Aktuality

Na stránkách www.pastorace.cz naleznete hezký příběh, který se dotýká dnešního prvního čtení. Několik starců přišlo za starcem Poimenem a otázalo se ho: „Spatříme-li spolubratry, jak při bohoslužbě podřimují, chceš, abychom je udeřili, tak aby při vigilii bděli?“ Odpověděl jim: „Říkám vám, že spatřím-li spolubratra podřimovat, vložím si jeho hlavu do klína a nechám ho odpočívat.“

Nedávno jsem měl na faře návštěvu. Mladí novomanželé, které jsem loni oddával v Českých Budějovicích, se přišli pochlubit s fotografiemi ze svatby. Ukázalo se ale, že chtějí také probrat otázku, která je trápí. Až se narodí miminko, mají ho nechat pokřtít? Této otázky se ve svém zamyšlení dotkl i pan Michal. Rád bych se ale u ní zastavil zevrubněji.  

Paní Ester nabízí ve svém zamyšlení pro webové stránky farnosti řadu podnětů, o kterých můžeme popřemýšlet. Dovolte, abych se také pokusil jeden přidat.  Zdá se, že apoštol Pavel ve svém dopise Efesanům potvrzuje to, o čem jsme hovořili v době adventní. Totiž, že tajemství se svěřuje. Pavlovi, jak sám uvádí, bylo ve zjevení svěřeno tajemství. Jenomže Pavel nepoužil sloveso „svěřit“, nýbrž „oznámit“.

V dnešním evangelijním úryvku zaznívá, že Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Údiv způsobila slova Simeona, který jejich dítě označil za spásu a světlo nejenom pro sebe, ale také pro všechny národy. A pak připojil Simeon svůj osobní komentář, že nyní již může v klidu zemřít. Když se pokusím vžít do role rodičů a uslyšel bych podobná slova, pak to jistě údiv vyvolá.

O 4. neděli adventní jsem vzpomněl kappadocké Otce a mystiky. Jsou jimi sv. Basil, jeho bratr Řehoř z Nyssy a sv. Řehoř Naziánský, Basilův důvěrný přítel. Tito mužové nám v přemýšlení o Bohu poradili: „Nezačínejme s Jedním a nezkoušejme z něho udělat Trojici, ale začněme Trojicí a ukažme, že to je nejhlubší podstata Jednoho.“

Na začátku dnešního setkání jsme četli zprávu z Lukášova evangelia o tom, že z nařízení císaře se mnoho lidí muselo vydat na cestu. Nebyla to pohodlná cesta, zvláště pak ne pro těhotnou ženu Marii. Pro nás současná doba také není snadná, i když vládní nařízení mají sloužit naší ochraně. Je to ale ona ochrana, na kterou máme ve svém důsledku spoléhat?

Otevřeme-li stránky Lukášova evangelia, pak se hned na samotném začátku setkáváme s dvěma příběhy, které na první pohled vypadají stejně. Anebo podobně. Jen scéna a osoby se mění. V prvním příběhu vystupuje Zachariáš a jeho manželka Alžběta a v druhém příběhu dívka Marie a její snoubenec Josef.

Janovo evangelium nepředstavuje Jana Křtitele na rozdíl od synoptiků Marka, Matouše a Lukáše jako Ježíšova předchůdce. U Jana není Jan Křtitel někdo, kdo Ježíši připravuje cestu, nýbrž podle evangelisty Jana působí Ježíš a Jan souběžně. Pan Jiří K. připomíná ve svém textu na farním webu nejenom zamyšlení papeže Františka, ale také, že Jan Křtitel je označován jako Svědek. A právě to je pro Janovo evangelium charakteristické.

Hned první věta dnešního evangelia vyvolává mezi odborníky polemiku. Samo slovo začátek, řecky arché, může znamenat východisko, základ, původ anebo dokonce řád, pravidlo či vůdčí princip. Nabízí se proto otázka, jak vlastně porozumět hned první větě: „Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím…“ Máme slova vnímat jako nadpis, jako úvodní slova, kterými Markovo dílo začíná, anebo slovem začátek se myslí naplnění Izajášova proroctví, které následuje?

Pro webové stránky se zamyšlení pro dnešní neděli ujala teoložka paní Petra. Ve své úvaze vychází z Izajášových slov. Prosím, pokud jste tak ještě neučinili, přečtěte si je. A mně dovolte, abych se zastavil u evangelia. Dnešní úryvek je závěrem z Markovy 13. kapitoly, která je vnímána a vykládána jako Ježíšova eschatologická řeč.