Vánoce jsou za dveřmi - nedělní zamyšlení Jiřího Rezka - 3. neděle adventní

 Advent – co to je?

Ano, tradičně byl advent postní dobou a dobou pokání, podobně jako doba před Velikonocemi. V současnosti je tato tradice v západní liturgii méně výrazná, i když se stále zachovávají některé postní prvky, jako je fialová barva mešních rouch nebo vypouštění hymnu Gloria. V pravoslavné církvi je advent dodnes přísně postním obdobím.  

V adventním období si křesťané připomínají dva příchody Ježíše Krista. Tomu druhému (na konci časů) věnují první část adventní doby do 16. prosince (zaměření liturgie i biblických textů k tzv. Poslednímu soudu, připomínka důstojnosti člověka a jeho povolání k péči o svět a dobro všech lidí). Druhá část adventu je zaměřena na bezprostřední přípravu na narození Ježíše Krista (první příchod). Změnu rázu adventní doby podtrhuje i třetí adventní neděle, nazývaná Gaudete (radostná).Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má původ v obchodním ruchu před Vánoci a s církevním rokem nebo tradicí nemá žádnou souvislost. Ve své tradiční podobě advent zahrnoval půst, zákaz zábav, konání dobrých skutků a udílení almužen. Zapovídal se zpěv veselých písní, ve prospěch písní duchovních; nosil se tmavý oděv, chovalo se zdrženlivě a zbytečně se nemluvilo. Půst nezahrnoval pouze vynechání masa a jediné syté jídlo denně, ale také pohlavní zdrženlivost a spaní na tvrdém lůžku. Advent tak představoval kontrast k podzimnímu hodování, které vrcholilo martinským posvícením (11. listopad) a kateřinskými tancovačkami (25. listopad). Postní očekávání byla ale do určité míry narušena různými adventními zvyky. V Česku, stejně jako ve zbytku střední Evropy, se tyto zvyky lišily spíše na základě náboženské než etnické příslušnosti. V římskokatolické církvi byly typické každodenní zpívané mše zvané roráty a kladl se důraz na svátky významných světců, jako jsou Ondřej, Barbora, Mikuláš, Ambrož, Neposkvrněné početí Panny Marie, Lucie a Tomáš. V protestantském prostředí se držely především adventní neděle a netrvalo se na důsledném postu v neděli. Z hospodářského hlediska byl advent spojen s výmlatem obilí, sdružování za účelem ušetření světla a tepla bylo využíváno kromě besed také k draní peří nebo předení.

Adventní osvětlení, které se ale objevilo v českém prostředí až velmi pozdě. Adventní věnce pronikly z luteránských oblastí Německa přes německé Krušnohoří do Čech až ve druhé polovině 20. století. Původ těchto zvyků může ležet v oblibě svátku svaté Lucie jako svátku světla v luteránském Švédsku, kde na něj dlouho připadal zimní slunovrat. Novější původ má také symbol ochranovské hvězdy. Ochranovská hvězda (Herrnhuter Stern) původně vznikla jako matematická a geometrická pomůcka v internátní škole jednoty bratrské v Ochranově (německy Herrnhut). V roce 1722 hrabě Nikolaus Ludwig von Zinzendorf (Mikuláš Ludvík, hrabě z Zinzendorfu) na svém panství Berthelsdorf v Horní Lužici poskytl azyl náboženským uprchlíkům z Moravy. Od 16. století byly v rámci protireformace pronásledovány protestantské církve v Habsburské monarchii, především v oblasti Čech a Moravy. Část z nich se proto vystěhovala do luteránského Saska. Přistěhováním prvních dvou rodin byl položen základní kámen pro rychle vzrůstající osadu Herrnhut (Ochranov) – pod ochranou Boží.  Postupně se z ní stal vánoční symbol, který představuje naději, světlo a radost spojenou s narozením Ježíše Krista. Každý rok ji vyrábějí děti na první adventní neděli a tento zvyk se rozšířil do celého světa.

Naděje a světlo: Hvězda se stala symbolem naděje, kterou v temném adventním čase přináší světlo. Je to připomínka betlémské hvězdy, která podle evangelia vedla mudrce k Ježíškovi.

• Univerzální hodnoty: Symbolizuje sílu víry, vzdělání, komunitního ducha a univerzální hodnoty, které spojují lidi.
• Vánoční tradice: Hvězda se stala oblíbenou vánoční dekorací, která se rozvěšuje od první adventní neděle do Tří králů.

