Aktuality

Toto zamyšlení začínám psát krátce po mši první neděle adventní, jejíž texty nás vyzývají k bdělosti. A také po poslechu promluvy pátera Halíka, ve které o nás křesťanech mluví jako o oněch vrátných, kteří mají za úkol bděle strážit bránu tohoto světa otevřenou, protože Pán přijde a přijde znenadání, v jakoukoli denní nebo noční hodinu. Texty dnešní neděle přitvrzují.

Začíná Advent, nový liturgický rok. Letos nejkratší, jaký jen může být. Přála bych si, aby byl NETRADIČNÍ, proto si dovolím nabídnout vám několik tipů na zamyšlení, nebo k diskuzi a jednu malou, zcela nenáročnou aktivitu.

V bibli se slovo se základem „král“ objevuje v 3 157 verších. Většina je ve Starém zákoně. Ježíš sám sebe většinou nazývá Syn člověka, velmi často mluví o království Božím. Je to něco, čemu věří, čemu slouží a k čemu vede, ale jako by tomu nekraloval. S touto funkcí je napřímo konfrontován až Pilátem: Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ Mt 27,11, podobně i Mk15,2, Lk 23,3, J 18,33-36.

Vážení přátelé, k dnešnímu zamyšlení byly tři čtení, které uslyšíte v neděli 19.11.2023. Vidím v nich souvislosti, první je krásná chvála řádné ženy Př 31,10-13.19-20.30-31, druhé poněkud stresující o příchodu Pána jako zloději v noci 1Sol 5,1-6, pár slov napíšu k evangeliu Mt 25,14-30, tak sem kopíruju jen to: Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:

Boží království, nebo také nebeské království je jeden z klíčových pojmů u sv. Matouše. Ke skutečnosti nebeského království se sv. Matouš vrací mnohokrát. Podobenství vždy srovnává známou skutečnost s něčím neznámým. Pomáhá nám pochopit duchovní pravdu na základě běžných předmětů, událostí a vztahů. Podobenství vybízí posluchače k objevování pravdy a současně ji zahaluje před těmi, kteří jsou příliš líní nebo zatvrzelí, nechtějí naslouchat.

Starozákonní kniha Malachiáš je řazena mezi prorocké knihy, tzv. 12 malých proroků. Ale její název Malachiáš, což znamená v překladu „můj posel“, patrně neoznačuje vlastní jméno proroka. Doba sepsání této knihy bývá vymezována dokončením druhého chrámu a příchodem Ezdráše s Nehemiášem asi v 1. pol. 5. století př. Kr. To byl čas rozmachu perské říše. S obnovou chrámu ale nedošlo k obnově života izraelského lidu.

"Miluj Pána, svého Boha, a svého bližního jako sám sebe." Krásný text, s velkým obsahem. Tak a co vlastně znamená milovat sám sebe? Nezavání to egoismem a samochválou, co prý smrdí? Mnozí byli vedeni k tomu spíše milovat ty druhé, dokonce máme milovat své nepřátele.

Pavel, Silván a Timotej přešli asi r. 50 z Malé Asie do Makedonie. Tam navštívili nejprve Filippy, kde „přestáli utrpení a urážky“ (1 Sol 2,2). Odtud se vydali dále na západ po Via Egnatia a po asi 150 km přišli do Soluně a tam hlásali evangelium.  Nevíme, jak dlouho Pavel v Soluni pobýval, ale zdá se, že Soluňany měl velmi rád.  Protože přání milosti a pokoje je přáním největších darů, které pro své spojení s Bohem skrze Krista můžeme dostat. 

Dvacátá pátá kapitola knihy proroka Izaiáše je chvalozpěvem o Hospodinových mocných divech. Hora Sión je ve Starém zákoně obrazně místem Hospodinova příbytku a bude i místem hostiny, kterou Bůh vystrojí povolaným. Obecenství stolu je bráno jako společenství lidí téhož ducha a téže spirituality. Odstraněním závoje a přikrývky je lidu umožněno prohlédnout a spatřit slávu Boží. Prorok oznamuje konec panství smrti a nastolení věku života, pokoje a radosti.

V dnešním evangeliu není tak těžké rozpoznat v podobenství, které čteme, jednotlivé aktéry. Vinice znázorňuje lid, který si Pán vyvolil a věnoval mu velkou péči. Hospodářem je Bůh, vinaři jsou vůdci vyvoleného národa a velekněží, poslové jsou proroci, synem je Ježíš. Jde o polemiku Ježíše směrem k náboženskému establishmentu. Tímto velmi tvrdým podobenstvím Ježíš vystavuje posluchače jejich odpovědnosti.