Aktuality

Sedmdesátiletá žena sedí přede mnou v ordinaci na pracovišti zabývajícím se léčbou chronické bolesti. Je to už její druhá návštěva. Dnes přichází sama, minule ji přivedla do ordinace její dcera. Na deskách chorobopisu se zprávou první návštěvy mám přilepený papírek s poznámkou „pozor, vs. malabusus whisky“. Při první návštěvě mi dcera podstrčila potají papír s napsanou větou „máma dost pije whisky“.

Čtení k dnešní neděli se týkají náboženských předpisů, zejména Písma a tradice. Je zajímavé, že všechna tři čtení jsou zaměřena na vztah těchto pravidel a sociální, vnější roviny života. Při naplňování Boží vůle nepostačuje práce na vlastním spasení a zdokonalení. Soustřeďme se na úryvek z evangelia, ve kterém Marek dialogickou formou nastoluje otázku vztahu mezi Zákonem (konkrétně Desaterem) a tradicí, dále pak mezi čistým a nečistým v náboženském smyslu slova.

Když jsem psal tohle zamyšlení, tak jsem s výsledkem nebyl moc spokojený a uvažoval jsem, jak ho vylepšit nebo přepsat, protože jsem si myslel, že je až příliš nabroušené, prodchnuté nespravedlivou záští a zrcadlící až příliš mou osobnost. Ale poté, co jsem narazil na video, kde vystupuje Romuland Štěpán Rob, na stránkách www.stream.cz s titulkem „Jsou tu dvě pohlaví a tečka“, jsem se rozhodl, že své myšlenky ponechám v původní podobě.

Jedním z nejčastějších vyobrazení křesťanského výtvarného umění, obzvláště pak katolického a pravoslavného, je socha nebo obraz Panny Marie. Madona je nejčastěji umělci zobrazena jako mladá maminka s dítětem v náruči nebo na klíně, oděná zpravidla do bohatého roucha poplatného alespoň částečně módním nárokům doby vzniku díla, výraz tváře však zůstává jakoby zasněný či spíše vážný.

Pavla Edita Herciková, O.V., Th.D, na portálu www.biblickedilo.cz  rozebírá podrobně proroka Eliáše, a co vlastně historicky předcházelo celé situaci v 1.čtení.  Zde je stručný obsah:

Jako dítě jsem s rodiči jezdila na návštěvu k příbuznému, který bojoval ve druhé světové válce. Zažil boje o Duklu a válka ovlivnila, stejně jako u mnohých jiných, jeho život. Při odjezdu z návštěvy vždycky vybízel moji maminku, aby si nakoupila mouku, protože bude hlad a sám měl pro tento případ železné zásoby. Zažil hlad, kdy byli lidé pro kousek jídla schopni dělat věci, které by jim jinak ani nepřišly na mysl.

Pro své zamyšlení jsem si ze všech biblických textů pro dnešní neděli vybrala epištolu sv. Pavla Efesanům. Pavel píše ve vězení list křesťanské obci, kde byli židokřesťané i obrácení pohané. Nabádá je k jednotě, všichni byli povoláni křtem do církve Ježíše Krista.

V prvním čtení Hospodin soudí nehodné pastýře a slibuje, že On sám shromáždí zbytky svého stáda a vzbudí nového pastýře. Nevím, kdo určuje skladbu liturgických textů, abych se ho zeptal jak se má druhé čtení k prvnímu a třetímu? V prvním a třetím se objevuje pastýř a pastýři, ale druhé je o spojení židů a pohanů vjedno.

Z uvedeného úryvku proroka Ámose se dovídáme, že má odejít, v místě kde je, již nesmí prorokovat. Prorok na tuto pobídku reaguje obhajobou, že byl pastýř a pěstitel smokvoní (moruší), Bůh ho povolal k prorokování. Zdá se, že o schopnost prorokovat moc nestál. Ale proč má odejít? Kdo Ámos byl? Co říkal, komu a proč? Na uvedené otázky se pokusím odpovědět.

Skončila škola neškola, pandemie je na ústupu, vyrážíme na tábory, rekreace. Můžeme chodit do kostela, sice s rouškou, ale to také skončí. Jsme dobrý, zvládli jsme to, nikdo a nic na nás nemá. Ale na Moravě profičel vítr, zabil mimo jiné i dvouleté dítě, zbořil domy a převracel auta. Na sokolovsku kde se vzaly, tu se vzaly čtyři gamy, v Kanadě mají 46 nad nulou. Taliban stále bezdůvodně zabíjí moderní technikou.Ono je to ale daleko a nám se to nejspíš vyhne.