Adventní zamyšlení paní J. F. - 1. neděle adventní

Začíná Advent, nový liturgický rok. Letos nejkratší, jaký jen může být. Přála bych si, aby byl NETRADIČNÍ, proto si dovolím nabídnout vám několik tipů na zamyšlení, nebo k diskuzi a jednu malou, zcela nenáročnou aktivitu.

 Na úvod jsem se na Advent zeptala umělé inteligence. Z použitelných odpovědí mi vyšlo toto:

 „ Během Adventu se věřící a mnozí lidé obecně zaměřují na duchovní přípravu na Vánoce. Symbolickým prvkem Adventu je adventní věnec, který je obvykle zdobený čtyřmi svíčkami. Každou neděli během Adventu se rozsvítí jedna ze svíček, což symbolicky znamená příchod světla do tmy.

Adventní doba je spojená s očekáváním, nadějí, láskou, radostí a pokojem. Každá ze čtyř adventních nedělí má vlastní téma, které reflektuje jednu z těchto hodnot: naděje, láska, radost a pokoj.

V tradičním kontextu má Advent také spojitost s příchodem Ježíše Krista na svět. Věřící si v tomto období připomínají biblické proroctví o příchodu Mesiáše a připravují se na oslavu narození Ježíše Krista …“

Pracovat s umělou inteligencí se teprve učím.  Je to však téma, které v současné době přináší mnoho otázek do našeho života včetně duchovní roviny. Je tedy zcela legitimní se i v adventní době zamýšlet nad otázkami typu: „Jak může AI obohatit křesťanství?“, nebo „Zná umělá inteligence naši duši?“ apod.

Mám ráda všechny tradiční symboly Adventu – adventní věnec, roráty, adventní koncerty i charitativní akce s nimi spojené, ale pokud v liturgických textech adventní doby s velkým akcentem zaznívají slova „čekat a být bdělí“, měli bychom si dát pozor, aby nás všechny tyto důvěrně známé činnosti a zážitky neukolébaly ke spánku, či k nějaké duchovní hibernaci.

Již delší dobu si ráno po probuzení čtu texty z mobilní aplikace Slovo pro každý den. Je jistě více druhů těchto aplikací a slouží vesměs k tomu, abychom mohli zaměstnat svou mysl, pokud se v našich každodenních stereotypech objeví nějaké prostoje…

V uplynulém týdnu mě probral už název textu: Přemýšlej mimo „náboženskou bublinu“.

Mimo jiné v něm bylo uvedeno: „Scházet se s lidmi, kteří věří a cítí jako ty, je pohodlné jako tepláky“ …“Někteří z nás se tak uzavřeli a natolik postrádají kontakty s okolím, že jim naprosto chybí jakákoli smysluplná komunikace s nevěřícími. S postupem času jsme stále pohodlnější a uzavřenější, až ztrácíme kontakt právě s těmi, které Ježíš přišel zachránit.“

Tyto věty se mi zdají jako dokonalá adventní výzva k bdělosti!

Poslední tip na takovou malou každodenní aktivitu, jsem našla v knížce. Jmenuje Pokušení být šťastní a napsal ji jeden italský autor. Hlavním hrdinou je starý pán, který se po smrti manželky zamýšlí nad svým vztahem k ní, i ke svým dospělým dětem. Jeho postřehy jsou leckdy vtipné, jindy výstřední, nebo ironické, ale vždy velmi autentické. Děj plyne s různými zvraty až k překvapivému konci.

Vím, že se konec knihy zásadně neprozrazuje, ale tentokrát udělám výjimku. Náš hrdina, jmenuje se Cesare, leží v nemocnici, čeká na operaci, ze které neví, jestli se probudí. Vezou ho na sál, tam čeká na anestezii a má strach.  Čelí mu takovou zvláštní rekapitulací svého života: je to několik stran textu, kde všechny věty začínají: Líbí se mi …

Po přečtení této knihy občas zkouším začít, nebo naopak ukončit svůj den s co největším počtem vět, které začínají těmito slovy. Jde to někdy ztuha, ale krásně to mění náladu.

Možná je posvátný adventní čas, ve kterém „čekáme a bdíme“, pro toto malé cvičení docela vhodný…

Přeji vám všem požehnaný Advent.