Aktuality

Jednou se vydal do Prahy, byl unavený cestou, bylo poledne a tak Ježíš vstoupil do hospody U kalicha. Ve stejnou chvíli tam přišla jedna místní alkoholička, sedla si na bar a Ježíš vedle ní.

Už dávno vím, že jsem ve svém duchovním světě materialista. I v okamžiku mé konverze před třiceti lety mi Bůh sáhl rukou na rameno. Bez toho by se to nestalo. Říkejte si, co chcete, klidně tvrďte, že to byl transcendentní zážitek, já vím své, já tam tu ruku prostě měl, fyzicky a hmatatelně.

Tento příběh je těsně svázán s Ježíšovým křtem. Křest otevírá Ježíšovo veřejné působení, při křtu je ujištěn o nebeské podpoře a vybaven Duchem svatým... Poté se Ježíš odebírá na poušť, aby se postem připravil na svůj úkol. Postil se 40 dní a 40 nocí, až nakonec vyhladověl. Ačkoli je to řečeno jednoduchou větou, je jasné, že hladovět tak dlouho nebylo snadné a Ježíš musel být na pokraji fyzických sil.

Devatenáctá kapitola SZ knihy Leviticus (Třetí kniha Mojžíšova ), z níž je dnešní úryvek, nám  představuje část zákonů, upravujících sociální poměry mezi Izraelity. Každý příslušník Božího lidu má být svatý. Co to však ve SZ době znamená?  Má patřit Bohu celým svým životem a být odloučen od všeho nečistého a zlého.

Dnešní evangelium je vzato z „horského kázání“ a pojednává o tom, jak plnit Zákon. Ježiš chce svým posluchačům pomoci ke správnému pojetí Mojžíšských předpisů a přikázání a nabádá je ke vstřícnosti vůči Bohu, který nás vychovává k opravdové svobodě a odpovědnosti prostřednictvím Zákona. Papež František říká: „Je třeba žít Zákon jako nástroj svobody. Na toto nezapomínejme: žít Zákon, který je nástrojem svobody a pomáhá mi být svobodnějším.“

Ve Starém i Novém zákoně neustále zaznívá, jací máme být, čím máme být a jak se máme chovat ke svým bližním. Kdo je můj bližní? A je to od slova blízko? Jak velká je tato „jednotka vzdálenosti“? Kam až sahá? Je to zcela jistě moje rodina, i širší rodina, přátelé, známí, ale je to asi i každý, koho potkám, s kým pracuji, o kom čtu a koho vidím v televizi …

Matouš představuje Ježíšovo veřejné působení velmi uspořádaně. Je to pět řečí a každé z nich předchází určité vyprávění. Lekcionář je této struktuře věrný. 1. Horská řeč (od 4. do 9. neděle), které předchází povolání prvních učedníků. 2. Misijní řeč (od 11. do 13. neděle), které předchází povolání Matouše. 3. Řeč s podobenstvími (od 15. do 17. neděle), které předchází hlásání radostné zvěsti prostým lidem.

Z předcházejících veršů knihy Izaiáš v kapitole 8 se dozvíme, že lid se zpronevěřil Hospodinu, neobrací se k Němu v pokání, ale hledá a vybízí k hledání odpovědi na životní otázky v pověrečném věštění a vyvolávání duchů zemřelých. Sípáním a mumláním se projevuje nejasná a dvojznačná řeč na rozdíl od jasných a jednoznačných výroků Božích. Takové praktiky byly Mojžíšovým zákonem přísně zakázány, přesto se tajně udržovaly.

Izajáše z prvního čtení už známe: starozákonní prorok, jehož působení na území judského království se datuje do let 781–687 př. n. l. Údajně se dožil 120ti let a jeho dílo bylo nalezeno v Kumránu v rozsahu asi sedmimetrového svitku. V našem čtení se zabývá rolí služebníka, který je Hospodinem ustanoven za proroka, podobně jako byl ve starověku Bohem ustanoven král. Oba, prorok i král, měli být Hospodinovými nástroji, přičemž služebníkovo poslání ke všem národům přesahuje působnost krále.

Dnes slavíme den křtu Páně. O Ježíšově křtu se zmiňují všichni čtyři kanoničtí evangelisté. Vzhledem k tomu je evidentní důležitost tohoto aktu v Ježíšově životě. Zajímavostí je, že každý z evangelistů nám tuto událost líčí trochu jinak.