Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Zamyšlení Ondřeje D. nad texty 12. neděle v mezidobí

Zamyšlení Ondřeje D. nad texty 12. neděle v mezidobí



Současná pandemie Covidu-19 staví do jiného světla řadu textů, i těch biblických. Texty 12. neděle v mezidobí mají konfliktní a kontrastní ladění. V aktuálním kontextu vyznívají ještě vyhroceněji, než jak je obvykle čtenář vnímá. Jeremiášovi usilují o život jeho nepřátelé i bývalí přátelé. Svatý Pavel hovoří o údělu hříchu smrti pro Adamovy potomky. Evangelijní text v řadě Ježíšových výroků, které byly soustředěny do 10. „misijní“ kapitoly, nešetří kontrasty světla a tmy, ticha a volání, těla a duše, bezcenného a váženého, zapřeného a hájeného. Všeprostupující obrazy zmaru, konfliktu a smrti mohou být prosvětleny vykročením z nouze ke Světlu ve stopách Učitele.

Prorok Jeremiáš (Jer 20.10 – 13) zoufá po svém propuštění z internace, trpí zradou, nepřijetím a svým bezvýchodným postavením. Jeremiáš se o svůj post Hospodinovy hlásné trouby neprosil, ale byl Hospodinem přemožen, a svého poslání vyvolávání budoucí zkázy Izraele se ujímá, protože nemůže jinak (a současně už nemůže). Jeremiáš ale věří (dokonce ví), že vystupoval, vystupuje a bude vystupovat v Hospodinově jménu. Doufá, že Hospodin bude s ním (jako silný bojovník) proti těm, kdo ho, Hospodinova posla, nespravedlivě stíhají. Věří, že Hospodin je nad všemi svévolníky, nad všemi, kdo doufají, že svým umem ovládají svět a že dosáhnou toho, co si předsevzali. Jeremiášův Hospodin, stejně jako Matoušův Otec v evangeliu, vidí ledví a srdce. Poznává skutečné záměry všech lépe, než tehdejší drobopravci ze zvířecích vnitřností a dnešní zpracovatelé výzkumů veřejného mínění z našich ano/ne výkřiků. Jeremiáš v ohrožení života a ve vyhlížení smrti předkládá svůj životní program Hospodinu a smí doufat, že jeho snažení nežádaného a nenáviděného proroka nebylo zbytečné. A co víc: tato představa vede Jeremiáše k chvalozpěvu.

Svatý Pavel (Řím 5.12 – 15) tematizuje, jak to má v oblibě, pojmy hříchu a smrti. Tyto kategorie, stejně jako kategorie milosti a života, si lze představit jako vrcholy čtverce, mezi kterými je možné (někdy i zákonité) posouvat se prostřednictvím svého života a svých skutků. Adam, jako jeden vzor vztahu k hříchu, zvolil v mytickém příběhu o rajské zahradě nedůvěru k Hospodinu a vyhýbání se odpovědnosti za své skutky, a tedy smrt v obrazném i doslovném smyslu slova; jako lidé jsme Adamovu údělu do určité (viz dále) míry podrobeni. Ježíš, jako druhý vzor vztahu k hříchu, zvolil cestu důvěry k Otci a odpovědnosti za své skutky, byť mu důsledné uplatňování této volby přivodilo nespravedlivý trest, a tedy ukázal svým učedníkům cestu k překonání údělu smrti, cestu k růstu z Adamovy kůže. Mnozí následovali Adamovu cestu, ale Ježíš ukázal nám, Adamovým potomkům, že smrt nemá vládu nad těmi, kdo se ujali Otcovy pře a kdo se snaží prošlapávat cesty patřící (či snad vedoucí) do Božího království i pro ty, které by nenapadlo, že na takové pěšiny mohou v době celosvětového strachu narazit. Všichni jsme sice zhřešili, ale na Ježíšových stezkách odkládáme strach a vbíháme do toho správného cíle.

Sv. Matouš zapracovává ve své „misijní“ 10. kapitole řadu sentencí z hypotetického pramene sbírky Ježíšových výroků (logií) „Q“. Uvedená kapitola (včetně probíraného úryvku Mt 10.26 – 33) shromažďuje Ježíšovy pokyny pro učedníky při hlásání Božího království, pokyny pro dílo, které má přetrvat naši existenci v tomto časoprostoru.  Ježíšův pokyn, abychom se nebáli lidí, je v dnešní době úsměvný, protože se bojíme spíše zvláštních živých / neživých organismů (tedy virů), které si „vybírají“ oběti zejména mezi slabými, nemocnými a starými. Jenže i tuto hrozbu mohou pro své cíle využít lidé. Vzpomeňme mnohé aféry, které se týkaly předraženého nedostatkového zdravotnického materiálu. Jako Ježíšovi učedníci se nemusíme bát druhých lidí, protože i při pokorném sledování cesty pravdy a spravedlnosti musíme dříve či později narazit na nesouhlas a i horší následky takového zásadového postoje, které zažil již Jeremiáš. S tím je třeba počítat. Příslib učedníkům zní, že Ježíšův následovník a jeho dílo v Ježíšově duchu překonají práh smrti, ať již bude její příčinou cokoliv a nastane kdykoliv. Ježíšovy pokyny pro hlásání Božího království dávají křesťanům tvůrčí svobodu a současně i důvěru, a proto je na každém z nás, jak Ježíšova slova (sdělená ve tmě a do ouška) představíme ve světle a ze střech. Ježíšovy výroky o odhalení skrytého nabývají v naší technicky sofistikované době zlověstný podtón. Takové prohlášení však můžeme chápat jako doporučení koordinovat vnitřní a vnější stránku života. V rozporu s Ježíšovým učením také není brát se za ochranu soukromého života každého z nás před moderními piráty a nemoderními vládci.  Ježíšovy výroky o přiznání a zapření lze jen těžko chápat doslova. Jde totiž o věc Božího království: kdo se svými skutky a životními postoji přihlásí k Ježíšovi skutky, nebude zapomenut ani Otcem v nebi.

Vidíme tedy, že tři zdánlivě nesouvisející čtení dovolují, přes svoje „smrtící“ ladění a časově a tematicky odlehlou látku, jednotící výklad, který nám nabízí výpravu skrze smrt v důvěře v Hospodina. Současně je jasné, že i my máme Ježíšovu (a Otcovu) důvěru, že dokážeme jeho učení ve své originální interpretaci šířit dál. Ať již trpíme na Jeremiášův způsob pro potěchu či uspokojení druhých, ať již zápasíme se svými nepěknými skutky jako Adamovi dědici, ať již bojujeme se svými strachy z druhých, ze skrytého, z nakažlivého nebo z trnitých stezek k prosazení Božího království zde a tady, můžeme se opřít o Hospodina, silného bojovníka, vidoucího, vítěze nad smrtí a našeho obhájce a projdeme s ním i stinným údolím smrti, natož naší mlhavou pokoronavirovou krajinou. Na naší cestě může každý z nás vykonat opravdu mnoho dobrého.

 

Použitá literatura:

Bible, ČEP, Česká biblická společnost 1995

Výklady ke Starému zákonu IV., KN 1998

Meinrad Limbeck: Evangelium sv. Matouše / Malý stuttgartský komentář k Novému zákonu 1, KN 1996

Michael Theobald: List Římanům / Malý stuttgartský komentář k Novému zákonu 6, KN 2002

Jiří Mrázek: Evangelium podle Matouše / Český ekumenický komentář k Novému zákonu 1, Česká biblická společnost 2011

Daniel J. Harrington: Evangelium podle Matouše, Sacra pagina, KN 2003