Zamyšlení paní Báry V. - 6. neděle v mezidobí

 Lv 13, 1-2. 45-46

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy:

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:

   "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.

   Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."

Krásné a aktuální téma! Jako první mne napadlo, že Mojžíš řešil malomocenství a my řešíme už skoro rok Covid-19. Dříve vodili nemocné k veleknězi – dnes spoléháme spíše na naše zdravotnictví. Tehdy chodili malomocní v roztrhaných šatech s rozpuštěnými vlasy a zahalenými vousy – to bychom dnes viděli malomocného v každém bezdomovci nebo hipíkovi. Tak jako tehdy malomocní, tak i dnes „coviďáci“ končí v izolaci, v tom je situace stejná. Co nám má tedy toto čtení sdělit?

Kniha Leviticus popisuje především židovské náboženské a kultovní zákony týkající se kněžského kmene Levi, jednoho z dvanácti izraelských kmenů. Pro vyvolený národ tehdy byla nemoc důsledkem působení nečistých mocností nebo trestem za porušení Božího řádu. V chrámech se důsledně dbalo na bohoslužebné řády, jejichž porušení by uvalilo trest a záhubu na celé společenství. Nemocní tedy byli okamžitě izolováni a lékaře zastupoval  kněz, který rozhodoval o tom, jak s nemocným dále nakládat. Nemocný byl zpravidla izolován na sedm dní a potom na dalších sedm dní, a pak byl jeho stav znovu posouzen. Pojem malomocenství se užíval pro choroby, kterými nemusela být jen lepra tak, jak ji známe dnes, ale i spalničky, neštovice a další infekční choroby, takže naděje na uzdravení byla.

Abychom čtení porozuměli, musíme si pojem malomocenství nahradit slovem hřích, který stejně jako lepra začíná pozvolna, v prvních fázích je bezbolestný, pomalu narůstá, znecitlivuje smysly a pozvolna způsobuje rozpad a deformaci osobnosti. To nakonec dává hříšnému člověku i odpudivý vzhled. Uzdravení se nabízí sebezpytováním o samotě (tedy mimo tábor), kde máme možnost se zklidnit a pravdivě si přiznat své hříchy a viny.

EVANGELIUM Mk 1, 40-45
Malomocenství od něho odešlo a byl očištěn.
Slova svatého evangelia podle Marka.
   K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
   Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
   On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přes-to však chodili k němu lidé odevšad.

Dočetla jsem se, že známý ruský spisovatel L.N. Tolstoj chtěl již před sto lety napodobit Krista doslova a na důkaz křesťanské lásky a úcty byl ochoten se napít ze stejné sklenice se syfilitikem, i když věděl, že on sám nemá stejnou moc jako Ježíš. Jak tato akce dopadla, nevím, ale Tolstoj se dožil požehnaného věku 82 let a v závěru života byl vyloučen z církve jako kacíř.

V evangeliu se mi  líbí formulace “Chceš-li, můžeš mě očistit. Chci, buď čistý.“  Líbí se mi důvěra v Ježíšovu moc a vědomí vlastní nehodnosti (prosící klečí na kolenou).  Obdivuji, že se Ježíš nebál, nemocného se dotkl a uzdravil ho. Stejně tak obdivuji dnes všechny, kteří léčí nemocné Covidem 19, pečují o ně a denně jsou vystaveni riziku nákazy. Dle mého názoru musejí mít kromě lásky ke své práci také hodně odvahy i pevnou víru.

Malomocný v evangeliu měl o svém uzdravení mlčet a přinést oběť, nicméně byl mluvka (jako mnozí dnes), a tak se Ježíšovým činem veřejně chlubil.  Ježíš se tak stal přes noc celebritou a nezbylo mu, než odejít pryč a pobývat na opuštěném místě, podobně jako kdysi malomocní z 1. čtení. Ježíše nevyštvala nemoc, ale lidská hloupost. Nicméně on věděl, že potřební si ho najdou i v jeho „exilu“, ostatně nebylo to poprvé, co se uchýlil do samoty.

Na jednu stranu jsme často vyzýváni, abychom zvěstovali své zkušenosti s Bohem, potažmo Ježíšem, ale na druhou stranu bývají některá naše svědectví kontraproduktivní. Ne nadarmo se říká „mlčeti zlato“…

Marek však ve svém evangeliu uzdraveného malomocného za „rozšiřování zakázané zvěsti“ neodsuzuje. Zřejmě proto, že Ježíš daruje člověku smrtelně nemocnému zdraví a život, a tím se stává světlem a nadějí pro nás všechny, a to i dnes v této zvláštní době.

Je však zapotřebí vydat se za ním - a to někdy hodně daleko; se vší pokorou a důvěrou a mlčky padnout na kolena a prosit.

Dovoluji si na závěr připojit pár veršů ze sbírky Magorovy labutí písně:

Neplavil jsem se po mořích

A přece sedím v lodi

Nade mnou nebe ve mně hřích

Dva věrní lodivodi.

Namísto stěžně vztyčen kříž

Tak pořád doufám, že mě něžně

Nad vodou podržíš.

Amen

Podklady:

https://www.insight.org/resources/bible/the-pentateuch/leviticus

http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-b/mk-140-45/