trojúhelníky a trojboké jehlany upadají rychle v zapomnění a jsou nahrazovány divokými fantaziemi o letech na trojplošníku, plavbách na trojstěžníku či alespoň návštěvách trojlodních bazilik.

Zdá se, že představa propojení tří složek v jednom celku nám není v našem trojrozměrném světě zcela cizí. Zatímco však směs kávy – smetany – cukru v jednom papírovém sáčku je velmi hmatatelná a prakticky jednoduše využitelná, jak asi naložíme s představou jednoho Boha ve třech osobách, jehož si dnes slavnostně připomínáme?

Nauka o Nejsvětější Trojici patří mezi základní kameny křesťanské víry, i když samotný latinský pojem trinitas v Bibli nenalezneme. V západní církvi se toto slovo objevuje jako neologismus až na počátku 3. století u křesťanského spisovatele, teologa a filozofa Tertulliana. Slovem trinitas (tres + unas) se snažil postihnout trojici i jednotu. Zároveň Tertullianus zavádí označení persona (osoba) pro Otce, Syna a Ducha svatého. V prvních staletích není jednoznačně definován vztah mezi těmito třemi osobami, a tak dochází ke trinitárním sporům o nadřazenosti jedné z nich – Otce – nad ostatními (subordinacionismus). Dalším později odmítnutým učením je tzv. modalismus: Bůh je jedna osoba, která se střídavě „převléká“ za Otce, Syna a Ducha. Křesťanská antika přebírá uvažování helénské filozofie, konkrétně novoplatonismu. Bůh je původem všeho bytí, on sám je jediný, neproměnlivý, věčný. Bůh ztělesňuje ideál všech pozitivních lidských možností, Bůh je láska, Bůh je milosrdný, spravedlivý, všemohoucí a vševědoucí. Obraz biblického Boha je ale jiný, je to především Bůh vstupující do dějin lidstva, Bůh příběhů o prapůvodním útlaku a následném vysvobození, o ohrožení a záchraně, o soudu a trestu, o povoláních ke službě a jejich (ne)naplnění. Biblický Bůh je plný narativů, nad kterými si dodnes lámeme hlavu. Pro křesťanskou antiku nebylo tudíž snadné integrovat víru v Ježíše Krista do svého spíše abstraktního filozofického obrazu Boha a právě učení o trojjedinosti tuto propast překonalo. Nicejský koncil (325 n. l.) upřesnil formulaci „Syn je jedné podstaty s Otcem“ (odmítnutí arianismu) a Konstantinopolský (381 n. l.) potvrdil božství Ducha svatého. Křesťanská víra není polyteistická, neboť hlásá, že jedna Boží přirozenost (substance) se nachází ve třech osobách, které se navzájem prostupují a uvnitř spolu komunikují. Jeden Bůh se zjevuje třikrát v průběhu dějin spásy: jako stvořitel světa (Otec), v člověku Ježíši z Nazareta (Syn) a jeho díle a v lidech, kteří záměrně spolupracují na realizaci stvořitelského díla a naplňují Kristův program (Duch svatý). V Bohu ve třech osobách se děje trvale plodná a osvobozující komunikace.

Trojice je tajemství, které nám pomáhá pochopit, že Bůh není osamělý, zahleděný sám do sebe, ale je věčným vztahem, společenstvím pečující lásky. Trojice není matematický problém, ale příklad pro život v církvi. Ta nemá být pouhou organizací naplňující formální institucionální požadavky, ale dynamickým společenstvím lidí, kteří se o sebe navzájem zajímají, respektují se a jsou ochotni si pomáhat.

Svatý Patrik používal při svých katechezích v Irsku jako názornou pomůcku pro vysvětlení Boží Trojice trojlístek jetele. V našich kulturních končinách si ale do svého zavazadla na cestu přibalíme pro štěstí čtyřlístek. A můžeme si tak do týmu Svaté Trojice přidat s poklidem i sami sebe, jelikož se v dnešním starozákonním čtení setkáváme s personifikovanou Boží Moudrostí, jejíž „rozkoší bylo stýkat se s lidmi“, a to od pradávna. Zapomeňte tedy, milí křesťanští cestovatelé, na heslo „třikrát a dost“ a užívejte si radostné dynamiky života v Boží přítomnosti plnými doušky. Třebas i při jízdě na tříkolce :-)