Začal působit po zatčení Jana K. - nedělní zamyšlení Michala Maglii

2. čtení 1 Kor 2,1-5

Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí.

Evangelium Mt 5,13-16

Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena?

Pokaždé se znovu nechávám inspirovat příběhy o Janu Křtiteli a Ježíšovi, o jejich setkání před jejich narozením, jejich setkání při Ježíšově křtu a po něm a začátku působení Ježíše. Jako první Ježíšův zázrak se často zmiňuje příběh o svatbě v Káni Galilejské, ale co Natanael? Jeho otázka: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ (J 1:46) mi připomíná naše vtipkování o Brně. Ale kámoš Filip mu říká „Pojď a přesvědč se!“ Hned další verš svědčí o reakci Ježíše, když Natanaela spatřil. Pokud někdo jde za Ježíšem, aby se přesvědčil, co asi tak dobrého mohlo vzejít z nějaké díry, přichází do prostředí, kde je dobře znám, kde se o něm dobře ví, možná od (Natanaelova) narození, protože: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ a "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." Bůh ti byl nablízku dřív, než jsi Ho poznal.

Jan Křtitel byl značný divous. Byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. Domýšlím se, že byl hodně zarostlý, těkal očima a na lidi spíš křičel, než že by laskavě promlouval. Ale byl značně charismatický, lidi za ním táhli, táhlo je to k němu. Křtil lidi s výzvou, aby se usebrali, aby začali znovu v důvěře v Boha. Hlásal, že očekávání Mesiáše se naplňuje, už je to zde! Musel způsobovat docela rozruch, protože se o něj začala zajímat náboženská vrchnost. Zpovídali ho, aby jim řekl, kým je. Když neodpovídal srozumitelně, zeptali se trochu jinak: "Za koho se sám pokládáš?" Snažím se ty dvě otázky rozlišit – kdo jsi / za koho se pokládáš. Bez valných výsledků. Ale slyším, jak Jan odpovídá, "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš.". Co bylo vždy budoucností, očekáváním, stává se teď přítomností.

Jan se s Ježíšem znali, Jan Ježíše pokřtil. Ježíš se nechal pokřtít. Proč? Bylo to nějak nutné? Nevím. Ale je to krásné, ukazuje to na Ježíšovo lidství a na význam křtu. Jan Ježíše pokřtil, ale nevěděl v tu dobu, kdo to je. Pochopil, kdo to je, podle vnějšího znamení, když na Ježíše sestoupil Duch jako holubice a zůstal na něm. Jinak by to nepochopil. To samo o sobě by mu tu věc neobjasnilo, on stále nevěděl (Jan 1:33), kdo to je, ale ´ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Takhle Jan Křtitel vykládá, jak se mu objasnilo, kdo je Ježíš, objasnilo se mu to podle vnějšího znamení. Kdyby mu to neřekl Bůh, možná by na to nikdy nepřišel. I my se stále ptáme, kdo je Ježíš a podle čeho to máme poznat.

Ve verších Jan 1:29 a Jan 1:35 je tentýž časový údaj: druhý den. Takže Jan 1:35 je zřejmě třetí den. V obou těch dnech Jan zahlédne Ježíše. Poprvé k němu přichází a Jan má delší proslov k tomu, koho vidí. Další den má Ježíše spatřit, jen jak jde okolo a zvolá "Hle, beránek Boží." To si představuju tak, že Jan má kolem sebe svoje učedníky (měl je, Jan 1:37) a v dálce jde postava a Jan obklopený svými posluchači na něho ukazuje a volá: „To je on - Hle, beránek Boží!!“ A On v dálce zase mizí v krajině. Je to stále období, kdy Ježíš ještě veřejně nezačal působit. Už tu je, ale nepůsobí, jen ten Jan Křtitel – prorok pankáč - ukazuje na kolemjdoucího a křičí: "Hle, beránek Boží!" a kolemjdoucí zase mizí. Co je to za období, kdy tu Ježíš už je, ale ještě nepůsobí? Je to zvláštní období. Začátek Jeho působení se připisuje zatčení a popravě Jana Křtitele. Jako by mu Jan svou smrtí uvolnil místo.

Fascinuje mě pobyt dvou učedníků Jana Křtitele u Ježíše doma (Jan 1:37). Označení „doma“ dosti provokuje. Doma u Toho, který se vydal do Galileje a řekl Filipovi prostě: "Následuj mě!" A výběr učedníků rozhodl slovy: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Tak co to bylo to Jeho doma? Podle mě už žádné doma neměl. Jan 1:39: Oni viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Už to slovo NÁSLEDOVÁNÍ jaksi vylučuje pobyt někde doma. Třeba to bude pocit toho Nataneala, že když se jdeš za ním přesvědčit, tak se dostáváš do známého prostředí, kde se s tebou dávno počítá, takže doma.

A že bych se už dostal konečně k zadání? Tím jsou dva texty.

1. Korintským 2:1-5  Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

Matouš 5:13-16  Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Oba představují požadavek na autenticitu člověka. S autenticitou je to těžké, protože když člověk zkoumá, nebo dokonce hlídá, zda je autentický, už autentický není. Příliš nespekulovat, nesnažit se dostát nějakému vzoru moudrosti, výřečnosti nebo zábavnosti. Na druhou stranu nebát se být sám sebou, to znamená rozčílit se, když mě něco štve a zasmát se něčemu vtipnému.

Přeju hezkou neděli. Michal Maglia