Aktuality

Minulou neděli jsme v Lukášově evangeliu vyslechli příběh o tom, jak bychom se my jako Ježíšovi učedníci měli chovat ke svým nepřátelům. V Ježíšově době nároky Zákona přikazovaly přistupovat k nepříteli s úctou. Ježíš při popisu poměrů v Božím království požadavek úcty k nepřátelům ještě vystupňoval na požadavek lásky k nepřátelům, který se jeví z pohledu mnohých jako kontroverzní. Lásky k nepříteli byl schopen David, který odolal příležitosti k pomstě a nezabil spícího Saula.

Evangelijní text je uvozen Ježíšovým pokynem, který byl šokující již v době svého vyslovení. Nesplnitelným a absurdním připadá ostatně i našim současníkům. Mohl Ježíš svůj pokyn k lásce k nepřátelům myslet vážně? Ve starověku byly sounáležitost s vlastním společenstvím a negativní vztah k cizímu a k nepříteli v základu lidské identity. Člověka určovalo, jaké vlastnosti, požadavky a potřeby měla jeho rodina, jeho obec, jeho panovník.

Povinný celibát pro kněze byl zákonem stanoven v roce 1143. Má ještě smysl na tomto požadavku trvat? Je to církvi k prospěchu, nebo ke škodě?

Spoléhání na lidskou sílu a moc nepřináší žádnou záchranu a pomoc. Naopak odpoutává od Hospodina a přináší prokletí, varuje Jeremiáš. Člověk, který se domnívá, že na všechno stačí sám, se podobá křovisku ve vyprahlé stepi. Neokusí, že Hospodin vysvobozuje a dává naději. Kdo doufá v Hospodina, sice není uchráněn před bídou a nebezpečím, ale nemusí se bát, že ho Bůh nechá bez pomoci.

Gratulujeme paní Petře Pospíšilové k úspěšnému dokončení magisterského studia teologie na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Těšíme se, že se podělí o své znalosti s námi dospělými  na farních akcích a s dětmi při výuce náboženství. Přejeme hodně sil k dalšímu studiu. Můžeme společně snít o tom, že v budoucnu budou moci ženy i v naší církvi využít své vzdělání a povolání bez diskriminace vůči mužům. 

Všichni jsme povoláni. I když nevíme jak jít dál, když máme o sebe strach, když námi ostatní opovrhují, jsme opuštění, nešťastní, slabí a nemocní. A také nadutí pýchou, opovrhující ostatními, rozmnožující majetek, ženoucí se za kariérou, mocí. Bůh nás všechny miluje. Ne někoho více a jiného méně. Všechny nás povolává. A dal nám svobodnou vůli, abychom se sami rozhodli pro jeho volání, případně abych neurazil a pro jistotu tak tedy trochu ano, nebo také Ho odmítli.

V dějinách zastávaly ženy v církvi významná místa. Proč je tomu dnes jinak? Jak lépe využít potenciál ženství? Poslechněte si další komentář P. Martinka.