Aktuality

O 4. neděli adventní jsem vzpomněl kappadocké Otce a mystiky. Jsou jimi sv. Basil, jeho bratr Řehoř z Nyssy a sv. Řehoř Naziánský, Basilův důvěrný přítel. Tito mužové nám v přemýšlení o Bohu poradili: „Nezačínejme s Jedním a nezkoušejme z něho udělat Trojici, ale začněme Trojicí a ukažme, že to je nejhlubší podstata Jednoho.“

Na začátku dnešního setkání jsme četli zprávu z Lukášova evangelia o tom, že z nařízení císaře se mnoho lidí muselo vydat na cestu. Nebyla to pohodlná cesta, zvláště pak ne pro těhotnou ženu Marii. Pro nás současná doba také není snadná, i když vládní nařízení mají sloužit naší ochraně. Je to ale ona ochrana, na kterou máme ve svém důsledku spoléhat?

Otevřeme-li stránky Lukášova evangelia, pak se hned na samotném začátku setkáváme s dvěma příběhy, které na první pohled vypadají stejně. Anebo podobně. Jen scéna a osoby se mění. V prvním příběhu vystupuje Zachariáš a jeho manželka Alžběta a v druhém příběhu dívka Marie a její snoubenec Josef.

Janovo evangelium nepředstavuje Jana Křtitele na rozdíl od synoptiků Marka, Matouše a Lukáše jako Ježíšova předchůdce. U Jana není Jan Křtitel někdo, kdo Ježíši připravuje cestu, nýbrž podle evangelisty Jana působí Ježíš a Jan souběžně. Pan Jiří K. připomíná ve svém textu na farním webu nejenom zamyšlení papeže Františka, ale také, že Jan Křtitel je označován jako Svědek. A právě to je pro Janovo evangelium charakteristické.

Hned první věta dnešního evangelia vyvolává mezi odborníky polemiku. Samo slovo začátek, řecky arché, může znamenat východisko, základ, původ anebo dokonce řád, pravidlo či vůdčí princip. Nabízí se proto otázka, jak vlastně porozumět hned první větě: „Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím…“ Máme slova vnímat jako nadpis, jako úvodní slova, kterými Markovo dílo začíná, anebo slovem začátek se myslí naplnění Izajášova proroctví, které následuje?

Pro webové stránky se zamyšlení pro dnešní neděli ujala teoložka paní Petra. Ve své úvaze vychází z Izajášových slov. Prosím, pokud jste tak ještě neučinili, přečtěte si je. A mně dovolte, abych se zastavil u evangelia. Dnešní úryvek je závěrem z Markovy 13. kapitoly, která je vnímána a vykládána jako Ježíšova eschatologická řeč.

Zamyšlení nad texty dnešní slavnosti pro farní web se ujal Ondra. Učinil tak zevrubně a teologicky poučeně. Děkuji mu a vás prosím, abyste si jeho zamyšlení přečetli. Mně pak dovolte, abych se pokusil o trochu jiný pohled.  

Kniha Přísloví je nejstarší památkou izraelského mudrosloví. První čtení dnešní neděle je úryvkem z této knihy. Stejný text (Př 31,10-13.19-20.30-31) nalezneme ve svatebních obřadech. Snoubencům dávám možnost vybrat si, která čtení by si přáli, aby v liturgii jejich svatebního dne zazněla. Naprostá většina nevěst právě toto čtení odmítá. Zdá se jim, že text ženám ve srovnání s muži vyhrazuje podřízenou roli.

Dovolte, vážení čtenáři farních webových stránek, abych Vás pozdravil a vyslovil jedno přání. A sice, přeji sobě i každému z Vás, abychom směli zakusit a zakoušeli zkušenost, kterou vyjadřuje žalmista. Žalm 63 by se totiž ve svém celku dal charakterizovat jako modlitba, která vyjadřuje důvěru vůči Bohu.

Krátká a zpozdilá úvaha na textem evangelia ze 4. neděle postní :-).