Aktuality

Dnes bych se chtěl ve své promluvě zaměřit na úryvek z evangelia, i když jsem si vědom, že to podstatné zaznělo již v zamyšlení paní Ester. Nejprve si řekněme obecně, že Janovo evangelium bývá interpretováno jako evangelium, které nabízí úvahy na různá témata. V úvodu se dovídáme, že svátky Pesach se přibližovaly. Velikonoce byly blízko a Ježíš zamířil do Chrámu v Jeruzalémě. V Janově evangeliu, zaznívá scéna o vyhnání prodavačů z Chrámu hned na začátku Ježíšovy veřejné činnosti.

Rád bych se dnes zastavil u prvního čtení. V zamyšlení paní Jany pro webové stránky farnosti zaznívá věta, kterou jsem již slyšel mnohokrát, a může se zdát, že se jistým způsobem opakuje i v dnešním 2. čtení z pera apoštola Pavla: „Bůh ušetřil Izáka a přijal jako zástupnou oběť za něj berana, ale Ježíše neušetřil.“ Co si o tom všem myslet? Když setrváme u Abrahámova příběhu, pak i když má šťastný konec v mysli mnoha dnešních, i věřících lidí, zůstává jakási pachuť. 

Paní Petra se ve svém zamyšlení pro webové stránky farnosti věnuje prvnímu čtení. Současnou situaci, kterou prožíváme pod vlivem koronavirové pandemie, přirovnává k pobytu v arše. V závěru svého zamyšlení říká: „Tak jako Noe čekal nový začátek a vlastně celý Izrael ve Starém zákoně čekal nový začátek, tak jej čekáme i my.“ Noemův pobyt v uzavřeném korábu stejně jako očekávání nového začátku jsou motivy, které se objevují i v evangeliu. I když se mi zdá, že jistý rozdíl zde je.

Musím se přiznat, že do poslední chvíle jsem vůbec nevěděl, co nabídnout k popřemýšlení. Paní Bára se rozhodla, že pro webové stránky farnosti nastuduje předpisy, které zaznívají v Levitiku a spojí je s evangelijním uzdravením malomocného. A vše aktuálně propojí s koronavirovou pandemií. Zdá se, že na mne zbyl apoštol Pavel. Jenomže dnešní úryvek je vytržen z kontextu a dotýká se problému, který se nám jeví jako něco, co nás nepálí. Ale zkusím to.

V 1. čtení jsme dnes slyšeli úryvek z Knihy Job. Zaujala mě následující slova: „Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.“  Zdá se mi, že emocionálně podobnou situaci prožíváme i my. Jsou nám přiděleny měsíce bídy a noci soužení, které způsobuje očima neviditelný vir.

Na úvod dnešního kázání jsem si původně připravil úryvek z knihy židovského učence a historika Židovské starožitnosti. Josephus Flavius v ní popisuje exorcismus s cílem, „aby všichni věděli, jak byl duch krále (Šalomouna) mocný a jakou k němu Bůh choval náklonnost“.  

Na stránkách www.pastorace.cz naleznete hezký příběh, který se dotýká dnešního prvního čtení. Několik starců přišlo za starcem Poimenem a otázalo se ho: „Spatříme-li spolubratry, jak při bohoslužbě podřimují, chceš, abychom je udeřili, tak aby při vigilii bděli?“ Odpověděl jim: „Říkám vám, že spatřím-li spolubratra podřimovat, vložím si jeho hlavu do klína a nechám ho odpočívat.“

Nedávno jsem měl na faře návštěvu. Mladí novomanželé, které jsem loni oddával v Českých Budějovicích, se přišli pochlubit s fotografiemi ze svatby. Ukázalo se ale, že chtějí také probrat otázku, která je trápí. Až se narodí miminko, mají ho nechat pokřtít? Této otázky se ve svém zamyšlení dotkl i pan Michal. Rád bych se ale u ní zastavil zevrubněji.  

Paní Ester nabízí ve svém zamyšlení pro webové stránky farnosti řadu podnětů, o kterých můžeme popřemýšlet. Dovolte, abych se také pokusil jeden přidat.  Zdá se, že apoštol Pavel ve svém dopise Efesanům potvrzuje to, o čem jsme hovořili v době adventní. Totiž, že tajemství se svěřuje. Pavlovi, jak sám uvádí, bylo ve zjevení svěřeno tajemství. Jenomže Pavel nepoužil sloveso „svěřit“, nýbrž „oznámit“.

V dnešním evangelijním úryvku zaznívá, že Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Údiv způsobila slova Simeona, který jejich dítě označil za spásu a světlo nejenom pro sebe, ale také pro všechny národy. A pak připojil Simeon svůj osobní komentář, že nyní již může v klidu zemřít. Když se pokusím vžít do role rodičů a uslyšel bych podobná slova, pak to jistě údiv vyvolá.