V lidových představách za prodlužujících nocí získávaly na síle temné a ďábeské  mocnosti. Mluvilo se tak o drsných či nevlídných nocích. Dny mezi svátkem svaté Lucie  a Štědrým dnem se také nazývaly „černá zima“. Z důvodů nejasné hranice mezi lidským a nelidským světem byl advent také spojován s věštěním, s tím je spojeno pojmenování osudové noci. Věštilo se například skrze lití olova, třesení stromem či plotem, naslouchání u kurníku, házení střevíce nebo polínek přes hlavu, nebo obrazů na vodní hladině. Na svatého Ondřeje, Barboru a Tomáše se soustředily věštby týkající se lásky a manželství, na svatou Lucii počasí a úrody. Během adventu se prováděla řada pochůzek z maskami. K maskovaným personifikacím svátků patřili lucky, barborky a perchty, masky představující světce zahrnovaly Mikuláše, Ambrože a Tomáše, objevovaly se i různé zvířecí, strašidelné a žertovné masky (čerti, Mikuláš, Klempera, Holda, Brůna, Žber, klovcové báby, ometači, kališi, masky kobyly, medvěda a další). Mimo významné svátky se prováděly pochůzky také na tři poslední adventní čtvrtky. Během pochůzek se obdarovávaly a strašily děti a čeleď, symbolicky uklízelo, prováděly různé žerty a koledovalo o dary. Dále se klepalo na okna metlami či paličkami, proto se mluvilo o „klepacích nocích“, nebo se na okna házel hrách či čočka. Koledníci vymáhali různá tabu, týkající se například postu nebo zákazu ženských prací. Maskované pochůzky podle Lydie Petráňové souvisely s vírou v předvánoční moc démonů – převleky je měly oklamat. Po první světové válce se pochůzky povětšinou redukovaly jen na mikulášskou, která byla už dříve nejoblíbenější. O ženských adventních postavách se někdy hovoří jako o takzvaných středozimkách.

Tak a jak je to s druhým příchodem Krista na konci časů. Domnívám se,že "druhý příchod" není limitován časem, padajícími hvězdami, zemětřesením atd. atd. To je dobré pro lžiproroky a ty, kteří nerozlišují, nečtou a následně volí estébáky a kriminálně problémové politiky. Bible není věštírna, dějepis, ale nauka víry a mravů. A podle toho se máme zařídit. "Druhý příchod" může každý z nás očekávat a prožívat spojitě každý z nás a dnes. Je jenom na nás, jak otevřeme dveře, aby mohl vejít. V této doměnce mně utvrzuje i realita stvoření světa. V Písmu je prezentována jeko minulost. Stvoření ale stále kontinuálně probíhá. Hvězdy vznikají a zanikají, kvantová mechanika vysvětluje tajemství geniálního systému a řádu základních částic hnoty. I příchod nového človíčka na svět je důkazem kontinuálně probíhajího stvoření. Uznáváného vědce pana Grygara se jednou  redaktorka ptala jestli věří na zázraky. Odpověděl – od objevu kvantové mechaniky je možné všechno. To vše je pro nás obrovzká vize a samozřejmé naděje.

Tak, tak. Tolik úvodem.

A dnešní texty?

Čtení z Izajáše 35, 1-6a. 10 popisuje proměnu pustiny na úrodnou a radostnou krajinu. Bůh vyzývá ochablé ruce i klesající kolena, aby se posílili a nebojte se, neboť přichází s pomstou a spasením. Toto čtení také slibuje, že se uzdraví slepí, otevřou se uši hluchých, kulhaví budou skákat a němí budou velebit Boha.

• 1-2: Poušť a pustina se rozveselí a rozkvete, ukáže slávu Boží, podobně jako Libanon a Karmel.
• 3-4: Zpráva pro ty, kteří jsou slabí: „Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“

5-6a: Boží zásah – rozevřou se oči slepých, otevřou se uši hluchých, kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat.

10: Závěrečné slovo, které opakuje příchod Boží slávy a spasení, když Bůh vykupuje svůj lid.

Stále, spojitě, průběžně – výzva a povzbuzení pro nás ve Staré Roli.

2. ČTENÍ Jak 5, 7-10
Posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Tato pasáž nabádá věřící k trpělivosti a vytrvalosti. Píše se v ní, že stejně jako rolník trpělivě čeká na úrodu po podzimním a jarním dešti, tak i věřící by měli trpělivě čekat na příchod Pána. V následujících verších se pak biblická kniha zmiňuje o tom, jak se má trpělivě čekat na příchod Pána, jak je to s trpělivostí a jak je důležitá vytrvalost a naděje. A určitě i náš přístup a aktivita.

Evangelium:

Matouš 11,2-11 popisuje, jak Jan Křtitel ze svého vězení vyslal své učedníky, aby se Ježíše zeptali: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat na jiného?“. Ježíš na to odpovídá poukazem na zázraky, které koná (uzdravuje slepé, chromé, vyhání démony), a jejich prostřednictvím dokazuje, že naplňuje mesiášská proroctví. Ježíš chválí Jana: Ježíš pak mluví o Janovi, kterého nazývá větším než prorok, a zdůrazňuje, že Jan je ten, jehož příchod byl předpovězen, aby připravil cestu Mesiáši.

 A jak se to dotýká nás?

 Rezek Jiří

zdroje textu: nejsou uvedeny