Aktuality

Dnes Vám budu vyprávět příběh. Psal se rok 2013, bylo to v zimě, stalo se to 6. ledna po obědě. Venku panovala opravdová zima a všude byl sníh. Byl naprostý klid, protože všichni odpočívali po obědě. Tu zimu přiletěl brácha z Japonska, dlouho jsme se neviděli. Od té doby, co nám zemřel druhý brácha, jsme okolo sebe jen tak kroužili, a nebyli jsme schopní najít nic, co by nás spojovalo.

V evangeliu této neděle čteme podobenství o Božím království. U rabínů v Ježíšově době, když vyučovali, byla běžná úvodní formule: „Chci Ti vyprávět podobenství. K čemu můžeme tuto věc přirovnat? Je to jako…“.  Ježíš promlouvá k zástupům o Božím království a na pochybnosti, rozpaky a otázky svých posluchačů odpovídá v podobenství. Životní události, které líčil Ježíš ve svých podobenstvích potvrzovaly posluchačům spolehlivost a důvěryhodnost jeho poselství.

Dnešní zamyšlení uvedu slovy pasovského biskupa Stefana Ostera:   „Přes všechny těžkosti a rostoucí nepřátelství k církvi nemá tento čas a tato společnost nic více zapotřebí než lidi, kteří skutečně žijí z tajemství uzdravující Boží přítomnosti. Hlásají Pána, který je tou nejhlubší odpovědí na naše lidské starosti, bídu a potřeby. Hlásají vítěze nad utrpením, hříchem, nad smrtí a zlem.“  

Když dovolíte, ráda bych využila toho, že jsem z jiné farnosti a dala vám možnost nahlédnout do té naší. Napadlo mě to v souvislosti s Ježíšovou výzvou z této neděle „Pojďte ke mně všichni …“ Tato věta, jak jsem si všimla, je zároveň mottem webových stránek vaší farnosti a v naší farnosti je nyní velmi aktuální. Není účelem tohoto zamyšlení, možná vyprávění, chcete-li na něco, nebo na někoho si stěžovat.

5. července slavíme svátek sv. Cyrila a Metoděje. Připomínáme si jejich působení a význam nejen pro slovanské národy, ale i pro celou Evropu. Jejich odkaz byl po staletí živý především ve východní církvi a v životě východních slovanských národů.  Podle starých kronik se den svatých bratří v církvi slavil už v 11. století. Ale teprve v roce 1880 rozšířil papež Lev VIII. kult svatých Cyrila a Metoděje na celou katolickou církev a jejich svátek stanovil na 7. července.

Někdy, ne vždy, to bych lhal, se snažím převést biblická čtení do dnešní denní reality. Dovolte mi, snad nikoho neurazím, malý anekdotický úvod, jak by to mohlo vypadat s prvním textem, kdyby se příběh udál včera, v našem městě, lidem z vedlejší ulice: Sejdou se tři kamarádky po nedělní Mši jako obvykle na kafíčko v kavárně vedle kostela. První, říkejme jí třeba Všudybylka, ví, co se okolo šustne: „Holky, už jste to slyšely?  Je v tom!“

Jeremjáš  (Jeremiáš) byl starozákonní prorok, jeho jméno lze přeložit jako „Vyvyšuje Hospodina“, nebo „Vyvolený Hospodinem“. Žil v Judském království až do jeho zániku, tj. 587/586 před n. l. Jediné prameny o jeho životě a působení pochází z knihy Jeremiáš a z posledních kapitol Druhé knihy královské.

Nedělní texty Písma jsou o Stvořitelově lásce, dobrotě, všemohoucnosti, ... Ale také o naší věrnosti, vděčnosti, chvále Stvořitele, ... Žijeme v hojnosti všeho (současná realita) a Stvořitele máme jako součást našeho programu? Dopadne na nás ale nějaký problém a začneme kvílet.

Prorok Ozeáš žil zřejmě v severní izraelské říši v 8. st. před Kristem. Jeho slovo zaznívá v době vlády krále Jeroboáma II. (784-744), kdy země prožívá ekonomickou prosperitu i politickou stabilitu. Národ však neprokazuje vděčnost a věrnost Hospodinu. Lid se mu zpronevěřuje, odpadá k jiným bohům. Po vzoru kenaanských sousedů pokládali Izraelci Baala za dárce úrody a plodnosti, záruku šťastného a úspěšného života.

Dnešní slavnost Nejsvětější Trojice je oslavou snad největšího tajemství, které zcela a zásadně odlišuje křesťanství od jiných náboženských směrů a tradic. Obsahem svátku je tajemství lásky a tajuplného spojení, tvořící samotné jádro naší víry. Učení o tom, že Bůh je jedné podstaty a přece ve třech osobách je z celé křesťanské věrouky to nejobtížnější a současně nejtajemnější. Nelze ho pochopit rozumem, ale je možné ho s vírou přijmout.